Články ze Slovana/Pozorovatel politický (60)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
První výstraha „Slovanu“	Pozorovatel politický	Pozorovatel politický (61)

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

- V předešlém čísle 52. Slovana byl vytištěn nález cís. král. okresního soudu sborového nad Epištolami Kutnohorskými č. 17931 tr. z., z něhožto vysvítá, v kterých místech našich Epištol nachází sl. soud příčinu k našemu stíhání soudnímu a k potvrzení konfiskace našich Epištol, jakož i spolu strany kterých míst zadal proti nám pan státní zástupce žalobu u soudu a nařídil předbežné zabavení tohoto spisu. Jindy, když se nám to samé stane se Slovanem, nemůže obecenstvo posouditi, jak dalece se skutečně tyto přestupky nalezati mohou v něm, poněvadž ovšem takové číslo Slovana jen několika osobám zde v Kutné Hoře do rukou se dostane, a všechna ostatní čísla se buď na poště buď u nás v Expedici zabaví.

Tentokrát jest ale náš spis již ve znamenitém počtu rozšířen, a každý, komu na věci záleží, může si od soudu poznamenaná místa (v nálezu Č. 1793. Slovan 52.) v Kutnohorských Epištolách vyhledati. Pamětihodné a nad míru podivné jest zajisté to, že tato místa v celém kontextu a v tom samém spojení již dříve ve Slovanu tištěna byla, a že tenkrát ani p. státní zástupce Dr. Čermák ani soud v nich příčinu k zabavení a k obžalobě nenaleznul! Tenkráte tedy v nich jak se zdá nebyly ještě obsaženy ty zločiny a přestupky, které se v nich nyní vyskytly - a přece není žádný jiný rozdíl, než že tenkrát byly tištěny v osmerkovém a nyní vyšly v dvanácterkovém formátě!!

- Čteme v rozličných novinách, že v příštím sezení porotního soudu Kutnohorského také redaktor Slovana bude postaven před soud a sice hned pro dvojí zločin, ve vlád;ních novinách ale již bylo oznámeno, že ustanovené na počátku srpna sezení zdejšího porotního soudu odloženo jest, poněvadž posud žádný odkazovací nález v moc práva nedospěl. Podotknouti musíme, že co se nás samotných týče, ještě posud ani žádný odkazovací nález nám doručen nebyl, který by zajisté u nás hned vešel v právní moc, neboť bychom proti němu sami se odřekli všeho rekursu. Jest to podivná sice ale smutná pravda, že redaktor Slovana nemůže se již takřka ani dočkati té šťastné doby, kdežto bude - ze zločinů obviněn - státi před porotním soudem! Vysvětlení toho jest snadné: my se těšiti musíme na soud porotní jakožto na svého jediného vysvoboditele v těchto okolnostech. Konfiskovati nám čísla, žalovati atd. jest ovšem snadno, ale dokázati nám všechny ty zločiny a přestupky před neodvislým soudem našich spoluobčanů, kteří všechno to politické dobro s námi společně zakoušejí - to přece trochu snad bude těžko! -

- Opovězení zatmění v den 26. t. m., které ovšem připadá jaksi v čas jako korunovací opanování ducha temnoty, neočekávají všichni s povážlivou pokojností myslí jako vědomý sobě hvězdář. Ta nejstrašlivější tušení, hádání, domýšlení a obávání kolují mezi lidem a zvláště mezi kmotřičkami, které svěřují sobě navzájem, jak zatmění toto bude již počátkem potopy světa atp. Avšak jako věříme, že povídačky tyto krátkozrakých pranostykářů rozplynou se jako stíny zatmění pod nověvzešlou září sluneční, rovněž tak nespouštíme se víry v opětné skvělejší vzkříšení věkověčných práv. -

- Zavržení revise ústavní ve Francouzku nelibě prý působilo na dvoře Vídeňském, což rádi věříme. Reichszeitung lituje, kterak se nyní na straně republikánů velice zmohla důvěra, kdežto na straně monarchistů nově nastoupila sklíčenost a neblahá rozštěpenost. Stěžujeť si proto na Thiers-a, jenž prý popíchl prince Joinvillského, že se tento v jednom psaní vysmál legitimistům, kteří ho byli onehdy v Claremontu navštívili. Tím prý je vržena nová nesvornost v tábor obou stran královských. Rchsztg. ale dále jaksi těší se, že tyto sváry poslouzí presidentovi Ludvíku Bonapartovi. Máť prý on velké plány. Aby si pojistil opětné vyvolení, hodlá prý zrušiti všechny potravní daně. Bylať by to ohromná rána pro Paříž.

- Dne 10. t. m. navrátil se kníže Alexander Kara Ďordevič s cesty své po několika krajích Serbie; cesta od něho nebyla nastoupena z obávání, jak často německé noviny zvěstují, považujíce každé jeho opuštění Bělehradu za útěk. Naopak mohli by se ti až příliš starostliví zvěstounové zbouření upokojiti ujištěním, že jestli cestu tu „jako zkoušení mínení veřejného“ považovati chceme, to vláda nynější nemá proč se báti o svou existenci. Lid všude s neomylnými znameními nakloněnosti přijímal knížete, neboť kmetové (starostové obcí), ty nejváženější osoby v Serbii, zdají se býti pro něho a dokavad okolnosti ta kové zůstanou, nemuže se žádná revoluce provésti, kterou Serbie již nikterak nemá zapotřebí.

- Südsl. Ztg. umístivši nedávno dopis z Bosny o tyranském počínání si Omera pašy, vyřkla zároveň, že o možnosti toho pochybuje, ale spolu že sobě přeje, aby někdo z vůkolí Seraskierova vyvrátil mylnost zprávy a ukázal pravý stav věci Následkem toho Bělehr. Srbské Nov. i Südsl. Ztg. obdrželi článek z Trávníku, podepsaný od dvou kapitánů generálního štábu, Emina a Murata Effendiho. V něm pisatelé praví, že on, Emin Effendi, jsa od Omera pašy ustanoven k dražení zmíněné silnice, a vida, kterak práce při pouhé pomoci vsí špatně pokračuje, požádal sám o porušení ke kajmakanu (městskému hejtmanu), by město, kteréžto předce jakožto střediště obchodu bosenského nejvíce z jediné té silnice těžiti má, denně tisíc dělníků bez rozdílů vyznání poskytlo, majíc 40.000 obyvatelů; načež kajmakan i vladyka (biskup) jakožto zastupitelé musulmanského a křesťanského obyvatelstva učinili repartici na své podřízené a jak napřed v článku o Bosně podotknuto, - slavně položili první kameny k zasvěcení toho díla. Pravíť dále ti pánové, že pero, které tentokráte Omera-pašu hanou špinilo, jest jim dobře známé, že z něho vycházely též korrespondence, které Reichszeitung „z nad Uny“ světu podávala; ale že od nynějška si předsevzali všeliké podobné vědomosti zapříti zřetelným vypovídáním pravdy. Článek ten je psán velmi rozumně a je prodchnutý pravdou. Nechť se čtenaři naši nediví, že jsme tuto na oko jednoduchou zprávu postavili zde obšírně jako důležitou politickou událost; považujemeť ji opravdu za takovou a sice velmi významnou, neboť jesti to první překročení mezí čínských, jaké posud dělily mínění Bosny od mínění Evropy.

- Posud udržuje se zpráva, že Prusko své někdy neněmecké provincie z Německa vyjmouti hodlá. Reichszeitung, která by rada své Německo s rakouským praporem až po Balkan a po ústí Dunaje rozšířila, div že nad tímto úmyslem vlády pruské nehořekuje, a domýšlejíc se snad, že se vládě pruské nedostává zvyklých sofismat k odůvodnění právnosti přivtělení těch provincií do Německa, sama proto nalezla důvody. Nechť si se prý revoluční parlament frankfurtský sám usnesl o přivtělení těch zemí, přivtělení samo stalo prý se zákonným způsobem, a jest prý zasvěceno tím, že k němu tehdá všechny německé vlády přivolily. Pak prý to nedopouští politická moudrost německá, aby se z Německa vyloučily dvě země, z nichž jedna upřímně lne k Německu. - Ostatně je pozorovati, že Rchsztg. od nekolika dnů mluví tonem poněkud zkroušeným, a že jí leccos, co se právě děje, po mysli není.

- O zarytém smýšlení v Italii svědčí následující doslovně přeložená, z allessandrinského officiálního listu „L'Avvenire“ pocházející zpráva: „Za své vzetí padoucha Vandoniho, toho rakušáckého špehouna, policii nemálo poděsilo. Všichni zrádcové a všichni ti kroatští (!) úřadové obávají se vzíti podobným způsobem za své; z těchto nepřátel Italie žádný skoro již netroufá si vyjíti sám z domu, anebo se v noci na ulici vyskytnouti. Giulay sám, ačkoliv hrdý muž, vyjde-li na procházku, bývá vždycky sprovázen od četného gen. štábu. Jistilo se mi, že zasloužená smrt Vandoniho hodného p. Novu, prov. kasíra poděsila tak, že se skoro s rozumem pominul. Bylť on přítelem Vandoniho, jejž nikdy za tak podlého nepovažoval, i říká nyní pořád: „Nebudou také mně držeti za špehouna? bude si mne kdo vážiti?“ a podobné. Způsob, jakým zpráva tato sepsána, a ten hojný počet jiných vražd z příčin politických, jaké se nyní po všech městech v Italii udávají, lze si vysvětliti toliko tím, že mstění v Italii je od obecného mínění takřka zasvěceno, jako byla v Jihoslovansku a na mnoze ještě se dochovala osveta (krvavá msta).

Poznámky

1 Nález ten zněl Čís. 1793 t. s. V dnešním soukromém sezení nalezl c. k. okresní sborový soud v Kutné Hoře po vyslyšení c. k. státniho zástupnictví o žalobě tohož dnešního čís. 1793 t. r. na pana Karla Havlíčka, spísovatele a pana Františka Procházku, tiskaře v Kutné Hoře pro přečiny tiskové v tiskopisu: „Epištoly Kutnohorské“ obsažené, podané a o žádosti o schválení předsevzaté zábavy tohoto tiskopisu a tiskové formy za právo. Že jest příčina k soudnímu stíhání pana Karla Havlíčka a pana Františka Procházky pro přečiny tiskové dle §. 26 - lit. b zák. o tisku a §. 57 t. .-. I. dílu, že má býti proti oboum přípravné vyšetřování zavedené a že se pod jednou zábava onoho tiskopisu a tiskové formy dne 17. a 18. července t. r. od c. k. podkrajského úřadu v Kutné Hoře stvrzuje. Rozhodnutí toto zakládá se na tom, že pan Karel Havlíček, jenž se při zábavě za vydavatele tohoto tiskopisu vydal, sám přiznal, že již množství exemplářů odbyl, že dle předmluvy také o tom, že spisovatelem jest, pochybnost není, že tedy on dle § 42 a 44 zák. o tisku od 13. března 1849 co spisovatel a vydavatel a s ním také pak tiskař za obsah tiskopisu odpovědným jest. Nalezají se ale v tomto spisu na stránkách 24. řádku 2-4. 13-15. str 25. řádku 4 až na str. 26. řád. 11 str. 30. řád. 19-31. str. 39. řád. 2. z důlí až na str. 40. řád. 6. str. 62 řád. 14 až na str. 63 řád. 2 str. 78 řád. 26. až na str. 79 řád. 3. a str. 80. řád. 4-15. místa, kdežto spisovatel naráží na stav duchovenstva způsobem takovým, že tím nepřátelství k tomuto stavu a následkem toho udušení vší vážností duchovních povstati může; a pochybnost není, ohlížejic se k ostatnímu obsahu tiskopisu, že spisovatel k takovému nepřátelství svéstí obmýšlel. Útok takový nalezá se též na str. 62. řád. 14-26. proti vojsku, které spisovatel jen prostředkem libovůle nazývá. Dále také na str. 79 řád. 3-11 se mluví o vládě, jakoby stav duchovenstva co prostředek politické reakce užívala, takovým způsobem, že tím nelibost k správě státní povstati může - což spisovatel patrně také obmýšlel. Takové jednání jest trestu hodné dle §. 26 b zákona o tisku a §. 57. tr. zák. I. dílu, a pan Karel Havlíček, co spisovatel a vydavatel a pan František Procházka co tiskař se uznali za patrně podezřelé těchto skutků, a má se proti nim tedy dle §. 182. a 507. tr. ř. přípravné vyšetřování zavésti. Konečně se zastavení onoho tiskopisu na základě §. 501. lit. b. 505. a 507. tr. ř. stvrzuje. K soudnímu stíhání obou dle §. 26. lit. a zák. o tisku, podle žaloby, se v tiskopisu dotčeném, a v poznamenaném místě str. 80. řád., 4 až str. 82. řád. 5. žádná příčina nenalezla. Z c. k. okresního oborového soudu v Kutné Hoře, dne 20. července 1851 Předsední: Sequens.