České besedy/Dechové Krkonošští

České besedy
Slze vlastenek	Dechové Krkonošští	Co máme nejvíce milovati?

Údaje o textu
Titulek:	Dechové Krkonošští
Autor:	Karel Boleslav Štorch
Zdroj:	České besedy. Sestavil J. K. Tyl. Praha : J. H. Pospíšil, 1842. s. 68–72. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Z Krkonošských hor sem vějí
    Něžných kvítků dechové;
Ke komu jen asi chtějí
    Útulní jich spěchové!

Netajte se, znám ty cesty,
    Znám, ten váš kam míří let;
Znám i tu, jíž blahé zvěsty
    v písních vonných jdete pět.

O, zastavte vaši píli,
    Jednu chvílku přejte jen,
Jeden jenom krátkou chvílí
    Kouzlete mi sladký sen.

Povídejte, umíte-li,
    Co jste uviděly tam,
Ticho, aby neslyšeli,
    V jichžto srdci číhá klam.

Viděly jste ony sady,
    Kdežto její dlíval krok;
Ony kvítka, jež tak rády
    Její krášlívaly bok?

Viděly jste ten pramýnek,
    V němž si nohu máčela,
K němužto pro outlý vínek
    Z pomněnek si kráčela?

Viděly jste ten domácí
    Před rodnými dveřmi práh,
Kamž se ráda její vrací
    Pamět po dětinných hrách?

Zahlídly jste ony síně,
    V nichž ji první spatřil den,
A kdež na matčinu klíně
    První obejmul ji sen?

Síně, v nichž jí první svazky
    Outlé srdce jímaly,
Kdež se první blesky lásky
    V oku jí okázaly?

Slyšely jste echa písní,
    Jichžto takt ji kolíbal,
A při nichž ji s blahých tísní
    Mateřský dech zpolíbal?

Svanula se s vámi dchnutí,
    V něž, jak samých nebes puk,
V dušejímavém se hnutí
    První ozval „matko“ zvuk?

Zvučely též k vám ty zvony,
    Jenž krok její vedly v chrám,
Jimiž kříže, pouklony
    Dáván býval čas jí znám?

Odpočaly jste v tom stínu,
    Kterýž jí též chládek stlal?
Byly vy jste vánku v klínu,
    Jenž ji libě odychal?

Pomáhaly jste vy zpěvy
    Její nésti v sad i les?
Znáte vy ty všecky zjevy,
    O nichž slovo je mi ples?

Mluvte, dechová vy kvítka,
    Vyzraďte mi všecko jen;
Ach, vždyť obraz toho dítka
    V nejblažší mě loudí sen!

Vy jste ji jak poupě znaly,
    Já ji znám, již krásný květ;
Vy jste za ni hory daly,
    A já dalbych cely svět!

Jen co víte, povídejte,
    Já vám svěřím ještě víc,
A s tím zas tam pospíchejte,
    Kde vám kyne její líc.

Všecku vůni, již jste z kvítí
    Vssály Krkonošského,
Krásu vši, co z něho svítí.
    Hlasy šeptu tajného:

Všecko k ní ochotně sneste,
    Každý poslaný tam vzdech,
Každé slovo jí povězte,
    Posléz, můj co pravil dech.

Moudře ať se od vás praví,
    Co má srdce její tknout,
Aby vám to vyzvědavý
    Zlého větru nevzal proud.

A když jí to vypravíte,
    Polibte ji lehce v tvář!
Nuže, s Bohem! — vy letíte —
    Provoď vás kouzelná zář.