Antologie z oper/Guntram

Antologie z oper
Richard Strausz	Guntram	Ohně zmar

Údaje o textu
Titulek:	Guntram
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 212-213 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Guntram.

Hudební drama o 3 jednáních. Slova skladatelova.

Osoby:

• Starý vévoda; pěvec Friedhold; dva mladí muži mezi „chudými lidmi“; tři vasalové; dva minnesengři. Vévoda Robert, manžel Freihildin; posel... barytony.
• Pěvec Guntram; vévodův šašek; starý muž; dva minnesengři... tenoři.
• Freihilda, dcera starého vévody a manželka vévody Roberta... soprán.

Děj se koná v Němcích ve 13. století. První provozování ve Výmaru 10. V .1894.

Obsah:

Pozadí dramatu tvoří rytířský náboženský spolek »dobrých«, jehož hlavním účelem jest rozšíření křesťanského evangelia lásky a který uměním ušlechtilého zpěvu má získati veškeré lidstvo nauce, ve spolku pěstované jako nejvznešenější, aby se totiž všichni sbratřili k dosažení věčného míru vzájemnou láskou křesťanskou. Jako nejhorlivější ctitel zásad spolkových Guntram dospěl mužných let; sdružení vysílá jej jako horlivého šiřitele: ušlechtilých nauk svých do země, vyssávané ziskuchtivým panovníkem. Hlad a bída panuje v lidu, jenž se marně snaží zoufalým povstáním setřásti se sebe okovy hnusné poroby. Událost, mající rozhodný vliv na obrat v životě mladého muže, otvírá Guntramovi cestu ke dvoru. Zachraňuje totiž Freihildu, dobročinnou manželku vévody Roberta, od dobrovolné smrti, již hledala ve vlnách, aby se zprostila života bez lásky, jehož poslední útěcha - úleva bídy nešťastného národa - byla jí vzata zákazem necitelného chotě. Guntram poznává v ní družku svého smýšlení, z čehož vyplývá hluboká náklonnost k ušlechtilé, nešťastné ženě. Vděčný otec Freihildin zve Guntrama na slavnost, kterou se má oslaviti potlačení povstání. Spoléhaje na neodolatelnou moc myšlenky jej oživující a jsa nadšen přítomností Freihildinou, kterou vidí trpěti nedostatkem lásky, Guntram úchvatným zpěvem opěvuje při slavnosti požehnání míru, chtěje nakloniti srdce vévodovo myšlence lásky, jež by jej spojila s národem. Vévoda však, uznávající jen surové násilí, spatřuje v neohroženém zastanci národa pouze ctižádostivého vzbouřence, jenž přišel, aby mu strhl korunu. Dojde k zápasu mezi Guntramem a vévodou, pěvce tupícím, v němž Guntram skolí surově naň dotírajícího Roberta. - Ve vězení, v němž Guntram pyká na rozkaz starého vévody, přistupuje k pěvci zmítanému pochybnostmi o ryzosti, osvobozovacího činu svého, jako posel sdružení někdejší učitel jeho Friedhold, žádaje aby se zodpovídal za skutek jenž byl proti zákonům spolku, dovolujícího chopiti se meče jen na ochranu. Třebas skutek sám přispěl k osvobození národa od tyranie a kyne z něho svoboda lidu - i starý vévoda padl v boji proti Vzbouřencům - spolek odsuzuje jej přece jako plod vášně: jest a zůstane »hříchem.« - Guntram necítí se však vinným ve smyslu spolku; bezděky vedla jeho slova i skutek - láska k ženě. Jeho ranou skolen sice utlačovatel národa - v tom smyslu jeho čin byl dobrý. Vinu cítí však v nesvobodě lásky, jež jej svedla k náruživosti. Pocítil zajisté sám na sobě, že svoboda nemůže býti přinesena, nýbrž musí býti dobyta vlastní silou. Tak poznává blud, obsažený v díle i myšlence spolku »dobrých«, kterých se zříká navždy.