Zpěvy zavržených/Al Harízí Jehúdá ben Šelómó

Zpěvy zavržených Jiří Langer
Abraham ibn’ Ezra	Al Harízí Jehúdá ben Šelómó	Falkéra Šem Tov ben Jóséf

Údaje o textu
Titulek:	Al Harízí Jehúdá ben Šelómó
Autor:	Jehuda al-Charízí
Zdroj:	Zpěvy zavržených, 3. vydání, str. 14
Vydáno:	Praha: Práh, 1993
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jiří Langer
Licence překlad:	PD old 70

AL HARÍZÍ JEHÚDÁ BEN ŠELÓMÓ

(Španělsko 1165 - 1225)

Prala ona u studánky, prala roušku svého klína.
On jde mimo, hledá, touží, a hle, jeho Rozmarýna!
Přiskočil a zlíbal - roušku, ač jej sžírá touha jiná.
Tak se stává, že opilec polkne ocet místo vína.

Hoch jak srna! Jeho líce
co safíry září.
Dýky blesků jeho očí
mého štěstí žháři.
Rty má med! A zuby mramor,
kvetoucí sad tváří.
Ráj otvírá se očím mým
v tu krásu když se noří,
a při tom zmírám žádostí
a spaluji se v hoři.
A tak jen oči v ráji mám;
srdce - v pekle hoří.

---

K str. 14. (B. 252) AL HARÍZÍ, poslední hebrejský klasik španělský, byl cestovatel jako předchozí. Ve své knize „Tahkemóní“ (asi tolik, co Škola životní moudrosti) popisuje - střídavě rýmovanou prózou a veršem - své cestovatelské zážitky a ostrými sarkasmy šlehá nešvary svého pokolení. - Druhá zde přeložená báseň náleží druhu milostných zpěvů zastoupenému v středověkém básnictví hebrejském nejinak, než na př. v okruhu perském nebo v arabském. Hrdinou není zde dívka, ale hoch. Domněnka, že tu jde jen o jakousi literární módu, přijatou mechanicky snad z antiky, a že básník opěvuje