Zpěvy lidu srbského (Kapper)/Šelma Kostić

Údaje o textu
Titulek: Šelma Kostić
Autor: trad.
Zdroj: Soubor:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf
Národní knihovna České republiky
Licence: PD traditional
Překlad: Siegfried Kapper
Licence překlad: PD old 70
Index stran

U koho to obžinky se slaví?
U Růže, u hospodyně paní.
Na ně všechny, kde jen která baba,
na ně ze vsi všechny zvala ženy,
na ně také na provdání dcerky,
mezi nimi Kostićovu milou.

Ohlíží se po milence Kostić,
ohlíží se kolem na vše strany,
do pola dne letního ji hledal,
dopátrati nikde se jí nemoh’.
A když dost už nahledal se chudák,
šel a snažně hospodyni prosil:
„Pro bůh, Růže, hospodyně paní,
pro bůh, sestro, pro bůh tebe prosím,
zapůjč tu svou košiličku tenkou,
zapůjč mi ji, co v neděli nosíš.
Černidlem mně hodně natři brvy,
a ruměnou barvou bílé tváře,
vonným pomazáním hnědé vlasy,
učeš mne, jak česají se dívky,
o devíti pletenec mně upleť;
pozlacenou přeslici mně v ruku
s kuželem dej z egyptského lenu,
vřeteno pak z růžového dřeva;
nechť se vmísím mezi ty tvé žnečky,
mezi nimi najdu-li svou milou!“

Co si přál, v tom mileráda Růže
vyhověla jemu, hospodyně:
nedělní svou jemu vyšívanou
zapůjčila košiličku tenkou,
brvy pěkně jemu načernila,
červené mu nalíčila tváře,
vonnou mastí namazala vlasy,
o devíti pletencích je pletla,
pozlacenou přeslici do rukou

s koudelí egyptskou jemu dala
i s vřeténkem z růžového dřeva,
na to, než šel, dala naučení:
„Šelmo jedna, Kostići můj milý,
mezi žnečky mé až přijdeš, synku,
jež jsou staré, těm hned polib ruku,
co jsou ženy, ty na ústa líbej,
a co dívky, pod řetězem na krk!“

To si šelma dobře pamatoval,
a jak mezi žnečky jen se dostal,
starým všechněm pěkně ruce líbal,
mladé žínky na medová ústa,
a dívenky pod řetězem na krk.

Co jich líbal, necekla ni jedna;
a jakmile došlo na milenku,
na tu jeho nejmilejší — vzkřikla,
jako by ji nevím jak byl ukous’:
„Honem, žnečky, honem vemte vidle,
vyžeňte ho, není žnečka žádná!
Kamenujte, je to šelma Kostić!“