Antologie z oper/Starý ženich

Antologie z oper
Lejla	Starý ženich	Švanda dudák

Údaje o textu
Titulek:	Starý ženich
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 13-15 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Starý ženich

Karel Bendl: Starý ženich

Operní žert ve 3 jednáních. Text K. Sabiny upravil V. J. Novotný.

Osoby

• Bartoš, mlynář … b.
• Hanička, jeho dcera … s.
• Václav … b a
• Vojtěch … t, mladí rolníci
• Pan Franc, vrchnostenský písař … b.
• Hovora, student … ms.
• Nácek, mlynářský učedník u Bartoše … t.

Děj se odehrává v moravské osadě. — První provozování v Prozatímním divadle dne 20. X. 1883.

Obsah

Jednání I. Na návsi před hospodou. — Za krásného letního dne svátečního venkovský lid beseduje na návsi při pivě a připíjí na zdraví přátelům, na zmar odpůrcům a zrádcům, maje na mysli především všecky vrchnosti, které tak dlouho bránily úplnému zrušení roboty. Mladý rolník Vojtěch, zamilovaný do Bartošovy sličné Haničky, nezapomínaje ani mezi veselými druhy své milenky, pozvedá pohár na zdraví dívčino. Zkušenější druh jeho Václav nestojí o nestálou lásku ženskou, prázdnou to hříčku, nedostačující jeho touze; jeho přípitek platí oněm velikánům, kteří český lid povznesli z roboty duševní i tělesné. K rozjařeným venkovanům nepozorovaně připlížil se bývalý vrchnostenský písař, pan Franc, jenž tesklivě vzpomíná zlatých starých časů, kdy na robotu honíval sedláky, kteří nyní popíjejí u plných džbánkův a vedou si vůbec jako páni. Příchod obstarožného nafoukance nezkalí nijak nálady venkovanů, vítajících vesele mezi sebe bývalého utiskovatele, který vyslovuje naději, že se blažené doby uplynulé navrátí, pozdvihuje džbán na počest bývalého direktora panství. Ani tento projev oddanosti k pověstnému karabáčníkovi nenarazí na odpor rozveselených venkovanů, dovídajících se od písaře, pitím rozjařeného, že i jeho staré srdce pocítilo lásku k spanilé dívce, jež však — žel! — jest pro něho poněkud příliš mladá. Právě přichází po boku svého otce, mlynáře Bartoše, ona čarodějnice, jež hrdému panu Francovi pomátla rozum — spanilá Hanička. Pan Franc ihned se přitočí k panu otci a vítězoslavně ukazuje dekret, právě ho došlý, jímž byl jmenován panským správcem, žádá o ruku jeho dcerušky. Otec neodbývá starého ženicha zhurta, nýbrž odkazuje ho žertovně k Haničce. Veselé děvčátko, nechtějíc pokaziti žertu, přijímá na oko všecky projevy zamilovaného starocha, nadšeně líčícího slasti po jeho boku jí čekající, ale rozhodnou odpověď slibuje mu dáti později. Škarohlídu Václavovi zdá se její počínání býti novým dokladem nestálosti ženského plemene, kdežto Vojtěch správně posuzuje situaci, jest přesvědčen, že jeho milenka pouze žertuje a v rozhodném okamžiku dá panu Francovi košem. Pln důvěry ve věrnost její přijímá tudíž Václavem nabízenou sázku o sud piva, jejž mu bude zaplatiti, stane-li se Hanička paní správcovou. Pan Franc v radostném vzrušení, že nebyl ihned odbyt, jak se obával, zve celou ves k slavnostnímu veselí.

Jednání II. Světnice ve mlýně. — Mezitím co v podvečer zvenčí zaznívá mlýnu klepotání a veselý zpěv mlynářské chasy, Hanička sedí ve své světničce, nevšímajíc si ani, že soumrak rozkládá se již nad krajinou. Nedočkavě očekává svého miláčka Vojtěcha a odlehčuje svému stesku hořkou slzou, když dlouho nepřichází. Náhle rozlehne se pod jejím oknem veselý zpěv. Nevchází však Vojtěch, nýbrž Haniččin bratranec, student Hovora, povedená to kopa, přinášející mlynářovi vzkaz od jeho sestry. Vida dívku zasmušilou, nabízí jí ochotně svou pomoc. Jeho návštěva přichází Haničce vhod, ježto majíc dva nápadníky, ráda by vyzkoumala, který z obou miluje ji upřímně a nezištně. Když se Hovorovi svěřila se svými starostmi, student odkvapí vyžádav si pouze, aby sestřenice neprozradila jeho incognita. Přichází posléze i roztoužený Vojtěch s dotazem, jak Hanička odpoví dotěrnému správcovi. Rozmarná dívka, chtějíc svého miláčka potrestali za nedůvěru v její stálost, se strojenou vážností vypravuje, jaké blaho jí čeká po boku pana správce. Uražený milenec, bera její vypravování za bernou minci, odkvapí s hrozbou, že se dá na vojnu, dříve než polekané Haničce lze chybu napravili. Do světnice vchází na besedu mlynářská chasa a dostavuje se i vyšňořený pan Franc, aby vážně požádal o ruku dívčinu. Jeho milostné roztoužení zchlazuje student Hovora, přestrojený za krajánka a žádající s veselou písní na rtech o práci v mlýně. Odkvapiv dříve od Haničky, opatřil si haldu různých spisův úředních, k nimž připojil vlastní rukou napsaný rozsudek, zbavující mlynáře Bartoše, zapleteného v soud se sousedem, jeho majetku, a přiměl mládka Nácka, aby v pravou chvíli vstoupil do světnice s prohlášením, že listiny právě přinesl úřední sluha. Když Nácek svůj úkol provedl, Václav jsa dobrým čtenářem probírá listiny, při čemž Hovora obratně mu nastrčí líčený nepříznivý rozsudek. »Pan otec« jest ovšem velmi polekán nešťastným rozuzlením vleklého sporu a oznamuje pak panu Francovi, že mu ovšem dceru dá — ale bez věna. Hrabivý staroch nenaléhá poté již na okamžitou příznivou odpověď Haničky nyní — dle jeho mínění zchudlé — nýbrž s hloupou vytáčkou na rtech se odplíží, sklízeje zasloužené odsouzení rozhněvané chasy mlynářské.

Jednání III. Před mlýnem v zahradě. — Sotvaže slunéčko vzešlo, Hanička spěchá do zahrady vyplakat se ze svého žalu, způsobeného vlastní lehkomyslností její. Též Nácek si stěžuje, že byl »panem otcem« nehorázně bit za dodání rozsudku, vyhotoveného Hovorou; neboť mlynář právě dostal od soudu nový rozsudek — pravý. Spatřiv blížícího se Bartoše odkvapí. Mlynář neví si s novým rozsudkem, právě došlým, rady, ačkoli mu zajišťuje vítězství; vysvětlení žádoucího dostává se mu od Hovory, prohlašujícího se za jeho synovce a naznačujícího, za jakým účelem ono taškářství provedl. I pan Franc zvěděl zatím, že pravý rozsudek jest mlynářovi přízniv, a vrací se tudíž znova, aby Haničku a její věno získal. Nazvav onoho, jenž nešťastnou zprávu přinesl, hanebníkem, posadil tak na sebe Hovoru, který k vůli dovršení švandy staví se nejvýš rozlíceným a vyzývá polekaného správce na souboj šavlemi. Do vřavy té přichází i Vojtěch, aby mlynáři, octnuvšímu se — dle jeho mínění — ve svrchované tísni, nabídl účinnou pomoc. Nyní teprve vychází najevo, jak nezištná jest Vojtěchova láska, začež se mu dostává ujištění nezlomné věrnosti se strany Haniččiny. Odpůrce žen Václav prohrál sice svou sázku; neželí však toho, ježto příslušného koše dostalo se i sobeckému panu Francovi, jemuž chasa udílí na rozloučenou patřičné poučení.