Z domova/Matka

Z domova Karel Václav Rais
Dávno, dávno tomu…	Matka	Ze vzpomínek

Údaje o textu
Titulek:	Matka
Autor:	Karel Václav Rais
Zdroj:	RAIS, Karel Václav. Z domova: verše. Praha : Unie, 1918. (Raisovy spisy; sv. 17).
Vydáno:	1912
Licence:	PD old 70

Matičce mojí teď patnáct už roků
to srdce přestalo bušiti v boku.

Ach, duše rozmilá! po celé žití
nám dětem na cestu stlala jen kvítí.

Otci vždy říkala v sednici chudé:
„Jen ať jim pomůžem’, nám nějak bude!

Ať si dlaň okorá, čelo ať zšedlo,
kéž by jen ve světě dětem se vedlo!“

Děti se rozlétly - - doma jen zbyli
maminka vetchá už, tatínek bílý.

Potom jen čekali v psaníčkách zprávy,
co děti dělají a jsou-li zdrávy.

Když lístek přiletěl, četli jej tiše:
„Rád nás má - vzpomíná - srdečně píše.“

Teď naší mamince patnáct už roků
to srdce přestalo bušiti v boku.

Na našem hřbitově hned blízko dveří
rov leží, cloněný růžnými keři.

Mně mládí zmizelo jako ta duha,
starost jen zůstala šedá a tuhá.

V lopotě života, při práci denní
domů k nám zaletět kdy ani není.

Duše jen v myšlenkách denně se vznáší
na chvilku na hřbitov k mamince naší.

Ale má matičko, přijde ta doba,
kdy my se navždycky sejdeme oba.

Odplyne také mně ta řádka roků
a skráň má schýlí se k vašemu boku.

Jako když s vámi jsem tam u nás býval,
jako když na srdci vašem jsem sníval.

Aťsi pak hrudy mně do rakve duní -
jenom když u matky - ach, jen když u ní!

(Doma 1902.)