Zvěsti mladých let/Bez bolesti
| Zvěsti mladých let Karel Chalupa | ||
| Krakonošův dar | Bez bolesti | Smrť z lakoty |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Bez bolesti |
| Autor: | Karel Chalupa |
| Zdroj: | CHALUPA, Karel. Zvěsti mladých let. Praha : I. L. Kober, 1893. s. 53–56. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Sedlák Matěj z Ouhlíř každého roku, byť i nic do blízkého města R. ho nenutkalo, vypravil se na výroční trh; na jediný, který městečko to ročně mívalo. Městečko R. bylo totiž tak nešťastno, že mu v dávných dobách — když ještě čert byl malým pacholetem — veškeré výsady na radnici uschované shořely; a protože se jen na jediný trh, kdy býval, upamatovali, nedovoleno jim s vyšších míst jich více pořádati.
Matějův otec býval tu měšťanem a on to byl, který se na den, kdy trh se konával, upamatoval. Od těch čas Matěj přistrojil se každého roku ve sváteční šat a šel na trh proto, aby se s otce svého zásluhou, jako měšťana R-ského, pochlubiti mohl.
Občané znali dobře tuto jeho slabou stránku a uviděli-li ho skutečně po náměstí se procházeti, rychle spěli kdes v zástup se ukrýti, aby věčnou jeho povídačku o zásluhách otcových znovu poslouchati nemusili.
Jednoho roku měl náš Matěj smůlu. Nejen že ještě nikomu z účastníků trhu o hrozných zásluhách svého otce se nezmínil, ale krom toho bolely ho strašlivě zuby. Jiný byl by zůstal za pecí, ale náš Matěj nikoli.
Již od rána procházel se kol bud a kol houfců sedláků, dobytek či koně prodávajících a kupujících. Často přidržel dlaň ku tváři, když jej v mrše zubu píchlo, ale chodil tu přece.
Náhle uslyšel Matěj vyvolávati lazebníka, že tu trhá zuby bez bolesti.
„Hm, to je něco pro mne,“ povídal u sebe Matěj.
„Ale jen jestli to opravdu bez bolesti odbudete, kmocháčku,“ pravil Matěj, přistoupiv k lazebníkovi.
„Ano, trhám zuby úplně bez bolesti,“ dotvrdil lazebník. „Bolí vás, kmotře?“
„Ba, již dlouho a věru, že rád bych se ho i té bolesti zbavil, ale nedal jsem si ještě nikdy zub vytrhnouti a bojím se. že to bude strašná bolest.“
„Ale, buďte bez starosti; nebojte se, hle, tu jsou svědci,“ pravil na to lazebník, „že jsem se vám zaručil, že vás bez bolesti zubu zbavím.“
„Dobrá, máte pravdu, tu jsou svědci, a ti dosvědčí, zdali se stane tak, jak pravíte; zdali mi zub bez bolesti vytrhnete. Připomínám, že dám vám mzdy zlatý šajnu, avšak jestli se vám to nepodaří,“ pravil kmotr chytrák — ač dle toho nevypadal — „zavedu vás k městskému právu jako syn zasloužilého měšťana, který se na trh, kdy pořádán býti má, vzpomenul, a musíte mi zlatý šajnu zaplatit sám.“
Kolem nich takto rozprávějících nahromadil se hlouček zvědavcův, a lazebník posadiv milého Matěje na stolici popadl kleštičky, jimi za zub, Matěj strašlivě vykřikl a zub byl venku.
Sotva se však Matěj z leknutí svého vzpamatoval, počal bouřlivě dorážeti na lazebníka, by mu zlatý lajnu zaplatil, dokládaje, že mu jeho vytrhnutí hroznou bolest, způsobilo, a když lazebník zdráhal se přání Matějovu vyhověti, přinutil jej, aby šel s ním k městskému právu na radnici.
Lazebník konečně svolil a šli. Houf lidu je doprovázel.
Když přišli před soud a na rychlo sehnaní radní páni za stůl zasedli, Matěj vypravoval, pochlubiv se prve slavným předkem svým, kterak zub jej mořil a kterak náhodou lazebníka vyvolávati uslyšev, smlouvu v ten smysl s ním vyjednal, že vytrhne-li mu zub bez bolesti, zlatý šajnu mu zaplatí, ale naopak, nebude-li s to, aby bez bolesti to vykonal, sám lazebník tolikéž jemu povinen nahraditi bude. Připomněv pak ještě, že při výkonu před svědky bolestí hrůzně vykřikl, prosil, aby páni za právo mu dali a lazebníka, aby v slovu stál, přinutili.
Páni kývli moudře po řeči Matějově a tázali se lazebníka, čeho namítá proti obžalobě.
„Proti obžalobě Matějově,“ pravil krátce lazebník, „dovoluji si toliko podotknouti, že to skutečně pradivné, když kmotru Matěji jsem službu prokázal a bolesti jej zbavil, abych mu ještě za to platiti musil, a co se týče dalšího, že jsem mu zub bez bolesti vytrhnouti slíbil, tu připomínám pokorně, že se tak stalo, neboť jak okolní diváci zdárně dosvědčiti mohou — mne to pranic nebolelo.“
Na tato slova lazebníkova dali se veškeří přítomní, jež při obou kmotrů sledovali, do velikého smíchu a i páni, při své úřední škrobenosti obličeje, jedva smích nad chytrostí lazebníkovou tlumili.
Matěji bylo s nepořízenou odejíti a ještě dnes vypravují si v R. o sedláku Matěji z Ouhlíř, kterak při nad lazebníkem vyhrál; ale jen doma při pivě, neboť kdyby to Ouhlířským kdos měl odvahy připomenouti do očí v jich domově, ucítil by dojista jich pádné pěsti na svých zádech.