Ze říší přírody/Hluchavka
Ze říší přírody Alfons Bohumil Šťastný | ||
Divizna | Hluchavka | Chudobka |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Hluchavka |
Autor: | Alfons Bohumil Šťastný |
Zdroj: | ŠŤASTNÝ, A. B. Ze říší přírody. Praha: M. Knapp, 1891. s. 42–43. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Za letního večera přišel do vsi žebrák. Byl to stařec stříbrovlasý, mírného pohledu; stářím třesoucí se ruce opíraly se o hůl.
Vstoupil do prvního stavení, kde selka právě vynášela z pece chléb.
Žalostivým hlasem prosil žebrák o kousek Božího dárku. Však selka zle se naň osopila: „Nemám kdy!“
Ale když stařec nepřestával prositi, zvolala rozlobeně: „Kliďte se odtud, nebo zavolám na vás čeledíny!“
Stařeček se vztýčil, pohlédl vážně na selku a pravil: „Trest Boží tě stihni za to, že jsi byla hluchou k mým prosbám!“
Po těch slovech stařec odešel.
Postrašená selka ona vyběhla ven, chtíc žebráka zavolati. Po tom však nebylo ani stopy.
Všechna polekána, chtěla se vrátiti domů. Však nohy její jakoby byly přikovány k zemi, nechtí se ani hnouti; celé tělo jest jako z kamene, a zrak zastírá se mlhou. Tu zatmí se obloha, zašlehne blesk, a v zahřmění mísí se hrůzný hlas: „Pykej nyní za svou nelidskosť!“
Vzduch se opět vyjasnil, na nebeské báni zasvitl měsíc v plné své kráse; však ženy není více viděti.
Na místě, kde stála, vyrostla nízká bylina se květy bílými a červenými.
Lid dal jí jméno hluchavka.