V studni

Údaje o textu
Titulek:	V studni
Podtitulek:	Jednoaktová opera
Autor:	Karel Sabina
Zdroj:	Vilém Blodek: V studni. Jednoaktová opera na text Karla Sabiny. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Praha, 1959
Vydáno:	[1867]
Licence:	PD old 70
Dílo ve Wikipedii: V studni

Libreto Karla Sabiny zhudebnil Vilém Blodek. Premiéra 17. listopadu 1867 v pražském Prozatímním divadle.

Osoby

• JANEK, sedlák, starý vdovec … bas
• VOJTĚCH, selský synek … tenor
• LIDUNKA, selská dcera … soprán
• VERUNA, stará žena … alt
• Chasa obého pohlaví

Děj se odehrává poblíže vesnice

Výstup 1.

Krajina na vsi. Vpředu stranou Verunina chaloupka. Uprostřed studně, vedle košatý strom.

VERUNA před chaloupkou sedící:

Aj, zlý to čas, nynější čas,

a pásmo zlé vypřede.

Ta mladá chasa divoká

zpustlý teď život vede.

Druhdy mne každý nazýval

Verunkou – krasavicí,

teď Verunou mne jmenují –

starou čarodějnicí!

Dnes svatojanský večer je,

tuť zas se přijdou ptáti.

Nuž budu jim, když tomu chtí,

budu jim čarovati.

Aj, zlý to čas, atd.…

Výstup 2.

Lidunka se blíží s košíčkem v ruce. Veruna.

VERUNA

Aj, co sem vede Lidunku?

LIDUNKA

Já přicházím o radu k vám.

VERUNA

Nuž mluv, o čem ti radit mámj?

LIDUNKA

Zde přináším pár vajíček

a něco másla čerstvého

podá jí košíček

a prosím vás, abyste mi

přičarovala milého.

VERUNA

Jak? Čarovat mám, čarovat?

Což jsem já s ďáblem v spolku?

Aj, lidé! Pohleďte pak jen

na odvážlivou holku!

Věř, děvče, věř, že není žert,

kam rohy své nastrčí čert!

LIDUNKA

Ach, odpusťte, já nemyslím,

že jste čarodějnice –

já slyšela – já míním jen,

že víte něco více!

LIDUNKA // VERUNA

Ne, ne, můj Bože! S ďáblem nic! // Ne, ne, Lidunko, s ďáblem nic!

Však lidé ve vsi praví // Však oni lidé vědí

že kdo se s vámi poradí, // že kdo se se mnou poradí,

ten prý se zlého zbaví // se jistě zlého zbaví.

VERUNA

A co ti o mně pravili,

ti notně tě ošálili!

LIDUNKA

Ve hvězdách prý zvídáte,

v starých knihách čítáte,

znáte všecky byliny,

vidíte v budoucí dny;

proto k vám se obracím

o pomoc vás prosím!

VERUNA

Tu starou Verunu jindy neznáte,

ale v čas nouze se k ní utíkáte.

Nuže tak mluv,

co ti myšlenky mate?

LIDUNKA

Mám ve vsi milého,

mladého, hezkého.

VERUNA

Má ve vsi milého,

mladého, hezkého.

LIDUNKA

Bych toho dostala,

vroucně bych si přála.

VERUNA

By toho dostala,

vroucně by si přála.

LIDUNKA

Starý však vdovec, hle,

mne pronásleduje.

VERUNA

Starý však vdovec, hle,

ji pronásleduje. –

OBĚ

Mladá láska, to je ráj,

vším jen blaženstvím oplývá,

při srdci však sestárlém

hasne plamen, cit omdlívá!

VERUNA

Ale snadná tu pomoc:

vem si mladého,

zažeň starého.

LIDUNKA

Matinka vdovce mi radí!

VERUNA

Aj, rada věru to hadí.

Výstup 3.

Předešlé, Janek z jedné strany, Vojtěch z druhé v pozadí.

LIDUNKA

Povězte vy mně, který mi z nich

za muže jest souzený:

zda ten, kterého miluji,

či onen, jejž zavrhuji?

VERUNA

A to ti já povědět mám?

Vždyť z obou nikoho neznám.

OBĚ

Mladá láska, to je ráj,… atd.

LIDUNKA, VERUNA, JANEK v pozadí, VOJTĚCH v pozadí

Dnes svatojanský večer je,

tu prý se mnoho zjevuje,… atd.

VERUNA

Máš pravdu, já ti poradím,

však pozoruj, co ti pravím:

měsíček dnes v úplňku

vystoupí nad lesy,

ty pak volej cestou sem:

Můj miláčku, kde jsi?

LIDUNKA // VERUNA, VOJTĚCH, JANEK

Měsíček dnes v úplňku

vystoupí nad lesy,

Já pak zvolám cestou sem: // Ona pak zvolá cestou sem:

Můj miláčku, kde jsi?

VERUNA

Důvěrně pak přikročíš

k čarovné zde studni

a nahlédneš bedlivě

do hloubky osudní.

LIDUNKA // VERUNA, VOJTĚCH, JANEK

Důvěrně pak přikročím // Důvěrně pak přikročí

k čarovné zde studni

a nahlédnu bedlivě // a nahlédne bedlivě

do hloubky osudní.

VERUNA

Koho pro tebe chová

budoucnost ukrytá,

tohož z jasné hladiny

tvář tě dnes uvítá.

LIDUNKA // VERUNA, VOJTĚCH, JANEK

Koho pro mne as chová // Koho pro ni as chová

budoucnost ukrytá,

tohož z jasné hladiny

tvář mne dnes uvítá. // tvář ji dnes uvítá.

LIDUNKA

Díky, dobrá Veruno,

stane se, jak díte,

a jakou tam spatřím tvář,

hned ode mne zvíte.

LIDUNKA, VOJTĚCH, JANEK // VERUNA

Již na hory vystoupá večerní zář

a v záplavy skrývá se sluneční tvář,

až nastane v dědinách klid

a hvězdiček procitne kmit:

své štěstí zkusím – své štěstí zkusím, // co ti učiní – co učiní

však tajně si – tajně počínat musím. // to zvědět se věru mysl těší.

Lidunka odejde, Vojtěch za ní. Veruna jde do chaloupky.

Výstup 4.

JANEK předstoupí

Aj, to bude švanda!

Ty hloupé čáry,

aj, to jsou samé

jen láry, fáry!

Počkej, jen počkej,

Lidunko milá,

ty jsi se dobře

dnes poradila,

ha ha ha!

Vylezu na strom,

vyložím tváře,

ať je osvítí

měsíčná záře.

Ve vodě uzří

odlesk Lidunka

ženicha svého,

spatří tam Janka!

Aj, to bude švanda, … atd.

Odkvapí.

Výstup 5.

VOJTĚCH přijde

Chce vidět v studni (toho) tvář,

jejž dostane za muže.

Aj, poradím se s Verunou,

ta snad mi v tom pomůže.

Byloť by hrozné, jiného

by oko její zřelo,

ona by se utrápila

a srdce mé by mřelo.

Chce vidět… atd.

Odejde do chaloupky. Stmívá se.

Východ měsíce

(Intermezzo)

Výstup 6.

Chasa obého pohlaví

SBOR

Svatojanské ohně

rozžeme po horách,

daleko ať svítí

po všech kol výšinách,

po horách, po výšinách!

Čarodějnice na košťatech

vyletí, vyletí,

ponesou se vzhůru

k oblakům, v povětří,

poletí v povětří.

Vyletí-li také z komína

Veruna, Veruna,

ponese se větrem Veruna,

kouzelnic koruna,

Veruna, koruna!

Dívky se postaví na jednu, hoši na druhou stranu.

SBOR DÍVEK

My tady počkáme,

zda ji uhlídáme.

Vy na kopce jděte

a ohně tam rozžete.

SBOR HOCHŮ

Vy půjdete s námi,

nebuďte tu samy.

Čarodějnic jest se bát,

mohlo by se vám cos stát!

Výstup 7.

Lidunka, předešlí.

LIDUNKA k hochům

Aj, nechte nás, my samy zde

se trochu pobavíme,

vždyť svatojanský večer je,

snad něco tady zvíme.

SBOR HOCHŮ

Ne, ne, ne, dokonce ne,

my s vámi zůstaneme.

Buď s námi pojďte, nebo se

od vás ani nehneme.

LIDUNKA, SBOR DÍVEK

Zlí hoši, nic nám nepřejou,

dělají samé sváry.

SBOR HOCHŮ

Dnes věru nevěříme vám,

chcete se pustit v čáry.

LIDUNKA

Nuž, tedy pojďte s nimi jen

na ohně svatojanské!

SBOR DÍVEK

Nuž, tedy pojďme s nimi jen

na ohně svatojanské!

LIDUNKA, SBOR DÍVEK, SBOR HOCHŮ

Zapálíme si po horách

hranice velikánské,

jak v dávných praotců dobách

při slavnosti pohanské.

Jak druhdy staří Čechové

činili, takž i čiňme my;

jim k slávě kolem rozžete

se po výšinách plameny!

Odejdou.

Výstup 8.

JANEK samoten

Aj, jděte jen, jděte jen, jděte jen,

už nocí stal se tento den.

Provozujte své čáry,

až nebe se zardí požáry.

Já zde budu čarovat sám,

Lidunce, Lidunce,

té na stromě tu udělám.

Jen ať se mi, ať se mi, ať se mi

ty čáry mé nepokazí!

Měsíc na mne posvítí

a v studni se tvář má zatřpytí.

Já zde budu čarovat sám,

Lidunce, Lidunce,

té na stromě tu udělám!

Vyleze na strom.

Výstup 9.

Vojtěch vyjde z chaloupky. Janek na stromě.

VOJTĚCH

Ty zlatá, zlatá Veruno,

všech čarodějnic koruno!

Na koně's mne posadila,

žes mi tak dobře radila.

Na stromě mám seděti,

do studně dolů hleděti,

až prý mi plná luny zář

osvítí kolem celou tvář;

tu v studni Lidunka pohlédne

a svého Vojtěcha tam zhlédne.

JANEK na stromě

Aj, toho čert sem zanes' sám,

co počnu si, co udělám?

VOJTĚCH

Uzří, že jsem jí souzený

já jediný, já jediný!

JANEK

Já věru mám chuť velikou

ho v studni hodit hlubokou!

VOJTĚCH

Nuž, zakusím své štěstí teď,

jen dobře, Lidunko, tam hleď!

VOJTĚCH // JANEK

Ty zlatá, zlatá Veruno, // Aj, toho čert sem zanes' sám,

všech čarodějnic koruno, // co počnu si, co udělám?

na koně's mne posadila, // Já věru mám chuť velikou

žes mi tak dobře radila! // ho v studni hodit hlubokou!

Vtom Janek vyleze výš o jednu větev, ta se s ním zlomí, on padne do studně.

VOJTĚCH

Aj, něco žbluňklo! Co to tam?

Rychle, rychle se podívám!

Běží k studni, vtom Lidunka vystoupí v pozadí. Vojtěch rychle vyleze na strom a hledí do studně s výše. V té chvíli se objeví též záře svatojanských ohňů v pozadí.

Výstup 10.

Lidunka, Vojtěch, Janek a sbor.

SBOR za scénou

Svatojanské ohně hoří,

čarodějky lítají,

mladá srdce při požárech

důvěrně se vítají.

LIDUNKA v pozadí se ohlíží

Volám v háje, v lesy:

Můj miláčku, kde jsi?

VOJTĚCH na stromě

Kéž bych směl jí říci:

Zde tvůj milující!

LIDUNKA jde do popředí

Jak ty ohně po horách

v plamen vyšlehají,

tak mé city za tebou,

drahý můj, těkají.

Volám v háje, v lesy:

Můj miláčku, kde jsi?

Dlouho jsem již čekala

na tuto hodinu,

a přec obávám se teď

nahlédnout v hlubinu.

Zda ho tam jen uhlídám

při měsíčné záři?

Zda mé oko zde se potká

s jeho milou tváří?

Blíží se ke studni.

Volám v háje, v lesy:

Můj miláčku, kde jsi?

Nahlédne do studně. Najednou polekána odskočí.

Ha! jaký to hrozný zhled!

Sesypal se na mne svět?

Nešťastné to podívání!

Jakou tvář jsem viděla?

Ne, ne! O tom já nechci vědět,

raději bych umřela.

VOJTĚCH na stromě

Probůh! Co to znamená?

Nechce mne ta nevěrná!

Slézá se stromu

Výstup 11.

Sbor dívek. Lidunka. Vojtěch v pozadí.

SBOR DÍVEK

Svatojanské ohně září,

osvětlí nám vodičku,

každá svého budoucího

uzří v studni tvářičku.

Pojďme tam a podívejme

se, co studně zvěstuje;

každá věru mezi námi

ňákou lásku pěstuje.

Svatojanské ohně září… atd.

LIDUNKA předstoupí

Ó nechoďte, ó nechoďte,

já zle jsem pochodila!

Nahlédla jsem a starého

tam Janka jsem spatřila.

SBOR DÍVEK

Janka! Janka! Janka!

Totě k smíchu, ha ha ha!

Hned se podíváme,

zdali toho velblouda tam

ještě uhlídáme.

Všecky běží ke studni, obklopí ji a hledí dolů; tu Janek všecek zablácen a v tváři umazán napolo vyleze.

DÍVKY se rozlétnou na všecky strany

Běda! Běda! Totě čert!

JANEK napolo v studni, drží se rukama zdi

Ano, jsem sám čert,

kdybych vás moh' všecky vzít

a na rožni usmažit!

Vylézá. DÍVKY

Ale Janku, Janku, Janku,

kdepak jste se v studni vzal?

JANEK

Kdepak, kdepak – spadl jsem tam

a notně se zamazal.

DÍVKY

Jakpak jste moh' v studni spadnout,

vždyť je kol ohrazená!

JANEK

Dnes panujou čáry, mne tam

snad zanesla Veruna.

VOJTĚCH přistoupí k Lidunce

Aj, nyní pochopuji

tvé velké leknutí!

LIDUNKA

Což ty jsi pozoroval

mého srdce pohnutí?

DÍVKY

Vás čáry dnes pomátly,

ubohý Janku, Janku,

zajisté jste nahlédnul

přehluboko do džbánku.

JANEK

Já nikdy jsem se neopil,

to vězte, hloupé holky,

Lidunko, vyhýbej se jim,

to nejsou pro tě spolky;

jsou zlé to čarodějnice,

ďábelská černá pšenice.

A nyní – pro tu nehodu,

již zkusil jsem pro tebe –

SBOR DÍVEK vpadne

Zkusil, ženicha starého

jak v studni hrozně zebe.

JANEK zlobivě

Jděte mi s očí, čeládko!

DÍVKY

Ach, ubohé vy mláďátko!

VOJTĚCH

Již pochopuji, jak se as,

ubohý s vámi dělo,

na stromě větev zlomená

a v studni to zahřmělo.

DÍVKY

Aj, mastnou, pane Janku,

jste dostal pomazánku!

JANEK

To všecko pro Lidunku.

LIDUNKA

Já souzena vám nejsem,

co tedy chcete víc?

JANEK

Tak – vem vás všechen všudy, –

já tedy nechci nic!

Janek odkvapí, dívky se smějí.

LIDUNKA a VOJTĚCH

My spolu si rozumíme,

když do očí si hledíme,

to jsou studně čarodějné,

jež nás nikdy nezklamou.

Každý z nás v očích druhého

uzří povždy duši svou!

DÍVKY

Svatojanské ohně září,

my se přeci podíváme,

zdali v studni drahé tváře

svých milých uhlídáme!

Běží k studni a hledí do ní.

Opona