Zpěv lásky/Zpěv lásky

Zpěv lásky
Utrpení mladého básníka	Zpěv lásky

Údaje o textu
Titulek:	Zpěv lásky
Autor:	Konstantin Biebl
Zdroj:	BIEBL, Konstantin. Dílo – Svazek 1. 1923-1925. Praha: Československý spisovatel, 1951. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

I

Potkal je vítr — v roklinách jedle tančící
panenky, panenky, kampak?
Smál se jim, zvedaje sukýnky.
Kampak, kampak?

Bláznivý vítr — zlobil se zajíc ušatý,
bláznivý vítr, a nedořek’,
stoupaje v trávě vysoko na paty —

V čarovném kruhu zářících sasanek,
ještě než klesnu bez síly,
bubnujte, ruce, bubnujte k pochodu,
můj hochu rozmilý.

V čarovném kruhu zářících sasanek
oběma rukama do jeho prsou buší.
Bubnujte, ruce, bubnujte k pochodu,
však já se dostanu na jeho duši.

V čarovném kruhu zářících sasanek
nenech mě dlouho stát.
V čarovném kruhu zářících sasanek
řekni, že máš mě rád.

Bubnujte, ruce, bubnujte k pochodu,
pro větší lásku
a pro větší svobodu.

Každý nerv ve mně zpívá a žije,
musím jít za tebou, za tebou jdu,
tělo mé v hudbě duní a sténá,
do pole táhne marškompanie,
to jsem já: milující žena!

A bojím se v lese, jsme tady sami,
ztiš se mé srdce, jen kroky se ztišily,
při každém úderu víly prchají houštinami,
stromy na útěku ztrácejí zvonící jehličí.
Ztiš se mé srdce, jen kroky se ztišily
a dál se prodírá láska
ttrnovou korunou opuštěných hnízd.

Vidíš, můj milý,
jak chvěje se světlo v hájovně?
Vidím, má milá,
jak chvěje se srdce v člověku.

Tak najednou mocně a vznešeně je mi,
řekla bys, dozajista,
že se stal ze mne nějaký alchymista:
udělal jsem z tebe nejdražší věc
na celém světě.

Můj zpěv, ten vyvěrá zhluboka,
myslím, že se to ve mně láme
smutek a samota,
vysoko bouříš, vysoko kypíš, vysoko pěníš,
lásko má!

Kdyby snad jednou,
slyšíš, můj milý,
kdyby snad jednou se vrátil tvůj stesk
a ty bys nepřišel,
tady bych umřela, podobna bílé lani,
tady na fialovém vřesu
zabita vlastním srdcem na čekání.

Čím vroucněji se k tobě vinu,
tím víc se ztrácím v rukou tvých,
i kdybys mě opustil, nezahynu,
já jsem tvůj pláč, já jsem tvůj smích.

— V temnotě tápu po tvojí drahé hlavě,
volám tě ztracenou v lesích.
Nyní tak blízká a zase tak vzdálená,
kde jsi? Kde jsi?

— Tady jsem, milý! V kalichu sasanky
má ňadra domiluj!

Dívám se na tebe z lesní studánky,
dopij mé oči, hochu můj!

Sladce v tvých krocích trpím v trávě,,
ty šlapeš mi po vlasech.
Stůj!

V temnotě tápu po tvojí drahé hlavě,
volám tě ztracenou v lesích.
Nyní tak blízká a zase tak vzdálená,
má milá, má milá —

To je jen ozvěna.

II

Otvírám okno do zahrady;
zavoněla střemcha
a jako kometa
táhne jiskry za sebou.

Je měsíc máj
a nikdo nejde sám.

Rukama chytám se květované záclony,
je měsíc máj a nikdo nepřichází.
Bim bam.
Slyšíš ty zvony?
Hluboko pod vodou zvonit ztlumené zvony,
potopené v moři.

Tvé srdce, to je ten slavík,
kterého slyšíš stále tlouci.
A stromy kvetou,
aby nikdy neumřela láska.

III

Na návsi kaštan jako hořící lustr
osvětluje známou divadelní scénu:
pod stromem Romeo, kterému Julie
teď na rameni pláče.

Zvedni, lásko, svůj obličej
navoněný lunou
a promluv na mne svým bezovým dechem,
neboť stromy kvetou,
aby nikdy neumřela láska.

Já nemohu věřit, že tvoje tvář
stane se jednou studeným zrcadlem hvězd,
že srdcem mým už ani vánek nepohne.
Naše láska, toť stálé šumění stromů.
Nevyjdu nikdy z tohoto lesa.

IV

Vy nevíte, co je to za pocit,
když člověk je najednou pouhá tráva
a teplý vítr, jenž přichází z Arabie
jako rozbouřený oceán
přes koruny palem, oliv a jabloní,
čechrá vaše zelené vlasy.

Už dlouho se hledá zloděj, co vykrádá naše hroby.
Nikdo ho nikdy nedopad’.
Číhejte četníci, kopejte hrobníci.
Marně.
Zas najdete v hrobě jenom prázdnou rakev
a kolem dokola rozseté sasanky.
A není vidět žádnou stopu, která by vedla
přes jejich sníh.

V

Tak jako Amundsen
chystáš se na velikou výpravu.
Pak přijde potopa.
S cylindrem na hlavě, s hůlkou v ruce
zahyneš v pláči
jako všichni sněhuláci.

Tak rád jsi cestoval,
nakonec zakotvíš
jako strom.

Tvá družka stojí opodál.
Celá se chvěje, krásná osyka.
Stále jí posílám polibky.
Jsou to ptáci.
A někdy se tiše k ní nakloním,
když se nad námi smiluje vítr.