Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia
Na III. Valném shromáždění Organisace spojených národů byla sjednána Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia ze dne 8. prosince 1948.
Československo učinilo při podpisu úmluvy tyto výhrady:
  | |
|---|---|
| Titulek: | Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia |
| Původní znění: | Vyhláška MZV 32/1955 Sb.[red 1] |
| Zdroj: | www.lexdata.cz |
| Účinnost od: | 12. ledna 1951 |
| Licence: |  PD CZ |
ministra zahraničních věcí
ze dne 28. dubna 1955
o Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia
a) Pokud jde o článek IX úmluvy: „Československo se nepovažuje vázáno ustanovením článku IX, podle něhož spory mezi smluvními stranami o výklad, použití nebo provádění této úmluvy budou na žádost jedné sporné strany předloženy Mezinárodnímu soudnímu dvoru, a prohlašuje, že pokud jde o jurisdikci Mezinárodního soudního dvora ve sporech o výklad, použití nebo provádění úmluvy, Československo bude, jako až doposud, státi na stanovisku,[red 2] že v každém jednotlivém případě bude třeba dohody všech sporných stran pro předložení každého sporu k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru.“
b) Pokud jde o článek XII úmluvy: „Československo prohlašuje, že nesouhlasí s článkem XII úmluvy a je toho názoru, že všechna ustanovení úmluvy mají se vztahovati na nesamosprávná území v to počítaje území pod poručenskou správou.“
Národní shromáždění projevilo se zmíněnou úmluvou souhlas dne 22. února 1950 s výhradami, které byly učiněny při podpisu. Úmluva byla ratifikována presidentem republiky dne 24. října1950 a ratifikační listiny byly uloženy u generálního tajemníka Organisace spojených národů dne 21. prosince 1950. Při ratifikaci Československo potvrdilo výhrady připojené při podpisu úmluvy.
Podle svého článku XIII nabyla tato úmluva účinnosti devadesátým dnem ode dne uložení dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, t. j. dnem 12. ledna 1951.
Kromě Československa jsou touto úmluvou až dosud vázány tyto státy: Australie (s platností též pro všechna území, za jejichž zahraniční styky Australie jest odpovědna), Belgie (s platností též pro území Belgického Konga a pro poručenská území Ruanda-Urundi), Běloruská sovětská socialistická republika (s výhradami), Brazilie, Bulharsko (s výhradami), Ceylon, Costa Rica, Dánsko, Ecuador, Egypt, El Salvador, Ethiopie, Filipiny (s výhradami), Francie, Guatemala, Haiti, Honduras, Chile, Island, Italie, Izrael, Jordánsko, Jugoslavie, Kambodža, Kanada, Kuba, Laos, Libanon, Liberie, Maďarsko (s výhradami), Mexiko, Monaco, Německá spolková republika, Nicaragua, Norsko, Panama, Polsko (s výhradami), Rumunsko (s výhradami), Řecko, Saudská Arabie, Svaz sovětských socialistických republik (s výhradami), Švédsko, Turecko, Ukrajinská sovětská socialistická republika (s výhradami), Vietnam (jižní).
Český překlad Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia se vyhlašuje jako samostatná část Přílohy ke Sbírce zákonů.[1]
David v. r
- ↑ Na straně 1.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Text Úmluvy byl vydán jako Příloha, zde viz Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia
- ↑ Zde vyškrtnuto opakování (očividná chyba ve Sborníku)