Antologie z oper/Lejla

Antologie z oper
Karel Bendl	Lejla	Starý ženich

Údaje o textu
Titulek:	Lejla
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 11-13 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Lejla (opera)

Karel Bendl: Lejla

Velká romantická opera o 5 dějstvích. Dle novely Bulwerovy sepsala El. Krásnohorská.

Osoby

• Ferdinand, král španělský … bar.
• Juan, jeho syn … t.
• Tomáš z Torquemady, velký inkvisitor … b.
• Boabdil el Chico, král Maurů v Granadě … bar.
• Muza Abil Gazan, jeho přítel a vojevůdce … t.
• Almamen důvěrník Boabdilův … b.
• Lejla, jeho dcera … s.
• Zorajda, otrokyně a milenka Boabdilova … s.
• Abatyše … a.
• Vyvolavač z minaretu … a.
• Biřic … b.
• Vůdce španělský … t.

Děj se koná roku 1491 v Granadě a v okolí. — První provozování dne 4. I. 1868 v Prozatímním divadle.

Obsah

Jednání I. Zahrada před domem Lejliným. — Důvěrník maurského krále Boabdila, tajný žid Almamen, v podvečer přikradl se k bydlišti své dcery Lejly, s úzkostlivou péci skrývané před Maury, utiskovateli lidu israelského, aby se s ní potěšil. Uměním magickým a vykládáním osudu z hvězd naklonil si Almamen, za mahomedána považovaný, pověrčivého a slabého Baobdila a chce nyní užíti svého vlivu k tomu, aby vysvobodil trpící souvěrce z poddanství maurského. Okolnosti jsou jeho úmyslům příznivy. Královské sídlo Granadu právě obléhá Ferdinand, král španělský, jehož pomoci Almamen hodlá užíti k pokoření nenáviděných Maurů. Jediný z nich mohl by mu v díle zkázy býti překážkou — hrdinský vojevůdce králův a miláček lidu, Muza, jenž první musí býti odstraněn. Jakmile však Lejle prozradil své plány a vyslovil jméno Muzovo, poděšená dívka přiznává se otci, že právě Muzu miluje, a zapřísahá ho, aby jejího miláčka ušetřil. Vášnivý Almamen drsně odbývá její prosby, ježto jeho úmysl, zraditi králi Ferdinandovi Maury, jest neochvějný. Nikdy nedopustí, aby se jeho dcera stala chotí nenáviděného Muzy. Prohlásiv, že odvede ji jako zástavu králi křesťanskému, odkvapí, aby dal v žalář uvrhnouti Muzu, který právě přichází k milence svojí. Lejla, nemohouc přes hrozby otcovy překonati hlas svého srdce, vroucně opětuje vyznání lásky Muzovy a varuje ho pak před nebezpečenstvím, jej ohrožujícím, zatajujíc ovšem z lásky k otcovi jméno Muzova odpůrce. Milence vyruší maurští vojínové, oznamující Muzovi, že se žoldnéři královými spěje sem Almamen, aby Muzu zajal na rozkaz králův. Muza podrobuje se nařízení Boabdilovu, ačkoli vojíni, věrně mu oddaní, staví se na odpor jeho zatčení. Z minaretu zazněvší vyzvání k modlitbě staví vznikající boj. Mezitím co Muza jest odváděn, Lejla klesá v mdloby, kdežto prvním úspěchem svým potěšený Almamen vzývá boha israelského o pomoc v nastávajícím díle za osvobození souvěrcův.

Jednání II. Královský stan v táboře španělském. — Král Ferdinand, jeho syn Juan a šlechtici španělští sedící u stolu připíjejí na zdar válečnému podniku svému. Král zvěstuje pak svým věrným vítané nabídnutí Almamena, vcházejícího právě s Lejlou do tábora. Než vstoupí do královského stanu, žid odpouští dceři první provinění její a chtěje ji nechali králi jako zástavu, přísně ukládá jí, aby zůstala za všech okolností věrna víře svých otců. Nato odhaluje králi svůj plán. Muza, jenž jediný byl schopen zachránili Granadu, jeho přičiněním úpí již ve vězení, lid se bouří proti králi, a záhy vzplane v městě bratrovražedný boj, jehož Ferdinand musí užíti k svému prospěchu. Ferdinand, potěšený zrádným dílem Almamenovým, chce jej odměnili královským darem; než žid hrdě odmítá nabídnutý mu zlatý řetěz, žádaje pouze, aby král podepsal listinu zaručující, že židé pod žezlem Ferdinandovým nabudou stejných práv a svobod s křesťany. Když král se vzpírá tak učinili a Almamen chce tudíž nastoupiti na zpáteční cesiu, Torquemada uklidní váhajícího krále ujištěním, že církev může zrušiti smlouvu učiněnou s nevěrcem,; nato Almamen obdrží listinu, králem podepsanou, a odchází, tklivě se louče s Lejlou.

Jednání III. Síň v paláci Alhambře. — Boabdil dovídá se od Almamena, že domnělý zrádce Muza jest uvržen v žalář, ale že dle zkoumaných věšteb nepřišla dosud vhodná chvíle, aby vytrhl v boj proti Španělům, obléhajícím Granadu. Král pročítaje dodanou mu věštbu želí, že jest odsouzen k nečinnosti, a povolá svou milenku Zorajdu, aby ho obveselila. Bojovná dívka zapřísahá Boabdila, aby, nedbaje neblahých kouzel, chopil se zbraně na obranu vlasti. Předstupuje v čele maurských rytířů Muza, vysvobozený lidem ze žaláře, a ubezpečuje krále věrnou oddaností, vyzývá ho v boj. Král pobouřený tím, že Muza proti jeho zákazu byl z vězení propuštěn, soptí nejprve hněvem; ale smiřuje se pak s Muzou; když přikvapivší Zorajda zvěstuje, že Almamen, kterého s pavlánu spatřila, an prchá před vítěznými Maury do španělského tábora, jest usvědčeným zrádcem.

Jednání IV. Před Granadou. — K Lejle, oplakávající ve svém stanu ztrátu svého miláčka Muzy, vstoupí ohnivý princ Juan a vyznává jí lásku. Než překvapen byv Torquemadou, odchází zahanben, kdežto Lejla z rozkazu inkvisitorova jest odvedena do kláštera. — Radostný jásot španělského vojska zvěstuje mnichům, za vítězství se modlícím, že Granada jest dobyta. Mezi zajatci přivádějí i Almamena; jest obviněn, že zprávou o zajetí Muzy, který přece stál v čele Maurů, oklamal krále Ferdinanda; používaje této záminky, král ruší slovo židům dané a nutí ho, aby vyzradil, kde v Granadě jsou ukryty poklady israelitův. Almamen jest vedle této zpronevěry ještě zvláště ohromen zprávou, že Lejla se má státi křesťankou. Mrští ve své vášni o zemi smlouvou královou a uniká hořícím táborem mukám inkvisičním, Torquemadou přichystaným pro něj na vynucení vytoužené odpovědi. Za jeho útěk má stihnouti krutý trest jeho souvěrce.

Jednání V. Klášterní zahrada. — Lejla, nemajíc již naděje, že spatří kdy svého Muzu, podléhá naléhání abatyšinu a Torquemadovu a hodlá přijmouti křest a závoj. Ještě jednou pokusí se o získání její přízně princ Juan, přestrojený za mnicha; leč nebyv vyslyšen, zvěstuje Muzovi, v klášteře útočiště hledajícímu, že on, Muza, jest králem srdce Lejlina. Mezitím co se v chrámu konají posvátné obřady, Muza lká nad nešťastným osudem svým. Přikvapí i Almamen a proklíná dceru vycházející z chrámu, když se přiznala, že přijala závoj. Muza hájí Lejly proti rozzuřenému otci, nezabrání však tomu, že Almamen ji probodne. Zoufalý Muza odkvapí, kdežto věrná Zorajda následuje království zbaveného Boabdila ve vyhnanství. Prchajícího Almamena dostihnou Maurové a dověděvše se, že zrádce Granady jest žid, usmrtí jej, proklínajíce černý skutek jeho.