Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893/Fr. V. Jeřábek
| Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893 | ||
| Vzpomínka o Vilému Blodkovi | Fr. V. Jeřábek | Antonín Chittussi |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Fr. V. Jeřábek |
| Autor: | Josef Ladislav Turnovský |
| Zdroj: | Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893. Praha : nákladem Umělecké besedy, 1893. S. 69. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:František Věnceslav Jeřábek |
 Související na Wikidatech: František Věnceslav Jeřábek |
|
* 26. ledna 1836 v Sobotce; † 31. března 1893 na Vinohradech; pochován na hřbitově Vyšehradském.
František V. Jeřábek byl ještě mlád, když vážně pomýšlel na vystěhování z vlasti. Řevnivost literární, rozbroje stran politických, skrovné vyhlídky na úspěch za okolností rozháraných vnukly Jeřábkovi r. 1866 myšlénku na přesídlení do Vídně nebo do Německa, kde hodlal se usaditi jako dramatický spisovatel. Myšlénka blízka byla uzrání po prvém provozování jeho veselohry „Cesty veřejného mínění“ (14. března 1866), v nížto někteří Jeřábkovi soudruzi redakční spatřovali sebe a vytýkali spisovateli, že z jeviště udělal si pro ně pranýř. Jiní zase nemohli utajiti svou závist, že Jeřábek měl na jevišti větší úspěch než oni. Když pak konečně objevil se v jednom časopise na něho paskvil, kterým i čestnost jeho povahy v pochybnost brána, rozmrzel se tou měrou, že již již se chtěl vzdáti všeho působení ve vlasti a odejíti. Jeřábek byl povahy příliš sensitivní, i nebyl s to pohany veřejné snésti klidně. Znalost cizích literatur i několika jazyků byla by mu pobyt v cizině usnadnila. Tu však v poslední chvíli přišlo mu na mysl jeho jméno rodné. Jiným než obvyklým pravopisem českým psáti je nemínil, a kdyby i proto se byl rozhodl, přece by byl v něm každý cizinec Čecha poznal a snad se poptával, jaké to poměry ho z vlasti vypudily. Upustil tedy od vystěhování a odhodlal se zápasiti doma dále.
Asi r. 1868 Jeřábek přemítal o sepsání dramatu z ovzduší továrních dělníků. Tu náhodou seznámil se se strojníkem Kadeřávkem, o jehož vynálezu, samohybném stroji létacím, v časopisech mnoho chvalného psáno bylo. Jeřábka neobyčejně zajímalo strojníkovo líčení o podstatě přístroje, kterým se jeho letoun v pohyb uvádí, při čem Kadeřávek činil mnohé výklady o snažení lidí důmyslných, avšak nemohoucích vybřísti z nedostatků hmotných a tím bez uznání hynoucích. S pohnutím Jeřábek vyslechl vypravování vynálezce, jenž sám z nedostatku pomoci hmotné nebyl s to svému vynálezu zjednati platnost. V takovém rozpoložení mysli jal se náš dramatik psáti „Služebníka svého pána“. Smělou rukou sáhl Jeřábek do života sociálního pro látku novou, do oněch dob od dramatiků sotva povšimnutou. S jakým výsledkem, je známo. Služebník svého pána náleží k ozdobám naší dramatické literatury.