Poesie sociální/1848—1898

Poesie sociální
V noci prvního máje	1848—1898	Píseň

Údaje o textu
Titulek:	1848—1898
Podtitulek:	Památce dělníků padlých v březnu 1848.
Autor:	Josef Svatopluk Machar
Zdroj:	Online na Internet Archive Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 123–124.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Každá ta myšlenka rozkvete,
když těla lidská ji mrví,
a ten květ musí nést rudý plod,
když byl už zalíván krví.

Pozdravte budoucnost, přátelé,
jasným a veselým okem!
Rudě to rozkvétá dokola
víc a víc každičkým rokem!

Zmrveno, zvlaženo pole je,
ó bože, už dosti, už dosti!
Ta těla ubitá, vyssátá,
ty hladem pomřelých kosti,

ty duše puklé a zničené,
ty mozky ztrhané, trudné —
a na všem krev teplá je vylitá —
až bolestně v očích to rudne! —

Kde která myšlenka stála víc
námahy, obětí, hoře?
Z těch těl bys Alpy už postavil,
tou krví už vyplnil moře!

Však zdráva buď budoucnost, přátelé,
patřte v ni zjasněným okem!
kvete Vám osení do ruda,
kvete víc každičkým rokem!

Vlast Vaše, stará zlá macecha,
zhlíží se v opičí lásce
v lotrech svých, sobcích a darebech,
vybrané čisté to chásce!

Dejte jí s bohem, ó přátelé,
nač hlavy obracet zpátky?
v srdci Vám obraz je vtisknutý
té pravé vlasti a matky!

Já věřím, vím, že ji nesete
se ctí tím širokým světem —
nuž ať ten celý svět zakvete
tím Vaším červeným květem!

Z pamětního listu 13. března 1898
(pojata též do knihy »Golgatha«.)