Údaje o textu
Titulek: Granáty
Autor: Josef Kajetán Tyl
Zdroj: České besedy. Sestavil J. K. Tyl. Praha : J. H. Pospíšil, 1842. s. 45–48.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Vím, jak slavík tluče,
Jak se luna stkvěje;
Znám dech jarních růží,
I jak větřík věje:
volím ale blesky,
Šípy, bouř a meče;
Budit Čechy ze sna,
To má denní péče!

Budit Čechy ze sna,
To má denní práce,
Aby hlas můj došel
Z chýše do paláce.
Mnohoť jich už bdí, však
Ještě víc jich dřímá,
Lenoší a tyje,
Ať i nebe hřímá.

Bledolící hošík
V bolestech se kroutí,
Že ho klame láska.
Že ho děvče rmoutí.
Potrhej své struny,
Jeť zde bolest větší!
Jsou zde rány vlasti,
Ty ať básník léčí.

Nevídáno slečny,
Skuhrání a stesku!
Já vím též, co pláč je,
Šlapal jsem tu stezku.
Já řku: Drahá Češko!
Ona se mi smála;
Mám se pro ni rmoutit?
Ta by za to stála!

Mračte na mne tváře,
Nebo šklebte zuby;
Darmo vaše hromy,
Marná prška huby!
Hrozte si, jak hrozte,
Já se nepoděsím;
Já jsem Čech, a meč svůj
Na hřeb nepověsím.

Mluvte si, jak mluvte —
Krkem nebo nosem,
Šaťte se, jak šaťte —
Bez šosů neb s šosem:
Já si mluvím Česky,
Jako Čech se šatím,
Tretky cizozemské
Rád na sobě tratím.

O ty sladká hudbo,
Jazyku mých dědů!
Jak to krásně letíš
A jak rychle k předu!
Darmo sama sobě
Tropí závist muka;
Tebe neuchvátí
Lidské zlosti ruka!

Ach, ty Vlaská noci,
Květy, hrady, háje!
Stkvěte se jen, stkvěte,
Vychválené ráje!
Píď té drahé země,
Kde je hrob mé matky,
Dráže sobě cením,
Nežli světa statky.

Zrozený jsem žebrák,
Nocí dnem se mořím;
A předc láskou k vlasti
Trůny sobě tvořím.
Nesmějte se, páni,
Lásce žebrákově;
Z prachu rodívá se
Také spása nově.

Láska, moje láska
Ta mě bolí, mučí,
Protož ale předce
Ústa nezaskučí.
Snadno plakat! — snášet
Ale jako skála,
Až to praskne: to je
Vlastencova chvála!

Já bych hořce plakal,
Cedil krve proudy,
Kdyby zrostlo kvítí
Z neúrodné hroudy.
Rád bych slze deštil,
Krev a život tratil:
Kdybych z duší tupých
Vlast svou obohatil!