Antologie z oper/V studni
| Antologie z oper | ||
| Vilém Blodek | V studni | Alexandr Porfirjevič Borodin |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | V studni |
| Autor: | Alois Tvrdek |
| Zdroj: | Antologie z oper, díl 1., str. 18 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1922 |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související články ve Wikipedii:V studni |
|
Vilém Blodek: V studni editovat
Komická opera o 1 jednání. Slova od K. Sabiny.
Osoby editovat
- Janek, sedlák, starý vdovec … b.
- Vojtěch, selský synek … t.
- Lidunka, selská dcera … s.
- Veruna, stará žena … a.
Děj koná se poblíže vesnice. — První provozování 17. XI. 1867 v Prozatímním divadle.
Obsah editovat
Veruna sedící o svatojanském večeru před svou chalupou naříká, jak zpustlý život vede nynější mladá chasa. Druhdy ji nazýval každý Verunkou — krasavicí, dnes však jest mládeži Verunou — starou čarodějnicí. Dnes o kouzelném večeru přijdou zajisté mnozí prosit, aby jim čarovala a poradila v tísni lásky. A skutečně již tu jest spanilá Lidunka, která přinášejíc Veruně několik vajíček a kousek čerstvého másla, prosí o pomoc. Matka na ni doléhá, aby si vzala zámožného sice, ale ohyzdného a starého vdovce Janka, kdežto mladá dívka oblíbila si švarného mládence Vojtěcha. I radí jí stařena, aby přišla sem ke studni, až měsíček ukáže plnou tvář svou, a volala cestou: »Můj miláčku, kde jsi?« Nato nechť přistoupí odvážně ke studni a nahlédne do ní: spatří v ní tvář toho, koho osud za manžela jí určil. Potají přiblížili se mezitím s různých stran oba nápadníci Lidunčini, Janek a Vojtěch, a o sobě navzájem nevědouce, vyslechnou radu staré Veruny, které chtějí náležitě využitkovati k svému prospěchu. Janek si umyslí, že vyleze na strom, na němž se umístí tak, aby Lidunka, nahlédnouc do studně, spatřila tam jeho tvář a nabyla tak přesvědčení, že jest jí určen. Stejnou radu udílí Veruna Vojtěchovi, což jest příčinou, že se mladík blíží se stejným úmyslem, který zatím Janek uskutečnil, k onomu stromu, sklánějícímu se nad studní. Vtom zlomí se větev pod těžkým Jankem, jenž sletí do nehluboké studně pod stromem. Vojtěch polekaný tím hlukem pospíchá ke studni, když tu objeví se Lidunka, která poslušná jsouc rady Veruniny, mezitím pilně miláčka přivolávala; i nezbývá Vojtěchovi než co nejrychleji vyšplhati se na strom. Okolní výšiny zatím zazáří svatojanskými ohni. Dlouho Lidunka váhá, než si dodá odvahy, aby nahlédla do osudné studně. Jak ustrne, když se z ní na ni rozšklebí ohyzdná tvář Jankova! Plna hrůzy varuje zatím přibyvší družky, aby nezkoumaly budoucnosti jako ona. Než dívky výstrahy nedbajíce, obklopí se všech stran studni, z níž vylézá ublácený a umazaný Janek, jenž sklízí za svou neohrabanost notný výsměch. Lidunka a Vojtěch ovšem nyní snadno se domluví, že čarodějnou studní, jež nikdy jich nezklame, bude jim vždy zrak planoucí vzájemnou láskou, ostatní dívky pak zvědavě nazírají do studně, nespatří-li snad v ní přece tvář vyvoleného miláčka.