Antologie z oper/Únos ze Serajlu

Antologie z oper
Wolfgang Amadeus Mozart	Únos ze Serajlu	Figarova svatba

Údaje o textu
Titulek:	Únos ze serajlu – obsah
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 163-165 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Wolfgang Amadeus Mozart: Únos ze serajlu.

Komická opera o 3 jednáních. Text G. Stephaniho upravil V. J. Novotný

Osoby:

• Selim, paša.
• Konstance, milenka Belmontova… soprán.
• Blonda, její komorná… soprán.
• Belmonte… tenor.
• Pedrillo, jeho sluha a dozorce v zahradách pašových… tenor.
• Osmin, správce serajlu pašova… bas.

Děj se koná na statku pašově v 16. století.

První provozování (na rozkaz císaře Josefa II.) 12. VII. 1782 ve Vídni.

Jednání 1.

Místo na pomoří před pašovým palácem. - Mladý boháč španělský Belmonte hledá svou milenku Konstanci, která se svou komornou Blondou a sluhou Belmontovým Pedrillem byla zajata od mořských loupežníkův a prodána pašovi do serajlu, z něhož vychází cizince nenávidící správce serajlu Osmin. Vystoupiv po žebříku na strom, aby natrhal smokví, Osmin prozpěvuje si milostnou píseň; neboť i jeho zmocnila se láska k zajaté komorné Blondě, milence Pedrillově. Chytrý mladík ten dovedl si získati tou měrou přízeň pašovu upraviv mu zahrady, že Selim jej učinil jejich správcem a dovolil mu dokonce, že smí zůstati v zahradě, když harém vchází tam na procházku. Pedrillovi se podařilo také zaslati Belmontovi list, v němž mu naznačil nynější pobyt všech zajatcův a vylíčil touhu Konstancinu po něm. Proto přichvátal Belmonte a zdvořile se táže několikrát Osmina tvářícího se, jako by neviděl a neslyšel, je-li dům, před nímž stojí, Selimův. Nevrle odbývá ho krvežíznivý Osmin, dávající najevo, jak protivní jsou mu všichni cizinci, zejména Pedrillo, jejž by nejraději vrazil na kůl. - Po odchodu Belmontově přichází Pedrillo sám a táže se po pašovi; pochodí však stejně jako jeho pán, který nevida již divokého cerbera, domu střehoucího, se vrací a shledává s Pedrillem. Shledáním potěšený sluha vypravuje pánovi, že po Konstanci touží sám Selim paša, muž šlechetný, který nepoužívaje svého práva chce získati lásku krásné cizinky. Pobouřený tou zprávou Belmonte rozhoduje se, že unese svou milenku, již - jak Pedrillo oznamuje - za chvíli má spatřiti vlastníma očima. Ukryv se vidí Konstanci přijíždějící v lodi po boku Selimově za jinou lodí, která přivezla janičarské hudebníky a zpěváky oslavující mocného pašu. I vyslechne potom vyznání své milenky, jejíž lásky Selim se domáhá, že miluje jiného, kterému chce zůstati věrna. Její upřímná odpověď naplňuje nadšením Belmonta; stálost její okouzluje však i Selima, takže ještě vřeleji touží po její lásce. Pedrillo představil pak dle úmluvy s Belmontem umění milovnému pašovi svého pána jako výtečného stavitele vlašského a docílil toho, že Selim přijímá do služby své i Belmonta k největší zlosti nedůvěřivého Osmina, bránícího novému úředníku vstup do statku.

Jednání II.

Zahrada, u pašova serajlu. - Blonda odmítá rázně milostné návrhy zamilovaného Osmina, poukazujíc k tomu, že jako rozená Angličanka neuzná nikdy nad sebou nadvlády jeho. Slibujíc, že násilí splatí násilím a vyhrožujíc starcovi vyškrabáním očí, přiměje ho k odchodu. V tesklivé náladě blíží se Konstance, ačkoli se snaží potěšiti ji Blonda; ta však zakrátko nucena jest odejíti, když přichází zamilovaný Selim. Ten opět naléhá na zkormoucenou dívku, která však prohlašuje, že raději podstoupí muka i smrt, než by se zpronevěřila svému milenci. Vida, že mocí a násilím ničeho u ní nepořídí, Selim chce její lásku získati lstí. - Po jejím odchodu Pedrillo oznamuje Blondě, že přijel k vysvobození zajatců Belmonte, jenž o půlnoci přistaví žebřík k oknu Konstancinu a unese ji k připravené lodi; stejně učiní Pedrillo s Blondou. Potěšená dívka odběhne oznámit radostnou zprávu tu Konstanci. Pedrillovi podaří se přiměti k přestoupení Mohamedova zákazu Osmina darem výborného vína cyperského, do něhož nenápadně vlil uspávací tekutinu. Strážcovi jindy tak ostražitému víno zachutná tou měrou, že se opije nadobro a odveden jest Pedrillem na lože. Belmonte se shledává pak s Konstancí. Jejich blaho jest zkaleno pouze obavou Beltnontovou, zůstala-li mu milenka věrna. Podobné podezření Pedrillovo pronesené vůči Bondě tato pádně odmítá, načež oba o věrnosti svých milenek již přesvědčení mužové dívky odprošují a těší se z blaha lásky, které jim vzejde po vykonaném útěku.

Jednání III.

Místo před pašovým palácem. - Strachem se chvějící Pedrillo přistavuje o půlnoci k oknu Konstancinu žebřík doporučuje Belmontovi, aby zatím co sám pospíší prozkoumat okolí, prozpěvoval, jak on činívá a oklamal tak stráže, jestliže by se ukázaly. Nenašed nikde nic podezřelého, jme se zpívati při průvodu mandoliny romanci, umluvené to znamení oběma dívkám, aby se přichystaly k útěku. Nejprve okno otvírá, Konstance, kterou pak blažený Belmonte, odvádí. Nato oknem do bytu Blondina vstupuje Pedrillo. Ale jeho pokus o únos provází nezdar. Němý černoch, ustanovený za strážce Blondina, slyše nezvyklý noční hluk, probudil Osmina. Ten probrav se poněkud ze své opičky, přivolává stráž, jež za krátko všecky uprchlíky přivádí zpět. Škodolibý Osmin těší se z podařeného lovu a nedbaje proseb zajatců, aby je pustil, doufá, že budou popraveni. Selim dověděv se o zmařeném únosu v prvním návalu hněvu odsuzuje všecky uprchlíky k smrti. Činí tak tím spíše, když od Belmonta se dověděl, že domnělý stavitel jest synem úhlavního nepřítele jeho, který jej připravil o přízeň sultánovu. Již oba zoufající sobě párky chystají se na smrt, když v tom v Selimovi vítězí lepší stránka. Vida oddanou lásku milujících se, vzkazuje otci Belmontovu, že srdce jeho nezná pomsty, a že dává tudíž všem toužebně žádanou svobodu. Kromě mstivého Osmina všickni jsou dojati šlechetností Selima paši, jemuž vroucně děkujíce přejí, aby též on došel lásky.