Výbor lyriky (Shelley)/Óda nebi
| Výbor lyriky (Shelley) | ||
| Sloky psané v chvíli stísněnosti blízko Neapole | Óda nebi | Óda větru západnímu |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Óda nebi |
| Autor: | Percy Bysshe Shelley |
| Původní titulek: | Ode to Heaven |
| Zdroj: | SHELLEY, P. B. Výbor lyriky. Praha: J. Otto, 1901. s. 40–42. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Sbor duchů
editovat1. duch
Paláce klenbo nocí bezmrakých,
ó ráji v světla zlatých paprscích,
ó bezdno, valno, hlubokosti!
jež teď jste, byly jste od věčnosti
jak v přítomnu tak v minulosti,
kde věčné „kde“ a „kdy“ se hostí.
Ó sídlo, chráme, koby stinné,
ó věčný dóme, baldachyne
věků i skutků, jichž řad kyne.
Má v tobě život slavných stínů sněm
všech země soudruhů i celá zem
žijících koulí pro všechen čas,
jež propasti tvé zalidňují,
zelených světů proudný pas,
hvězd, s kšticemi jež světla plují,
měsíců ledných lesk i chlad
a zářných sluncí za nocí řad,
atomů světelných vodopád.
I pouhé tvoje jméno, to je Bůh!
ó Nebe, neb jsi byt, kde sídlí duch,
moc jehož zrcadlem jest člověku,
v němž s celou bytostí se shlíží
a lidské rody jdoucí od věků
před tebou klekají a v prach se níží.
Jich bozi chvílkoví a ony v ráz
jak řeka proudí dál a mizí zas,
ty sobě roven týž jsi v každý čas.
2. duch
Ty nejsi víc než předsíň ducha jen,
kol níž se plíží mnohý mladý sen
jak ve sklepení vlhkém chabý hmyz,
jež ozářeno stalaktity,
tak pouze hrobu portálem ty’s,
kde nové rozkoše a city
se nezjeví v tvé nejkrásnější slávě
než jak svit v poledne stlumený tmavě
snů stínem hravě.
3. duch
Mír! Propast věnčí sebe pohrdáním
před vaší pýchy, děti prachu, vzpláním!
Čím nebe jest? Čím vy jste pak,
již krátkou žijete zde chvíli?
Čím slunce jsou, čím sfer jest mrak,
jenž v dál hnán živen duchem pílí,
kterého vy jste pouhý díl,
z Přírody srdce kapky hnány v žil
tkáň nejjemnějších? Zmizte, kde váš cíl?
Co nebe jesti? Kapka rosy malá
plnící jasem, sotva zora vzplála,
zrak květu, jehož lístky žluté
se v netušený probouzejí svět,
bezměrné světů dráhy rozvinuté
slunečných konstelací bezpočet
v té plaché, křehké sféry svor
desíti milionů sluncí sbor,
pták, chvít se, zniknout jako meteor!