Antologie z oper/Figarova svatba

Antologie z oper
Únos ze Serajlu	Figarova svatba	Don Juan

Údaje o textu
Titulek:	Figarova svatba – obsah
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 165-167 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba.

Komická opera o 4 jednáních. Text L. da Ponte přeložil J. Böhm.

Osoby:

Hrabě Almaviva… baryton.
Hraběnka Ražena… soprán.
Zuzanka, její komorná… soprán.
Cherubin, panoš hraběnčin… soprán.
Figaro… bas.
Marcelina… soprán.
Dr. Bartolo, lékař sevillský… bas.
Basilio, mistr hudební… tenor.
Soudce… tenor.
Antonio, zahradník… bas.
Baruška, jeho dcera… soprán.

Děj se koná na zámku Almavivově u Sevilly v 17. stol. - První provozování ve Vídni 1. V. 1786.

Figarova svatba jest svým dějem vlastně pokračováním Rossiniovy opery Lazebník sevillský. Růžena se stala manželkou hraběte Almavivy, který pomocí Figarovou získav její ruku, zanedbává nyní ženy, dříve tak toužebně žádané, a zapřádá za jejími zády různé pletky milostné, zvláště s hraběnčinou komornou Zuzankou. O tu však vážně se uchází bývalý jeho pomocník v milostných dobrodružstvích, lazebník Figaro, povýšený za účinnou pomoc při získání hraběnky Růženy za komorníka v domě hraběcím. Vystupuje tu i bývalý sok Almavivův, Dr. Bartolo, bývalá dozorkyně Růženina, Marcelina, přes pokročilý věk svůj dělající si nároky na Figara, a jiní známi. Zamotaná hra milostných intrik chytrostí Figarovou na konec šťastně se skončí.

Jednání I.

Pokoj v zámku Almavivově. - Figaro vyměřuje podlahu a stěny budoucího manželského pokoje, vykázaného mu hrabětem, a pln milostného zanícení pozoruje švarnou nevěstu svou, komornou Zuzanku, zkoušející před zrcadlem nový klobouk. Oba blouzní o slastech, jich čekajících; avšak komorná projevuje zároveň odůvodněnou obavu před přílišnou galantností hraběte Almavivy. Figaro nestrachuje se však tohoto soka, jehož nástrahy svou chytrostí hodlá přivésti vniveč. Ve vážný hovor zabráni vstupují dr. Bartolo ze Sevilly s bývalou společnicí hraběnky Růženy, Marcelinou, hodlající žalovati Figara na dodržení manželského slibu, daného jí kdysi sevillským lazebníkem při výpůjčce peněz. Marcelina vrazí na svou sokyni Zuzanu a utká se s ní ve slovním zápasu. Když byvši poražena odkvapí, hledá u Zuzanky útočiště panoš hraběnčin Cherubin, pravý to Don Juan v rouše jinošském; projevoval se až příliš úslužným k své velitelce, čímž vzbudil žárlivost Almavivovu a byl ze služby propuštěn. Zuzanka má mu vymoci odpuštění u hraběte, přicházejícího právě, aby přiměl ji k večernímu dostaveníčku v parku. Cherubin, obávaje se hraběte, skryje se za lenošku, a poděšená Zuzanka přikryla ho šatem. Před vstupujícím mistrem hudebním Basiliem se skrývá opět hrabě, až narážka Basiliova, že Cherubin miluje Zuzanku, jej vypudí z úkrytu. Bezděčně odkrývaje roucho s pohovky, spatři schovaného panoše, jejž rázem ze zámku chce vyhnati. Jeho úmysl překazí sbor venkovanů přicházejících pozvat hraběte na slavnost, pořádanou na jeho počest. Odpouští posléze Cherubinovi, ale chtěje se ho zprostiti, jmenuje jej důstojníkem s podmínkou, že ihned musí nastoupiti na službu vojenskou.

Jednání II.

Hraběnčina komnata. - Hraběnka Růžena lká nad ztrátou lásky Almavivovy a volá na sebe smrt. Ze zármutku snaží se ji vyvésti Figaro oznamuje, že po Basilovi poslal hraběti list, podávající mu zprávu o domnělém milenci hraběnčině; chce tak roznítiti Almavivovu žárlivost a přivésti jej nazpět v náručí usoužené Růženy. Zároveň dává pokyn Zuzance, aby svolila zdánlivě k večernímu dostaveníčku s hrabětem, k němuž však bude vyslán v ženské šaty oblečený Cherubin. Sama Zuzanka má ho náležitě ustrojiti, Mezitím co se při zamčených dveřích děje tato proměna spanilého mladíka v dívku, hrabě přikvapí a hlučně žádá o vpuštění. Dámy mu brání, dokud se Cherubin neskryl v sousedním pokoji. I tam chce hrabě vniknouti; nedostav však od hraběnky klíče, odvádí ji a zamyká pro jistotu první komnatu. Po jejich odchodu Zuzanka odemkne Cherubinovi, jenž smělým skokem oknem uniká z nebezpečné situace. Když se pak hrabě po chvíli navrátiv, shledává pouze se Zuzankou, nikde nenacházeje obávaného soka svého, lituje svého přenáhlení a prosí manželky za odpuštění, že neprávem ji podezříval. Naléhá pak na přichvátavšího Figara, psal-li onen dopis, který vzbudil jeho nedůvěru v manželčinu věrnost, což Figaro směle popírá. Nastává nová nesnáz příchodem zahradníka Antonia stěžujícího si, že někdo skokem s okna pošlapal nejkrásnější kvítí pod oknem hraběnčiným. Aby odvrátil znova vzklíčivší podezření hraběte, Figaro béře vinu na sebe a tvrdí, že sám vyskočil oknem z pokoje, kde dlel se Zuzankou, slyše blížiti se hraběte. Již všichni mají se za zachráněny touto lží Figarovou, když se vtom Antonio vytasí s listem, uprchlíkem ztraceným a na záhonu pod oknem nalezeným. Jest to důstojnický patent Cherubinuv. I z této nové nesnáze Figaro dovede si pomoci ujištěním, že Cherubin odevzdal patent, na němž schází potvrzení hraběcí pečeti, jemu samému, by jej doručil Almavivovi. Figaro dovede tak mistrně lháti, že hrabě počíná již všemu věřiti, když vtom přichází dr. Bartolo a Marcelina se žalobou na Figara k vůli porušeni slibu manželského. Ježto hrabě hodlá zavésti o věci té šetření, chystaná svatba jest odložena.

Jednání III.

Sál s vyhlídkou do zahrady. - Almaviva jest předcházejícími událostmi zmaten; nicméně touží po dostaveníčku se Zuzankou, jež jsouc poslušna rozkazu hraběnčina, slibuje přijíti. Místo ní však hodlá v přestrojení Zuzančině dostaviti se hraběnka Růžena sama. Následuje vyšetřování Figarovo, při němž vychází najevo, že bývalý lazebník sevillský jest nemanželským synem Bartalovým a Marceliným. Tím žaloba stává se bezpředmětnou, a hrabě jest chudší o naději, že se zbaví soka u Zuzanky, byl-li by Figaro donucen vzíti si starou Marcelinu. Nové překážky však stavějí se v cestu Figarově svatbě. Hraběnka chtějíc náležitě vytrestati žárlivého manžela, posílá Figarovi lístek zvoucí k dostaveníčku s ní; psaní podobného obsahu zasílá Zuzanka hraběti.

Jednání IV.

Zámecká zahrada. - Hraběnka, přestrojená za Zuzanku, setkává se nejprve s Cherubinem, vyznávajícím ji ihned lásku. Odkvapí však, vida přicházeti Almavivu. Hrabě milkuje se s domnělou Zuzankou a darovav jí drahocenný prsten, odesílá ji do pavilonu. Blíži se Figaro a Zuzana, přestrojená za hraběnku. Figaro prozrazuje jí zálety Almavivovy a vyznává pak lásku domnělé hraběnce, začež se mu dostává citelného pokárání. Ani tímto však nepřichází do rozpaků, tvrdě Zuzance, že ji ihned poznal navzdor jejímu přestrojení. Oba hrají komedii plnou omylů dále, když přikvapí hrabě a domnívaje se míti před sebou manželku, zadržuje Figara a přivolává služebnictvo. Teprve když přinesenými světly situace byla ozářena, vysvětluje se záměna, a hrabě v domnělé Zuzance poznává vlastní manželku. Dosáhnuv od hraběnky po úpěnlivých prosbách odpuštění, slibuje jí manželskou věrnost zachovati a dává posléze, vzdav se již svých úmyslů na komornou, svolení k sňatku Figarovu.