Články ze Slovana/Zrušení ústavy od 4. března
| Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský | ||
| Činnost vojenského soudu v Praze | Zrušení ústavy od 4. března | Uzavření revoluce |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zrušení ústavy od 4. března |
| Autor: | Karel Havlíček Borovský |
| Zdroj: | citanka.cz |
| Vydáno: | Slovan, 1850 - 1851 |
| Licence: |  PD old 70 |
H. B. Kdo zná již ze zkušenosti povolání vládních novin, totiž připravování cest k tomu, co vláda obmýšlí: tenť jistě nebude Ihostejně čísti článek v Lloydu od 9. ledna. Podávaje zprávu o sjezdu Drážďanském, že totiž jednání jeho nezůstane bez vlivu na zřízení států tam zastoupených, rokuje Lloyd o ústavě od 4. března a sice mezi jiným takto:
Na otázku, může li se k tomu raditi, aby ústava od 4. března bez povolání sněmu říšského změněna byla, odpovídá Lloyd: „Ne,“ v pádu tom, když vláda za to má, že zemský sněm v Uhrách a v království lombardsko-benátském tak jako ostatní sněmy zemské a napotom rakouský řišský sněm v běhu dvou let ode dneška počítajíc, svolati může; má-li však vláda za to, že to učiniti nemůže, odpovídá Lloyd na dotčenou otázku „Ano“ a praví dále. „Kdyby ústava od 4. března ve všech svých dílech možná byla, byla by nám každá část její velice milá a přijemná. Je-li však v některých částech nemožná, tak nemožná, že se odvážiti nelze ji v skutek uvésti; pak je nám milejší, když dnes změněna bude, než když se to za pět neb za deset let stane. My patříme opravdově ku straně konstituční, již proto, poněvadž za to máme, že se v Rakousku bez konstituce nedá vládnouti. Stejnou měrou věříme ale také v to, že se v Rakousku s nezměněnou ústavou od 4. března také nedá vládnouti.“
Dále odpovídá Lloyd na námitku, která by se mu snad činiti mohla, že totiž ústava od 4. března není dána pod vlivem revolučním, poněvadž ministerstvo Schwarzenbergovo, podporujíc se tenkráte na četná a chrabrá vojska z revoluce, bylo se již emancipovalo a se tedy zajisté ku žádným škodným a nepolitickým koncessím pohnouti nedalo. Odpověď jeho zní: Ministerstvo Schwarzenbergovo udělalo se neodvislým od revoluce u mnohem větši miře než kterékoli ministerstvo, stávající za tehdejšího času ve střední Evropě. A proto se také mnohem větší část ústavy od 4. března zastávati dá než kterékoli jiné ústavy v dotčené době prohlášené. Ale bázeň, kterou žádnému muži a státníkovi za nečest pokládati nelze, bázeň před nebezpečenstvím, které státu hroziti mohlo, musela svůj vliv na vůdce naší vlády z počátku roku 1849 míti, poněvadž zevnitřní nepřítel na nás dorážel, poněvadž polovice mocnářství ve zbrani proti nám stála a poněvadž se hluboké pohnuti v korunních zemích, které u věrnosti byly vytrvaly, následkem rozpuštění sněmu předvídati musilo."
Vidíme, že si Lloyd alespoň umí dobře stavěti otázky: rozumí se již samo sebou, že si vláda na otázku, může-li se ve dvou letech od dneška svolati říšský sněm a před ním zemští snemové uherský a vlašský, odpoví, že nemůže a následovně se bez říšského sněmu změní ústava od 4. března. Vláda nynější musí nás věru jen za děti považovat, kterým se může vždy říci cokoli. Víme všichni, že ta samá vláda slibujíc to, tak málo rozuměla svým věcem, že slibovala věci nemožné a taková nezkušená vláda má odstoupiti; aneb to slíbila nemajíc úmysl držeti slovo a taková vláda zase z jiných příčin není hodna říditi záležitosti národů. Jiný výklad není možný a zanecháváme vládě, aby si vyvolila z obou co se jí líbí.
Dříve, když po oktrojování ústavy od 4. března všichni liberální odporovali jí, tu Lloyd si ji ani nevěděl jak vynachválit: nyní kdežto akcie liberární padly o mnoho níže, již Lloyd vidí, že s nezměněnou ústavou od 4. března nedá se vládnout v Rakousích, že jest nemožná atd. Ovšem že omastil tuto nezáživnou sadu svou ujistěním, že on patří ke straně opravdu konstituční a že se v Rakousích bez konstituce vládnout nedá: to však patrně jen abychom snadněji ztrávili zrušení ústavy od 4. března. Ostatně mluví Lloyd dost zřetelně, že by nám totiž ministerstvo mnohem horší ústavu bylo oktrojovalo, kdyby se nebylo tenkrát ještě bálo „hlubokého pohnutí v korunních zemích, které až posud u věrnosti byly vytrvaly!“ Nyní se ale ministerstvo již ničeho nebojí a proto se - myslí Lloyd - dá zase jiná ústava. Na této cestě lehko jest přijíti až do Rus - besonnen aber entschieden!
Co ostatně konstitučnost, ta pravá konstitučnost Lloydu znamená, tu poznáme zase nejlépe z jeho vlastních slov, totiž kde mluví o příčinách rozpuštění sněmu říšského, kteréžto místo spolu zůstane pro nás Čechy na věky velmi poučné:
Když se údové české Pravice počátkem r 1849 k Levici přidávati a pro zásadu suverenity národa nadšeni býti počali, povstala nutně u ministrů první myšlénka oktrojování ústavy. Každý ministr byl by zajisté s radostí své portefeuille, které tenkráte žádnému nemohlo býti břímě vítané, složil a údům většiny sněmovní svého místa postoupil, kdyby to možná bylo bývalo. Pánům Riegrovi, Schuselkovi, Pinkasovi, Strobachovi, Borroschovi, Goldmarkovi a Fustrovi ustoupiti, bylo ale věcí nemožnou. Stát nemohl býti dán za oběť doktrinám konstituční soustavy. A co tenkráte věcí nemožnou bylo, je jí dosavad. Ministrové nemohou a nesmějí i nyní tak jako na začátku r. 1849 před každou opposiční většinou sněmovní svůj úřad složiti. Oni nemohou ustoupiti většině sněmovní, která sjednoceného Rakouska nechce, která by suverenitu národa prohlásila atd. V tom záleží rozdíl mezi Rakouskem a Anglickem. V této poslední zemi může, a poněvadž může, ustoupí také ministerstvo každé opposici, která z většiny parlamentu sestává. My ale, již francouzský konstitucionalismus přijmouti nesmíme neb nechceme, nejsme posud ani s to přijmouti anglickou soustavu konstituční v celé její čistotě.
Ještě jiné vládní noviny nazvaly zas anglickou ústavu „ukrytým republikánstvím“, jakou tedy konstituci chce Lloyd: Patrně takovou, kde vláda vyžene a vyhodí každý sněm, který nechce ve všem udělati jí po vůli, kdežto vláda nedrží sněm za nic jiného, než za nástroj k placení dluhů od ní bez potřeby nadělaných. To jest ta konstituce, ta pravá konstituce, kterou si přeje Lloyd. Jestli by chtěl Lloyd věděti naše mínění v této věci, musíme se vyznati, že by pro svobodu mnohem užitečnější bylo, kdyby nynější vláda již docela zřejmě zrušila všelikou ústavu. Tak by alespoň ve všech zemích zůstaly jen dvě strany konstituční a absolutní a ukázalo by se brzy, která jest mocnější. Tak ale, jak to nyní jest, kdežto se beztoho absolutně vládne a ústava jen na papíře stojí co věčná naděje, mnohý ještě zaslepený myslí, že máme ústavu, a strana liberální rozkouskovaná jest na mnoho frakcí. Cesta od žádné ústavy k opravdivé zdá se nám snadnější a kratší, než cesta od nynějšího způsobu vlády ku právní a ústavní vládě.
Ono sestavení jmen Strobach a Füster, Pinkas a Goldmark, Rieger a Schuselka jest dle našeho mínění věc, která nemůže nésti dobrého ovoce, poněvadž dává každému poučení pro budoucnost, jaké vděčnosti se nadíti může od vlády, které pomohl - z bláta! Strobach a Füster - to bude časem svým heslo, až zase osud světem vládnoucí postaví vládu jednou do těch zkroušených okolností, kdežto bude muset appelovat k oddanosti národů slovanských! v sestavení těchto dvou jmen leží mnohem více, než-li si snad Lloyd myslil, když je lehkovážně a uštěpačně sestavil. Jest-li si vláda české poslance proto, že v nejtěžších okolnostech s největším zapřením se zastávali Rakouska, a bez ohledu na útržky, na potupy, přičiňovali se o zachování státu, již držela za servilní lid, jenžto zapře z pochlebenství důstojnost člověčí a národy prohlasí za do libovůle vlád od Boha odevzdané - pak se ovšem velice mýlila vláda v českých poslancích. Proto přece ale zůstane suverenita na té straně, kam přirozeně dle zdravého rozumu patří, a zdravý rozum přece si časem prorazí cestu do života.