Z pozůstalosti/Básničku k svátku chceš, má sladká ženo
Z pozůstalosti | ||
Hovor o světluškách | Básničku k svátku chceš, má sladká ženo | Samoto tichá… |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Básničku k svátku chceš, má sladká ženo |
Autor: | Stanislav Kostka Neumann |
Zdroj: | Neumann, S. K. Láska. Moravská zemská knihovna v Brně |
Vydáno: | V Praze: Československý spisovatel, 1973. |
Licence: | PD old 70 |
Básničku k svátku chceš, má sladká ženo?
Jak holé řečiště a kamenité
je nitro mé však dneska vysušeno
a zdroje písní hluboko jsou skryté.
Tak sobě dím i tobě, drahá, suše:
nač krásná ta i méně krásná slova,
jež míjí oblakem a zvoní hluše,
když skutek utek, utíká vždy znova!?
Víš, jak tě miluji a jak ti přeji
líbezný úděl na paloučku štěstí,
a jak bych chtěl ti v marnotratném ději
z krásného nejkrásnější v náruč snésti.
Co veliké však sny mé platný jsou ti,
jež k nohám Afriku ti kladou celou,
když i sny malé stále se nám hroutí
před šerou perspektivou neveselou!
Čím trůn ti v srdci básníkově zlatý
a pohádky všech jeho krásných plánů,
když dát ti nemůže svět vrchovatý,
ba ani k svátku — kousek perziánu.