Články ze Slovana/Upomínka na rok 1848
| Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský | ||
| Pozorovatel politický (38) | Upomínka na rok 1848 | Pozorovatel politický (39) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Upomínka na rok 1848 |
| Autor: | Karel Havlíček Borovský |
| Zdroj: | citanka.cz |
| Vydáno: | Slovan, 1850 - 1851 |
| Licence: |  PD old 70 |
H. B. Kdo ještě není důkladně vyléčen z mylné zásady v r. 1849, od tak zvaných demokratů německých a maďarských zhusta hlásané, že totiž národové mezi sebou a jeden k druhému jsou spravedlivější nežli vlády, tomu poslouží snad k prohlédnutí lepšímu výborně jeden veřejný plakát, který ve Vídni r. 1848 v čas známých červnových událostí Pražských na rozích přilepen byl a veřejně se prodával a který zde ve věmém překladu podáváme, za zbytečné považujíce, abychom snad nesmímé jeho lži proti Pražanům teprva vyvraceli, anť beztoho všechny okolnosti dobře známy jsou obecenstvu. Zní pak takto:
Rebelanti na zbořeninách v Praze. Poddali-li se? Svaté křižácké tažení Vídeňanů proti slovanským zákeřnickým vražedníkům.
Přehrozný terrorismus vládne na zřízeninách metropoly české. Staré i Židovské město vzplanulo jako ohnivé moře od zápalných prskavek a pum, avšak ďábelská zloba Čechů proto předce nepopustila. Nadarmo Windischgratz opět a opět jal se vyjednávati, nadarmo dal po třikráte vytýčiti bílý praporec míru: za odpověd po každé vyslance jeho úkladně zastřelili.
Čackomyslní, dobrosrdeční Vídeňané! nedejte se másti od několika smyslem pominulých žurnalistů, českých to padouchů, neostýchajícich se drze tvrditi, jako by Windischgrätz byl shůry obdržel rozkaz k potlačení svobody a práv národův a jako by proto byl v Praze udělal první násilný pokus; nevěřte, že by Němci a Češi za jedno bojovali na barrikádách a že by krvavýma rukama byli sobě bratrství přísahali.
Nedáť se ovšem zapříti, že měli do Prahy místo nenáviděného aristokrata, poslati radši jiného generála; česká rebelie byla by pak ještě počkala, ale konečně byla by přece vypukla. Bylať již dávno spiknutá a rozličnými štrychy ďábelskými nastrojena; ruští emisaři, ruské peníze již od drahného času podněcovali tento zánět, a již před několika měsíci bylo Čechy slyšet kterak volali: „Radši ruskou porobu, nežli rakouskou svobodu! Svatý Václave! vyžeň Němce, cizozemce!
Chorvátsko, Slavonie a Ilirie podporují své soukmenovce k vůli založení veliké říše slovanské, kterou chtějí utvořiti z celého státu rakouského s těsným připojením k Rusku.
Mluvím svatičkou pravdu: V Praze, kde přece jest polovice německých obyvatelů, tam Němcům smrt přísahali.
Fanatismus Čechů jiz podobá se vzteklé šílenosti. Ať ničeho nedím o úkladném usmrcení bezbranné ženy, kněžny Windischgrätzovy, o zrádném zavraždění poslů smířlivých, ale pohled na mrtvoly 20 již posud povědomých Němců, kteří pro nošení barev německých buď na ulicích buď i ve svých obydlích úkladnou smrtí se světa sešli, ten pohled naplňuje uděšením i pomstychtěním. Také několik studentů vídeňských takovým způsobem padlo za obeť národního záští.
Věříte-liž ještě, že Čechové bojují pro svobodu? Svobodný člověk nepoškvrní se úkladným vražděním. Pařížští revolucionáři v minulém věku nesčíslně osob odpravili guillotinou, ale nikoho zrádně nezamordovali.
Neslýchané děly se v Praze hanebnosti. I kolik měšťanů německých ze sklepů, do nichž jsou se schovali, byli s ženami a dítkami vyvlečeni a od hodných potomků husitských utrápeni a ubiti.
Rebelanti, jsouce podporováni od dvaceti tisíců českých sedláků, kteří byvše omámeni a zlatými sliby navnaděni, již po celý mesíc své kosy brousili a na píková bidla přidelávali, již stali se takovou mocnou zbojnickou bandou, že ta trocha vojska, z něhož jedna setnina Wellingtonova až na 8 mužů pro svatou německou věc smrtí hrdinskou podlehla, musí docela podlehnouti, nedostane-li se mu od nikud podpory. A vy, srdnatí Vídeňané! vy velkodušní Němci! zdaž můžete ještě teď lhostejně patřiti na mordování svých bratří v Praze!
Poslední zpráva telegrafická sice zvěstuje, „že Praha kapitulovala!“ Což ale nevíme, že telegraf již byl v moci rebelantů? Či liž není možné, že schytralí Čechové sami poslali takovou zprávu telegrafickou? A byť se Praha krásně vzdala, myslíte-li, že rebelanti pak budou potřeni a nepřatelský živel schroumaný? Nikoli, slovanská revoluce jest velmi dobře ukladena. Již jsou také Slováci i Chorváti vzhůru! Karlovec v jejich moci. - Všude Němce a Maďary mordují. Naše povinnost dbáti o zachování sebe, vybízí a nutí nás k svatému křížovému tažení.
Či chcete se svým zbrojením počkati, až se všichni Slované shluknou v ohromné zástupy bojovné?
Nejde tu o to, chtějí-li Slované Petra čili Pavla za krále, nám se nejedná o císaře tak jako o bytí Němectví v rakouských provinciích. My bojujeme pro naši velikou, slávoskvělou národnost, pro naši čest, pro blaho a svobodu nás všech, našich dětí i našich potomků.
Smělí Maďaři stojí no naší straně. Mámeť s nimi jednoho společného nepřítele i společné zájmy.
Jestli se vzpoura v Čechách za několik neděl docela nepokoří, pak uslyšíme nejenom, že Čechy jsou ty tam, Morava ta tam, Polsko to tam, Slavonie, Chorvatsko a Illyrie ty tam, nýbrž že také Rakousy se Štyrskem a Tyroly jsou ztraceny a přikváčeny přemocí živlů slovanských.
O, pak zasvitne krásný den pro Vídeň, slavný den, kdy Slované vtáhnou našimi branami a s nimi Rusi. Mettrnich, Liguoriani, censura, špiclové, jedním slovem všichni ti dobří páni ze starých časů. - Ta zlatá svoboda pak bohužel byla jen kratičký sen.
Vzhůru tedy Rakušané! vzhůru Uhři! S Bohem do zbraně a s pomocí Německa, ať pokoříme přepych odbojných Slovanů, jinak zahyneme.
My hejčkáme všechny národnosti, chceme všem dáti za spravedlivo, ale zatím zapomínáme na naše svaté Jáství (Ich), na naše Němectví. Z dobroty srdce necháváme zrádce utíkati a troupy komandovati. Jestli chceme býti velikými, budem velikými, neohroženými, nepřemožitelnými.
Theodor Scheibe.
Tištěno a na prodej u Jana N. Fridricha na Josefově, dlouhá ulice číslo 58.