Čtrnáctero bájek Lafontainových/Opičák a mourek

Čtrnáctero bájek Lafontainových Jean de La Fontaine
Žáby krále žádající	Opičák a mourek	Dva kozlové

Údaje o textu
Titulek:	Opičák a mourek
Autor:	Jean de La Fontaine
Krátký popis:	veršovaná bajka
Původní titulek:	Le Singe et le Chat
Zdroj:	Soubor:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, 1873
Licence:	PD old 70
Překlad:	Bedřich Peška
Licence překlad:	PD old 70
Index stran
page=1

Opičák a mourek.

Opičáku a mourkovi
 (kde? to nech ať jiný poví)
 byl společný byt popřán.
 Spolu jídavali, spali,
 z nikoho strach nemívali,
 byť byl sebe větší pán.
 O sousedství starali se málo,
 neb jim doma štěstí přálo;
 opičák kraď, kde co bylo,
 mourek, kde se nahodilo;
 tento raděj po sýru se pídil,
 nežli aby po myších byl slídil.
 Jednou oba darebové
 u krbu se posadili,
 v němž se pekly kaštany.
 Důvěrně si netajili,
 že by kaštan z peci nové
 byl pamlsek vítaný.
 Ale jak jej dostat z popele?

 K tomu třeba mnoho fortele;
 uhel živý, popel žhavý
 spálí prsty všetečkovi.
 I dí opičák šelmovsky
 k svému druhu mourečkovi:
 „Kousek udělej mistrovský,
 buď, bratříčku, tak laskavý,
 vytahej ty kaštany!
 Kdybych toho doveď já,
 byla by to pýcha má.
 Tys přec chytrák hledaný!“
      Jak se chtělo,
       tak se dělo.
 Mourek natáh’ pracičku
 k planoucímu ohníčku,
 chytře popel odhraboval,
 pracku zpátky potahoval,
 ale přece neustál,
 v popeli se hrabal dál.
 Neděsil ho žhoucí plamen,
 tahá kaštan za kaštanem,
 zatím lišák dal od kamen
 chroupá kaštan za kaštanem.
 Jak to kuchař zpozoroval,
 na šibaly zahromoval:
 „Jak jste šelmy přišly sem?
 Hybaj! sic vás koštětem — —“
 Oba hned se pryč klidili;
 smál se opičák zavilý,

 ale mourek popálený
 nebyl z toho potěšený.

 Jako mourek nejednají
 tak zpozdile oni páni,
 kteří lichocením zváni
 po krajinách chodívají,
 za prospěchy svému králi;
 ti se nikdy nepopálí.