Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Panna Maria kmotrou
| Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben | ||
| Právo přece zůstane právem | Panna Maria kmotrou | Zlatý poklad |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Panna Maria kmotrou |
| Autor: | Karel Jaromír Erben |
| Zdroj: | ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek I. Praha : Otto, 1905. s. 32–35. |
| Licence: |  PD old 70 |
Stalo se, že jeden muž chodil smutně po světě. A potkal cizího člověka, jenž k němu pravil: „Příteli, co tak smutný chodíš?“ — „Jak bych neměl smutný chodit,“ odpověděl, „křtiny chci slavit, a už nikdo se nedá uprosit, poněvadž jsem jich dost často potřeboval.“ — „Tedy požádej mne!“ řekl ten cizinec. — „Tak přijď zítra, můj nový příteli!“ A když kousek dále popošel, potkal druhého cizího člověka, který též k němu pravil: „Příteli, proč tak smutný zde chodíš?“ — „Jak bych neměl smutný chodit,“ odpověděl, „křtiny chci slavit, a nikdo už nedá se uprosit, poněvadž jsem jich často už potřeboval.“ — „Tedy popros mě!“ řekl ten cizinec. — „Nuže, přijď zítra, můj nový příteli!“ A když kousek dále popošel, potkal cizí ženu, která také k němu děla: „Příteli, proč tak smutný chodíš?“ — „Jak bych tu smutně nechodil,“ odpověděl, „křtiny chci slavit a už nikdo se nedá uprosit, poněvadž jsem jich dost často potřeboval!“ — „Tedy popros mě,“ řekla ta cizinka. — „Nuže přijď zítra, má nová přítelkyně!“
Příštího dne přišli k němu ďábel, svatý Petr a panna Maria. Když chtěli jít ke křtu, začali všickni o dítko zápasit, až je naposled, poněvadž to bylo děvčátko, dostala panna Maria. Po křtinách řekla odcházejíc, že si za tři roky pro svou kmotřenku přijde. Tři léta minula a když se přiblížil ustanovený den, oblékla matka všechny děti co nejpěkněji a posadila je na lavici u peci, to nejmladší ale posadila, protože bylo velmi hezké, do díže. Panna Maria přišla do jizby a spatřila tu děti sedět u peci na lavici. Začala se tázati prvního dítka: „Jsi ty moje kmotřenka?“ A tak dále pořadem, ale žádné jí neodpovědělo, až na posled někde vzadu se jedno ozvalo: „Tu jsem, kmotra!“ Panna Maria rozhlédla se teď po jizbě a našla svou svěřenku v díži. Vzala děvčátko sebou a šla s ním do jednoho hradu. „Zde je, má kmotřenko,“ řekla, „náš byt. Ve hradě je deset pokojů. Devět budeš uklízet a mést, ale do desátého jít je zakázáno. Nesmíš se do něho ani klíčovou dirkou podívat, ani se pokusit jej otevřít.“
Dlouho chovala se kmotřenka věrně podle příkazu panny Marie, ale když panna Maria jednou odešla, zkusila přece, jak by se mohla do zapovězeného pokoje dostati. Když se o to všelijak pokoušela a nic se jí nepodařilo, strčila prst do klíčové dirky a hle! Když jej zase vyndala, byl zlatý. Ulekla se a honem si jej zavázala. Když panna Maria přišla domů, tázala se hned, co si udělala na prstě? — „Zelnou hlavku jsem řezala,“ odpověděla, „a tu jsem se řízla.“ Na to vzala ji panna Maria a dovedla ji do lesa. Tam posadila ji do keře a řekla: „Byla jsi neposlušna, tedy buď němá a nechoď již do mého hradu!“
Za chvíli jel pán kolem a jeho psi honili se po lese i začali najednou štěkati. Pán poručil kočímu: „Jdi se přece podívati, proč psi tak štěkají?“ Kočí tam šel a našel v keři velice krásnou pannu. Poznali, že je němá a vzali ji s sebou domů. A protože byla tak krásná, vzal si ji pán za manželku. Jeho matka to nechtěla dlouho připustiti a byla proto velmi zlá na mladou ženu.
A když ona první dítě porodila, přišla v noci panna Maria, vzala děťátko a pomazala jí ústa krví. Ráno to uviděli, a její tchýně řekla, že to není jinak, že ona dítě snědla, a radila svému synovi, aby ji dal za to upálit. Avšak ten svou manželku velice miloval; nepřipustil toho, a řekl, že chce ještě počkati. A když porodila druhé dítě, přišla zas v noci panna Maria, vzala děťátko a pomazala jí ústa krví. Ráno zase to uviděli a její tchýně řekla, že to zajisté není jinak, že ona dítě snědla, a radila svému synovi ještě důtklivěji, aby ji za to dal upálit. Avšak ten horoucně miloval svou manželku, nechtěl toho učiniti a řekl, že přece ještě bude čekati. A když porodila třetí dítě, přišla zase panna Maria v noci, vzala dítě a namazala jí ústa krví. Ráno to zase uviděli a její tchýně řekla, že to dojista jinak být nemůže, že ona to dítě snědla. A přemluvila syna svého, že dal vytopiti pec a svou manželku tam dal vsadit. Bylo pak mu toho velice líto i šel se po chvilce tam podívati a hle! jeho manželka seděla před pecí na zlaté stolici a držela nejmladší dítě na ruce a po obou stranách stály dvě druhé. I divil se a těšil se nade vše a pak ještě více, když slyšel, že ona může mluviti. A ona vypravovala mu vše a pravila též, jak panna Maria s těmi třemi dětmi k ní přišla, ji z pece vyvedla a řekla: „Již jsi dost za svou neposlušnost utrpěla, poslouchej svého pána a mluv zase!“ A když chtěli na to starou tchýni upáliti, prosila za ni tak dlouho, až jí odpustili. Tchýně ji pak též velmi milovala.
A ona porodila ještě více dětí a všechny byly velice hezké a poslušné. A ona sdělila svým rodičům, bratrům a sestrám, kde bydlí a že jich navštíví. To bylo jim všem velice milé a těšili se, že se jí tak dobře vede.