Z pozůstalosti/Ó drahá, mně již někdy nestačí

Z pozůstalosti
K půlnoci je. Vlak je smutný	Ó drahá, mně již někdy nestačí	A říkávám si denně

Údaje o textu
Titulek:	Ó drahá, mně již někdy nestačí
Autor:	Stanislav Kostka Neumann
Zdroj:	Neumann, S. K. Láska. Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	V Praze: Československý spisovatel, 1973.
Licence:	PD old 70

Ó drahá, mně již někdy nestačí
jen pro tebe o lásce zpívat,
zpupnému srdci je jak v bodláčí,
když čistou vášeň má skrývat.

Chce se mu zabušit hlasitým zvonem
do šedých ulic i po kraji vonném —
chce se mu zpívati pro celý svět,
korunu z písní ti postavit na drahou hlavu
a písním dát vyprávět celému davu:
Hle, tu jde královna, ji básník korunoval
a do propasti temných očí jejích štěstí svoje schoval.

A vlastně zvonů na tisíce,
ó, všecky zvony v celé republice
rozhoupat chtěl bych v ztišené chvíli,
by jménem srdce mého zazvonily.
Ty malé šveholily by jak padající kvítka:
Lidka, Lidka, Lidka, Lidka, Lidka,

ty větší jásaly by jako vzdorující bída:
Lída, Lída, Lída, Lída, Lída,
a chorál největší by duněl do slunka:
Li-dun-ka, Li-dun-ka, Li-dun-ka.

Tak zvony se srdcem by slavně splývaly,
v jediném zpěvu by se rozezpívaly:
Ty a já, já-ty, krásný a divoký svět,
ty a já, já-ty, našeho snění květ, láska a revoluce…

A přece nutno mlčeti, ba zcela umlknouti,
v studené zemi sníti o horkém kraji,
ve věku přetvářky v sebe se uzamknouti,
zatnouti zuby a mlčeti.

Květiny kvetou pro všecky, ptáci potají nezpívají.
Jen člověku jest lidí se tu báti.

Jen člověku jest pro svou lásku někdy umírati.