Články ze Slovana/Pozorovatel politický (10)
| Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský | ||
| Vládním novinám | Pozorovatel politický | Slovanská politika |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pozorovatel politický |
| Autor: | Karel Havlíček Borovský |
| Zdroj: | citanka.cz |
| Vydáno: | Slovan, 1850 - 1851 |
| Licence: |  PD old 70 |
H. B. Zdá se podle všeho, že již nedaleká jest doba, ve které se stanou důležité změny našich veřejných záležitostí. Ze všech stran s jistotou se praví, že obležení bude nyní zrušeno, a sice buď k 18. srpnu aneb již dokonce k 1. srpnu, že také zároveň bude veliká politická amnestie atd. Také v novinách vládních dává se již něco takového na srozuměnou, a praveno nám z velmi věrohodných úst, že jeden p. ministr s jistotou mluvil o svolání českého sněmu ještě v roku 1850. - To by byly samé potešitelné vyhlídky, kdyby zase na druhé straně kaleny nebyly narážkami vládních novin na to, že po zrušení obleženosti vojenské, ještě jakýsi čas přechodu k pravé konstituční vládě nastati musí, ve kterém ministerstvo samo jistou libovolnou moc do rukou svých vzíti musí. Libovolná moc je ale absolutní moc, každému však musí být hrstka práva milejší než vůz nejsladší libovolnosti. Celý rozdíl byl by tedy ten, že ta libovolnost, která se až posud od vlády provozovala skrze vojenské orgány, budoucně by provozována byla od civilnich. Což tedy získáme? Což také získá vláda sama, která se tím nepřivede na svou stranu konstitučně smýšlející, ale rozhorlí jen ještě proti sobě mnoho vojenských mužů, jak to již z jejich časopisů pozorujeme? Jsme tedy již v takových zoufalých okolnostech, že nás všechno, co jest, mrzí, a že se na nic, co přijíti má, těšiti nemůžeme!
„Reichszeitung“ sice ve svém posledním čísle velmi pěkně mluví o svobodě tisku, „že prý jen tisk jest tlumočníkem veřejného mínění, a že by tedy byl již čas, aby se přestal pronásledovati tisk, který se odstraniti nedá, i aby se tisku dalo pevné, jisté, jak od vlastní, tak od cizí libovolnosti svobodné postavení. My nechceme - praví „Reichszeitung“ - pro tisk žádné privilegie, nýbrž jen to právo: aby každý za přestupky své podle pevných zákonů se zodpovidati musel." O krásné a idylické časy, ve kterých již „Oester. Reichszeítung“ takto mluví o tisku, kdož by si při tom nevzpomněl na Schillerovo:
Sei umschlungen Millionen!
Diesen Kuss der ganzen Welt!
Leká se snad „Reichszeitung“ přece té příliš ostré a hloupé reakce ve Francouzích? Mysli si snad, že by se mohly věci najednou tuze obrátit, že všeho moc škodí? Obracuje tedy ještě v čas, aby snad nebylo pozdě? Dejž Bůh, aby tomu bylo tak, a abychom si nemuseli vykládat krasné řeči „Reichszeitungu“ o svobodě tisku jen tak, že po nich následovati budou nehezké činy, kterým sloužiti mají jen za omastek.
- V Praze utvořil se pod ochranou a pod presidentstvím p. Ondřeje Haase výbor volební pro budoucí městskou radu pražskou, který se jmenuje „Wahlcomité der Mittelpartei.“ „Ost-Deutsche-Post" gratuluje tomuto „Mittelcomitétu“ a přeje mu mnoho štěstí, nepochybuje prý ale, že se proti němu od česko-radikální strany díti bude silná opposice." Vidíme tedy, jak vtipně pro nás „Ost-Deutsche-Post“ má vždy dvě jména pohotově, jednou nás nazyvá absolutisty a zbožňovately knutu, a po druhé zase česko-radikální stranu, jak toho vždy žádají okolnosti.
My také přejeme p. Haasovi a jeho „Mittelpartaji“ (což se nedá lépe pojmenovat než břišní strana) všechno štěstí, a má toho přání velice zapotřebí, neboť tak nazvaná česko-radikální strana má při volbách obecních v Praze velikou naději, ba jistotu na výhru. Alespoň v první třidě a ve třetí jest česká a liberální většina skoro patrná, a jen ve druhé třídě, do které mnoho pensionistů a vládních lidí, též i mittelpartajních kupců náleží, nedá se posud vítězství předvídati. Co nás ale nejvíce těší a největší naději do budoucnosti dává, jest ta okolnost, že v Praze ještě posud český a liberální jsou synonima. Že ostatně v Mittelpartaji, která praví o sobě, že bez ohledu na národnost a na politické mínění jen o hospodářské věci se starati chce, pod tímto pláštěm němectví a sedmašedesátnictví vězí, toť snadno ví každý i bez našeho ubezpečení. Jak krásně by to slušelo p. Ondřeji H., jehožto celá osoba již jest učinený pulmistr, kdyby tak pode všemi dekrety stálo: Haase,… Haase… Haase… Haase… Ó radostné cestovaní po rozích v Praze, kdyby na nich všude tučně vytištené jméno H. dávalo celému městu garantii jistoty jmění, osoby a pokoje! Ruhe, Ordnung, Sicherheit! vy tři gracie ze sedmašedesátnického ráje, vás vzýváme, abyste se snášely nad hlavami vyvolenců svých a vedly jejich stranu ke konečnému vítězství!
- Jak známo, objevila se zase již jedna divotvorná holka v Rakousích ve Schleimbachu, která měla tak nazvané „stigmata“, to jest pět ran na těle na znamení umučení Krista. Ta nebyla první a nebude také poslední, a budeme nyní vůbec slyšeti mnoho o nových zázracích. Schleimbašským se právě prý tento zázrak velice líbil (ač ho není těžko udělat) neboť procesí a návštěvy okolních pověrečných lidí mnoho vynášely. Klademe tuto jen následující otázku: Považuje-li se to jen za rouhání, kdyby někdo podvodnými zázraky šálil své bližní? A druhou otázku: Prospívá-li se tak pravému náboženství, když někdo falešné zázraky provozuje, a lidu pak poznavšímu jeden podvod, příležitost podává nevěřiti ani to, co skutečná pravda jest?
Pan arcibiskup vídeňský dal prý přísné napomenutí panu faráři Schleimbašskému, který se tomu protivil, aby tato holka odvežena byla do nemocnice vídeňské. Vídeňský pan arcibiskup již vůbec několikrát projevil nechuť svou k podobným nechvalitebným kusům, začež všechnu chválu zasluhuje.
-Pan biskup Schaafgotsche v Brně užívá dosažené svobody velmi chvalitebným způsobem, a nedávno poučil zase svět, že bez povolení papežského desátek zrušen býti nemůže. Těší nás velice, že pan hrabě L. Thun tak brzy se dočkal ovoce ze svého krásného zákonu o svobodě katolických biskupů. Těší nás dále ještě víc, že brněnský biskup tak horlivě otvírá pobožnůstkářskému a z části zaslepenému lidu na Moravě oči, aby viděli, oč se vlastně panu biskupovi nejvíc jedná při náboženství. Těšilo by nás ale ještě víc, kdyby nám p. biskup povědíti mohl, do jakého způsobu dogmatiky římsko-katolické náleží dogma o desátku? Či jest snad desátek ta skála, na které založena jest církev biskupa brněnského? Každý moudrý katolický kněz, kterému záleží něco na víře a na náboženství, musí sobě přáti, aby přestaly co nejdříve všechny dávky lidu bezprostředně kněžím odváděné a aby kněží své slušné platy z jistých důchodů dostávali, tak aby se nevzdělanému člověku nikdy ani zdáti nemohlo, že se církevní povinnosti a funkce za plat vykonávají.
- V Pešti vydává od 1. července jistý p. Dorď (Jiří) Pejko nový časopis pro Slovany: „Zora Slavie pre hospodárov.“ Jak nepraktičtí a věru ničemní jsou lidé mnozí, o tom nám dává zase p. Pejko na sobě patrný příklad. Časopis jeho má býti poučný pro rolníky, ale dobrou polovici svého prvního čísla naplnil p. Pejko nechutnými a již promrzelými hádkami filologickými. Pan Pejko totiž píše zase Štúrovským nářečím, ale kdyby jím psal a mlčel a hleděl si svého hospodářství, ještě by to bylo snesitelné. Tak ale hádá se na polovici svého archového čísla s redaktory „Slovenských Novin“ (kteří, jak známo, píší jazykem spisovným) o gramatice a o pravopisu, z čehož se asi málo vzdělají ubozí Slováci. I pište si již, pravím Vám, jak chcete, mějte ale již konečně u všech všudy! alespoň tolik rozumu, abyste psali něco, čím lid svůj poučíte a dále přivedete! Celý svět vidí, jak dalece ještě spí lid slovenský, budete-li se ale vy, kteří chcete býti vůdcové a učitelé jeho, jen ustavičně o marné formulky mezi sebou hádat, nepřijdouce pro samé přípravy nikdy k žádnému opravdivému dílu, pak věru zasluhujete, aby se lid váš z vnuknutí vyššího jednou sestoupil a všechny vás někam do jezer tatranských naházel. Tak ale již jest lidská malichernost a převrácenost: nejde jim hlavně o to, aby něco moudrého psali, aby podali lidu něco, co by ho povzneslo a dále přivedlo, ale na tom jim nejvíce záleží, mají-li se jejich mizerné spisy s v nebo w, s čárkami neb bez čárek, s puntíčky neb bez puntíčků psáti a tisknouti! Quousque tandem abutere (o tajtrlictví), patientia nostra!
- Z Vídně se píše, že nyní v ministerstvě panuje důležitá porada strany nejvyššího soudu pro Lombardsko-Benátsko, a čekalo prý se až na vstoupení ministra vojny Čoriče s rozhodnutím. Jedna strana v ministerstvě červeně-centralistická chce totiž, aby nejvyšší soud byl pro celé Rakousko jen jediný ve Vídni: druhá ale chce povoliti Vlachům, a tudy prý i Čechům a ostatním větším národům samostatné nejvyšsí soudy doma. Přiznaváme se, že pro nás alespoň věc tato nemá tolik důležitosti, a že nám skoro Ihostejno jest, jak vypadne ministerská porada. Budou-li Maďaři i Vlaši zbaveni svého nejvyššího soudu, jisto jest, že pak brzy ve společnosti s nimi si vymůžeme také i my svůj nejvyšší soud: a dostaneme li jej již nyní, také dobře. To však jsme již na jiném místě zřejmě dokázali, že všeliká rovnoprávnost jest lež tak dlouho, pokud nemá každý národ svůj zvláštní, nejvyšší soud ve svém jazyku.
- Od „Vídeňského Denníka“ se dovídáme, že „se prý mluví o vystoupení p. Schmerlínga z ministerstva.“ Litovali bychom velice, kdyby na této zprávě mělo býti něco pravdivého, neboť posud jsme měli vždycky příležitost poznati v p. Schmerlingovi, jakožto opravdu konstitučně smýšlejícího. Ačkoli jest p. ministr Schmerling Němec a sice snad horlivý Němec, nedáme se přece národní záští tak dalece zaslepiti, abychom neviděli jeho zásluhy o zřízení dobrých soudů. My vidime v p. Schmerlingovi v nynějších okolnostech dobrého ministra spravedlnosti, muže stojícího dobře a neúhonně na svém místě, a jsouce sami též horliví Slované, nemůžeme nikomu za zlé míti, kdo jest horlivý Němec. Co se ale našeho národního postavení týče, o tom jednotlivý ministr, ba ani celé ministerstvo rozhodovati nebude. -
- K neobyčejnému podivení svému čtli jsme již dne 11. července zde v Kutné Hoře zprávu z prešpurských novin, že prý shromáždění česko-liberální strany v Praze uzavřelo s ohledem na obecní volby pražské učiniti spolek s německou liberální stranou, aby prý se vyvolilo 30 Čechů, 30 Němců a ostatek ze známé Mittelpartaje! - Ejhle! teprva dne 22. má být schůzka v besedě měšťanské a již dne 11. dočteme se k tomu ještě až z Prešpurku jak tato schůzka vypadla! A zajisté moudrá Šalamounská rada a přátelské narovnání, vyvoliti 30 Němců, 30 Čechů a ostatek zas Němců z Míttelpartaje! Pozorujeme, že německé kasino v Praze, které se za zástupce liberálního Němectva považuje (naproti kupecké německé a spolu sedmašedesátnické besedě), a od kterého nepochybně tento plán vyšel, nemá tak příliš špatné nápady - na svou stranu! Velmi špatný ale by měla naše strana v Praze nápad, aby tento návrh přijala! My nevíme sice jestli se některým voličům pražským tento náš svazek do rukou dostane, ale přece je zapřísaháme všemožně, aby se do žádného takového spolčování ani s Mittelpartají ani s ostatními Němci nepouštěli. Naše strana musí mít v Praze sama pro sebe majoritu - to vidíme z nynější městské rady, která jest celá až do jednoho muže jen od nás volená, a ačkoli se při tehdejší volbě celá Mittelpartaj i s německým kasinem proti nám spojili, nevyvolili přece ani jednoho městského zástupce. Každý blázen, kdo se v politice s někým o něco dělí, co může mít sám pro sebe; spolky a alliance politické dělají se jen tam, kde žádná strana sama o sobě vyhráti nemůže. Kdyby tak nazvaní liberální Němci v Praze mohli mít pro sebe majoritu: věru by vás nepozvali také na 30 výborů! Ať jsem odsouzen na 10 let k redakci „Ost-Deutsche Post“, jestli jest v celé Praze 30 liberálních německých měšťanů a vy byste jim clitěli dát 30 výborových údů do městské rady?
- Pozorujeme též po nějaký čas, že jeden dopisovatel z Prahy do p. Kurandovy „Ost-Deutsche Post“ od té doby co „Slovan“ v Praze zapovězen jest, jako naschvál výňatky z něho podává a v posledním čísle 172 ještě se takto chlubí: „Další výklad Slovariské politiky přislibuje p. H. v příštím svazku, a neopominu Vám, až jej na vzdor zákazu přece dostanu, krátký výtah z toho podati.“ Tu zajisté vidí každý zcela zřejmou rytířskou denunciaci od pana dopisovatele „Ost-Deutsche Postu,“ aby se vojenské mocnosti dověděly, že se „Slovan“ do Prahy dostává! Bylo by nám velice milo, kdyby pan generál Schutte od svého pana kollegy generála Weldena z Vídně jméno onoho Pražáka dopisovatele do „Ost-Deutsche Post“ vyzvěděti, a téhož dopisovatele co čtenáře zapovězeného „Slovana“ za jeho denunciaci asi na 3 měsíce do Stockhausu posaditi ráčil. Zasluhoval by ale ještě k tomu od nás to přilepsení, aby se vždy přes den postil za to, že naše články naschvál hanebně překrucuje.
- Opírajíce se na slova v písmě: Jděte a učte všechny národy! žádají prý naši páni biskupové od ministerstva následující věci: Aby oni měli právo nade všemi školami státi, školní knihy neobmezeně ustanovovati, řízení celé katolických školních záležitostí, tedy jejích oddělení ode všech ostatních, pak ale (nie ohne dieses, jak říká Berliňan) spravování všech školních důchodů! -To přece je zřetelná řeč! Škoda, že pan ministr Thun neumí dobře vykládat písmo, mělo by se pánům biskupům vysvětlit, co to jest „Jděte a učte všechny národy!“ Měl by jim pan ministr říci. Tak Vy tedy Vaše biskupské Milosti chcete jít a učit národy? I proč ne, s radostí! Dostanete každý 70 zl. vídeňského čísla na rok a nový trakař, abyste si mohli ve čtvrtek zajet do lesa na pařezy - s povolením milostivé vrchnosti! - Divná věc jest ostatně, že si naši páni biskupové jen to z písma pamatují, co se jim líbí a ne všechno. Pravíť zajisté také Ježíš k apoštolům, které rozesílal, aby učili, mezi jiným takto: Math. X 8. 9. „Nemocné uzdravujte, malomocné čišťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte, darmo jste vzali, darmo dejte. Nebeřte sebou zlata ani stříbra, ani peněz do opasků svých, ani mošny na cestu, ani dvojí šat (dvou sukní), ani obuvi, ani hůlky atd.“ Proč pak tedy pani biskupové neuzdravují nemocné, nečistí malomocné, nekřísí mrtvé, nevymítají ďábelství a především ale darmo nedávají. co darmo vzali? Proč pak berou zlato a stříbro a peníze sebou na cestu, a více než dvojí šat a nejen mošnu a hůlku, nýbrž i kočár se šesti koňmi? - Nepravíme však toto všechno snad s tím opravdivým úmyslem, aby to pani biskupové skutečně činili, nýbrž jen proto, abychom je odnaučili odvolávati se na Ježíše a bibli. když chtějí neslušným způsobem rozšiřovati svou hierarchickou moc. V bibli stojí docela něco jiného, a slova „Jděte a učte všechny národy“, mají v ústech Pána Ježíše zcela jíný smysl, než si myslí páni biskupové ve Vídni shromáždění. Zdá se nám, že by se vůbec velmi mnozí biskupové (a to nejen katoličtí, nýbrž i protestantští a pravoslavní) když si na bibli vzpomenou a sami na sebe se podívají, vždycky začervenati měli! -
- „Volksfreund“ ve Vídni silně doráží na všechny, kteří nechtěji věřit na nový zázrak Šleimbašský. Kdyby vláda nechala pokaždé takovou věc vyšetřovat, a pak bez obalu všechno oznámila, zdá se mi, že by mnohý nedělal žádné zázraky. Tak ale, když se všechno ututlá, jako u nás v Čechách zázrak ve Mcelích, kde byl patrný podvod a patrné podezření na jisté osoby: pak ovšem podobní podvodníci ještě veřejně se svou nestydatostí dorážejí.
- Dvě velmi zajímavé zprávy dovídáme se z „Reichszeitungu“ o Praze. Předně prý tam některé úzkostlivé duše zase již mluví o brzkém povstání a o nepokojích. Aby prý se ale tyto pověsti, (které nota bene kromě „Reichszeitungu“ ani živá duše neví), nezatrousily do cizozemských novin, vyjasňuje nám to starostlivá „Reichszeitung,“ že jen několik bataillonů pod stánky leží na Marianské šanci a u invalidovny, aby se cvičili, z čehož prý jakože by takové pověsti povstati - byly mohly bývaly. To věru šlak ví, že ti Pražané jen pořád na revoluce myslí, pročež se ani obležení vyzdvihnout nemůže, neboť se „Reichszeitung“ každou chvilku doví o nějakém novém spiknutí (jako v Šárce) aneb o tajném appetitu na povstání! - Druhá rovněž tak zajímavá zpráva z Prahy jest doslovně taková: „Náměstník, svobodný pán Mecséry, dělá okružní cestu po provincii, a všude ho přijímají se známkami upřímné a nepřetvářené lásky.“ Věru ten dopisovatel pražský do „Reichszeitungu“ jest zrovna jak říkáme čertů člověk. Nejen že ví o každé tajné chuti k povstání, nejen že všude cestuje za panem Mecsérym, aby věděl, jak ho všude přijímají - nejen to všechno, ale i do srdce a do ledvin lidem vidí, kterak jej přijímají s nepřetvářenou láskou. Ó kýž by měl „Slovan“ také takového dopisovatele! jak bychom to v krátkém čase daleko přivedli. Ale s takovými dopisovateli jako my máme: kdybychom jich sto poslali za p. Mecsérym na cesty, ani jeden nebude vidět známky nepřetvářené lásky. A pak má člověk vydávat dobrý časopis!
- Tak tedy do vojenské hranice také přijde žandarmerie: Ku podivu. Celá Vojenská hranice jest jediná žandarmerie proti Turkům atd., a teď zas ještě nad tou žandarmerií ještě má být jedna jiná.
- V Budíně v Uhřích slavili dne 15. července upomínku na vtrhnutí c. k. rakouského vojska do Peště. Na tak nazvaném Františkovém pahrbku asi tři čtvrtě hodiny za městem čtlo se ráno několik mší svatých a pak se slavnost hudbou a tancem ukončila Všichni přítomní asi 200, 300 byli ale jen c. k. vojáci. - Že se přece svět v ničem nemění - tu máme slavnosti a poutě na Bílé Hoře za Prahou. - My jsme nepřáli Maďarům vítězství, ale aby oni saini se ze své porážky radovali, aby tomu k vůli slavnosti a tance drželi, aneb aby s potěšením se na to dívali, když to jiní místo nich činí - to přec se od nich rozumným způsobem očekávati nedá a ani nemá. Musíme tedy takové věci za velmi špatný psychologický prostředek k uspokojení a smíření myslí považovati!
- Říšský rakouský historiograf (ultramontan) pan Dr. Hurter vydá prý co nejdříve historii Ferdinanda II., z které prý, jak jedny vládní noviny praví, velmi mnoho zajímavého se dovíme. Ubohý pan historiograf, a ještě nešťastnější my! Pan historiograf rakouské říše neumí ani slova česky ani slovansky, a chce nám objasňovat české dějiny za Ferdinanda II., kdežto se u nás ještě všechno jen po česku jednalo!
„Ubezpečuji vás, že bude obležení ještě do prvního srpna jistě vyzdviženo“ - - tak psaly jedny noviny. Druhé zase nyní praví: „Z nejlepšího pramene víme, že nový vojenský ministr Čorič hlasoval, aby ještě obležení dále trvalo, a že tím se rozhodla tato záležitost“. Tedy vyzdviženo, nevyzdviženo, vyzdviženo, nevyzdviženo! a to již tak trvá přes rok, co nás krmiti nechávají těšínskými jablky. Není to již ani k pláči, jest to pouze k smíchu!
- Ještě žádné mrtvě narozené dítě (vyjmouc jistou konstituci) nezpůsobilo snad tolik hluku jako mrtvé dítě královny španělské. Švýcarská vláda ohlásila úředně v novinách, že dostala přípis krale španělského, ve kterém praví, že on není otec dítěte královnina. Nepochybně, že všechny ostatní vlády dostaly ten samy přípis, že ale všechny, vyjmouc republikány švýcarské, zatajily jej světu. Jsme žádostivi, jaké asi následky bude míti ve Španělích takové prostodušné vyjádření korunovaného krále!
- Rektor Pešťanské university - jak píše „Wanderer“ - učinil návrh k reorganisaci její, ve kterém mezi jiným také prý stojí: Že professoři mohou být propuštěni 1. když se dopustí nějakého zločinu, 2. když jsou podezřelí z neloyalního politického smýšlení! -Pan rektor tedy má řádné ponětí o důstojhosti vysokých škol: jak pak, kdyby někdo řekl, že pan rektor jest podezřelý z neloyalního smýšlení a vymohl mu propuštění: jak by se mu asi líbil jeho vlastní návrh?