Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Jaga-Bura
Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben | ||
Kosoručka | Jaga-Bura | Medvěd a tři sestry |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Jaga-Bura |
Autor: | Karel Jaromír Erben |
Zdroj: | ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek II. Praha : Otto, 1906. s. 102–105. |
Licence: | PD old 70 |
Byli tři bratří, nejstaršímu říkali Beran, prostřednímu Kozel a nejmladšímu Čufil-Filuška. Jednou šli všickni tři do lesa k svému dědouškovi; byl tam hlídačem. Tam u toho dědouška Beran a Kozel nechali bratra svého Filušku a sami šli do lesa na honbu. Filuška dělal, co chtěl, dědoušek byl stár a nic na něj nedbal, a Filuška byl rozpusta. I zachtělo se mu jíst jablíčko; utekl dědouškovi do zahrady a vylezl na jabloň. Odkud odtud vzala se tu Jaga-Bura v železné stoupě, s pístem v ruce; přiskákala k jabloni a řekla: „Pozdrav pán Bůh, Filuško! proč jsi tam vylezl?“ — „Chci, si jablíčko utrhnout,“ řekl Filuška. — „Na, tu hle ti dám mé jablíčko.“ — „Je nahnilé,“ řekl Filuška. — „Na tu hle jiné.“ — „A to je červivě.“ — „Nu, budeš si blázny ze mne dělat, Filuško! vezmi si ode mne to hle jablíčko z ručky do ručky.“ Filuška natáhl ruku, a Jaga-Bura ho za ni popadla, posadila do stoupy, a uskákala s ním po křovinách, po lesích, po roklinách, stoupu rychle pístem pohánějíc. Tu se Filuška spamatoval a začal křičet: „Kozle, Berane! poběžte honem: Jaga mne unesla za kruté hory, za temné lesy, za pusté stepi.“ Kozel a Beran tehdáž odpočívali; jeden ležel na zemi; i zdálo mu se, že někdo křičí. „Přikloň ty se k zemi!“ řekl druhému. — „Hoj, to křičí náš Filuška!“ I dali se do běhu a Jagy-Bury dostihli, Filušku jí odňali a přivezli k dědouškovi, a dědoušek jako by se byl po něm pominul rozumem. I přikázali dědouškovi, aby měl na Filušku pozor a šli pryč. Ale Filuška zase jemu se vytočil, jako prvé, a vylezl na jabloň. Sotva byl vylezl, byla tu opět Jaga-Bura i dávala mu jablíčko. „Nechci, neošidíš mne, zlodějko!“ řekl Filuška. — „Tak, Filuško! třeba si ode mne jablíčko chyť; já ti je hodím.“ — „Dobře, hoď!“ Jaga mu schválně jablíčko nízko hodila; Filuška se za ním natáhl, chtěl je chytit, a Jaga-Bura jej nenadále popadla za ruku, a bez sebe jej odvlekla rychle zase po horách, po dolinách i po tmavých lesích; přinesla si ho domů, umyla, vystrojila a posadila do truhly. Ráno pak Jaga chystala se jít do lesa i přikázala své dceři: „Nu, dceruško má! vytop hodně pec a upec mi potom Filušku!“ a šla pak na loupež. Dcera vytopila pec do horka, vzala Filušku, svázala i položila na lopatu, a jen ho chce vstrčit do peci — tu se jí nohama opřel o nístěj. „Ne tak, Filuško!“ řekla Ježí-Buřina dcera. — „A jak?“ odpověděl Filuška, „neumím!“ — „Tak hle, pusť, já ti ukážu,“ — i lehla na lopatu, jak náleží; ale Filuška byl malý chytroušek! i nenadále ji vstrčil do peci a zandal pěkně poklopem. Brzy potom, za dvě, za tři hodiny, cítil Filuška, že pečeně voní, oddělal poklop a vyndal upečenou dceru Ježí-Buřinu, pomazal ji máslem, přikryl na pekáči plátnem a položil do truhly; sám pak ušel na půdu, a vzal s sebou všední píst i stoupu Ježí-Buřinu. Tu před večerem Jaga-Bura přišla, a zrovna vrazila do truhly i vytáhla pečeni; snědla všecko, pak všecky kůstky sebrala, rozložila je po zemi řádkem a začala se po nich válet, a po dceři se nesháněla — myslila, že v druhé světnici přede vlnu. Tu v tom válení Jaga zvolala: „Má dceruško milá! pojď ke mně sem a válej se taky se mnou po Filuškových kostečkách!“ A Filuška s půdy křičí: „Válej se, mámo, koulej se, mámo, po dceruščiných kostečkách!“ — „Ha! ty tam, zákeřníku? počkej, však já ti dám!“ zaskřipala zubama, zadupala nohama i lezla na půdu. Filuška se neustrašil, popadl píst a vší silou ji uhodil do hlavy: Jaga hned buchla na zem. Tehdy vylezl Filuška na střechu; tu viděl, any husy letí, i zavolal na ně: „Dejte mi po pírečku, udělám si křidélka.“ Husy mu daly po pírku, a on letěl domů. Doma už dávno na něj zpomínali co na nebožtíka; potom, jak ho spatřili, měli všickni náramnou radost, vystrojili slavné hody a byli šťastně i vesele živi.