Ze zašlých dob (Vilímek)/Antonín Štrauch a Jan Gross
| Ze zašlých dob Josef Richard Vilímek | ||
| Bedřich Moser | Antonín Štrauch a Jan Gross | Jan Neruda |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Antonín Štrauch a Jan Gross |
| Autor: | Josef Richard Vilímek (jako Josef Richard Vilímek st.) |
| Zdroj: | VILÍMEK, Jos. R. Ze zašlých dob. Praha : J. R. Vilímek, 1908. s. 92–93. Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Antonín Štrauch |
V polovici let padesátých vydávali Ant. Štrauch a Jan Gross nákladem knihtiskárny Kat. Jeřábkové sešitkový spisek „Diblík“, konkurující s Bendlovými „Rachejtlemi“, vycházejícími, tuším, zas u Rohlíčka a Sieverse. Gross byl veliký cynik. Na své vlastní dlouhé a hodně obloukovité nohy spáchal v „Diblíku“ mnoho pošklebných epigramů a jedovatých vtipů. Ale také vůči jiným pouštěl jazyku uzdu. Jednou na př. v hostinci, do něhož chodil na oběd, přinesli mu jako dosytek tvarohové knedlíky, v másle takřka plovoucí. Ale ó běda: kromě knedlíků plavala v másle také — stínka! Gross nehuboval, nýbrž jen zaklepal na talíř. Když přiběhl roznašeč jídel, řekl mu Gross chladně, aby vyřídil v kuchyni: až zase budou tvarohové knedlíky, aby mu poslali na jednom talíři knedlíky a na druhém talíři štěnici, on že, až bude chtít, smíchá si to dohromady sám.
Dostudovav později práva, stal se státním úředníkem v Nepomuku.
Horší osud potkal jeho druha Štraucha. Jako dokonalý znalec polštiny stal se po vypuknutí polské revoluce r. 1863 jejím buď tajemníkem, nebo jednatelem, aneb čímsi podobným, k vůli čemuž měl být r. 1864 v Praze zatknut. Složili jsme se mu tenkrát na cestu do Švýcar, kam chtěl uprchnout. Ujel šťastně. Dostav se do Bavor, neodepřel si tam dobrého „truňku“, jehož velkým ctitelem byl. A také ještě v badenské Lindavě u Bodamského jezera dopřával si „dobrých časů“ v míře takové, že pak už v nejrůžovějším rozmaru sedl na loď, aby se dal převézti do švýcarské Kostnice. Sotva parník odrazil ode břehu, začal Štrauch u vědomí, že je na švýcarské lodi a tím už na švýcarské neutrální půdě, plný humoru vypravovati všem spolucestujícím, jak dobře provedl upláchnutí z Rakouska atd. atd. Když byl s líčením útěku hotov, přistoupil k němu kapitán lodi řka, „Všecko jste, pane, provedl ve svůj prospěch dobře: pouze jednu chybu jste udělal, a to chybu velkou: že jste v Lindavě nedopatřením místo na loď švýcarskou vstoupil na loď — rakouskou, která nepluje do Kostnice, nýbrž do Bregenze ve Vorarlbergu. Tam vás chtěj nechtěj musím odevzdat úřadům, nechci-li být zavřen sám pro nadržování uskokům; neboť vaše veřejné vypravování zde nezůstane tajným ani den.“ A tak se i stalo. Z Bregenze pak dodán Štrauch konečně až do Prahy, kde u trestního soudu měl svého útěku „líčení“ docela jiné, než bylo to jeho na lodi.