Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893/Ferdinand Laub na koňském trhu
| Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893 | ||
| Antonín Marek | Ferdinand Laub na koňském trhu | Emanuel Bozděch jako kritik |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ferdinand Laub na koňském trhu |
| Autor: | František Kaván |
| Zdroj: | Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893. Praha : nákladem Umělecké besedy, 1893. S. 33–34. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Ferdinand Laub |
 Související na Wikidatech: Ferdinand Laub |
|
* 19. ledna 1832 v Praze; † 18. března 1875 v Griesu u Bolzana v Tyrolsku; pochován na hřbitově Olšanském.
V letech šedesátých měl jsem potěšení doprovázeti přítele Ferd. Lauba na uměleckých cestách po vlasti. Zavítali jsme také do Chrudimi, kde jsme v kruhu jeho ctitelů a přátel strávili několik velmi příjemných dnů.
Mělať staroslavná Chrudim už tehda pověst města umění milovného a proto není divu, že umělec, jehož na cestách po vlasti předcházela už sláva světová, byl všude vítán s náručí otevřenou. Kromě nelíčeného přátelství a čistě slovanského pohostinství Lauba zdržovala v Chrudimi však jiná ještě okolnost. Chrudim vedle uměnímilovnosti je proslulá i výtečným koňstvem, a právě v tu dobu byl tam trh na koně. Laub, jemuž objednávání příležitostí do měst od dráhy vzdálenějších způsobilo často mnoho mrzutostí, pomýšlel na to, aby si pořídil vlastní povoz. Náhodou byl na trhu na prodej hezký koník i s kočárkem pro tři osoby. Na odporučení svých přátel Laub se odhodlal ke koupi, která se uzavřela za podmínek dosti mírných, poněvadž prodávající měl zření k jeho osobě. I pohlížel spokojeně a s jakousi zálibou na svůj nový majetek.
Tu se jednomu šibalovi z přátel Laubových zachtělo trochu jej poškádlit; obcházel a prohlížel koníka důkladně. Najednou se zastavil a s vážnou tváří tvrdil, že to zvířátko je slepé. Laub zaleknuv se, spěchal ihned ke koni, prohlížel jeho oči, a neshledav žádné vady zevní, začal jeho zrak zkoušet rozličnými pusuňky, stavě mu dlaně před oči, a podobně. Kůň, nepochybně uvyklý na takové manipulace, ani hlavou nehnul, což Lauba zarazilo. Ale přišel druhý ferina a namítl, že v tu slepotu nevěří a že se hned sám přesvědčí.
Na blízku stál vůz se senem. I šel a vytáhnuv hrst dobrého sena, vrátil se ke koni, jemuž v přiměřené vzdálenosti seno ukazoval. Kůň ovšem hned sledoval každý pohyb ruky podávající a snažil se, aby seno uchvátil. „Nu,“ pravil ferina obraceje se k Laubovi, „nyní jste se přesvědčil, že koníček není slepý a že dobře vidí.“
Za všeobecného smíchu nás kolem stojících doznal i Laub své přesvědčení. Druhého dne jsme již seděli v kočáře a jeli do Král. Hradce, kde se večer odbýval skvělý koncert. Odtud jsme se vydali na další uměleckou cestu po vlasti, a já měl dost příležitosti poznati nejen slavnou virtuositu Laubovu na houslích, nýbrž i jeho virtuositu na — kozlíku. Mnohá hromádka štěrku na silnicích, kudy jsme jeli, mohla by o tom povídati přerozmarné historky.