Z české chaloupky/Jeleni

Z české chaloupky Josef Zaříčanský
Hvězdář	Jeleni	České chaloupky

Údaje o textu
Titulek:	Jeleni
Autor:	Josef Zaříčanský
Zdroj:	ZAŘÍČANSKÝ, Josef. Z české chaloupky. Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1887. s. 25–26. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Na širou z boru občinu
vyběhl jelen, zvěře to pán,
stanul a svoji družinu
pozýval hledem na pastvy lán.
A z boru stádo jelení
poskokem lehkým dalo se v spěch,
na dané jakby znamení
roháče, co byl vůdcem jich všech.

Pasou se. Aj jaký to hled
na stádo štíhlých jelenů tam!
Ten shýb’ se, onen hlavu zved’,
ze zorů krásných všem srší plam;
strážce šust každý poslouchá,
mnohý si hově, na běhy kles’,
mládě laň líže koloucha,
svorně se tulí k sobě jich směs.

V houští kdy s větve schýlené
dlouhokrk mlází k pospasu srub’,
svěží stvol trávy zelené
mlsá teď jeho bělostný chrup.
Žízniv si k proudům poskočí
křišťalné vody z potoka pít,
v parnu svou srsť v ní omočí
a v dubu šeř se chodívá skrýt. —

Co hlavy náhle vztýčili,
v napjetí slechy stříhají tak?
Ohaře z dáli zvětřili,
po něm teď pátrá zlekaný zrak.
Vskutku, tu doubím nadlesní
obcházkou zvyklou se psem se bral,
bujaré stádo jelení
mihnutím dá se ve chvatný cval.

Za vůdcem v let! Hle hrotáků
a mrštných laní, kolouchů dav,
plachých i bílých vidláků
v blízký les běží ukrýt svých hlav.
Ve zdobné vlně houpá se
hřbet i bok lesklý, tu rohu břit,
se zemí sotva stýká se
švihlý běh, jeho znáť jenom kmit. —

To život blahý jelenů,
v oboře panské jim kyne ráj,
kdy v šat se z vonných lupenů
odívá křoví a celý háj.
V podzim však přijdou štvanice,
první jak spadne se stromu list, —
ó kdož z té tvorů směsice
štěstím svým stále můž’ si být jist? —