Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Ivan Popelov

Údaje o textu
Titulek: Ivan Popelov
Autor: Karel Jaromír Erben
Zdroj: ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek II. Praha : Otto, 1906. s. 164–167.
Licence: PD old 70

Byl otec a matka a měli tři syny: dva byli rozumní a třetí hloupý, jménem Ivan, příjmením Popelov. Dvanácte let ležel v popeli, potom z něho vstal, a když se otřásl, spadlo z něho šest pudův popele. V tom cařství, kde žil Ivan, nebylo žádného dne, než samá noc; to spůsobil drak. I ohlásil se Ivan, že toho draka zahubí, a řekl otci svému: „Táto! udělej mi palici pěti pudův z tíži.“ Potom s tou palicí šel na pole, a vyhodiv ji do výšky, vrátil se domů. Druhý den přišel Ivan zas na pole, v ta místa, kde palici vyhodil, i nastavil čelo, a jak ta palice letěla, uhodila ho do čela a přerazila se na dva kusy. Ivan přišel domů a řekl otci: „Táto! udělej mi jinou palici desíti pudův.“ Potom vzav tu palici, vyhodil ji na poli do výšky; i letěla tři dni a tři noci. Čtvrtého dne šel Ivan v ta místa, nastavil koleno a ta palice přerazila se na tři kusy. I požádal Ivan otce, aby mu udělal ještě jednu palici patnácti pudův. Potom tu palici vzal, šel na pole a vyhodil ji do výšky; i letěla šest dní. Sedmého dne šel zase v ta místa, a jak palice letěla, uhodila ho do čela, tak až se čelo podalo. Tehdy řekl: „Ta hle palice draka vydrží!“ Potom Ivan se svými bratry na toho draka jel. Přijeli k chaloupce na kuřích nožkách, v té ten drak zůstával. I zůstali tu stát. Ivan pověsil své rukavice a řekl bratřím: „Až z mých rukavic poteče krev, tehdy mi přijďte na pomoc.“ Potom šel do chalupy a sedl si tu pod mostem. Tu jede drak o třech hlavách: kůň mu klopýtnul, pes zavyl a sokol zaštěbetal. Drak řekl: „Což jsi ty, koni, klopýtnul? pse, zavyl? sokole, zaštěbetal ?“ — „Kterak nemám klopýtat,“ řekl kůň, „když pod mostem sedí Ivan Popelov?“ I řekl drak: „Vyjdi ven, Ivánku! změříme s tebou sílu.“ Ivan vyšel a začali se bít. Ivan toho draka zabil a sedl si zase pod most. Jel druhý drak o šesti hlavách; Ivan i toho zabil. Tu jede třetí o dvanácti hlavách. Ivan i s tím se dal do boje, a když mu srazil devět hlav, neměl už drak síly. Ejhle, tu letí krkavec a křičí: „Krev! krev!“ I řekl drak tomu krkavci: „Leť k mé ženušce; ona Ivana Popelova zakousne.“ A Ivan řekl: „Leť k mým bratřím; až přijedou, tehdy toho draka zabijem a tobě masa necháme.“ Krkavec poslechl Ivana, letěl k jeho bratřím a začal jim nad hlavami krákat. Bratří se probudili, a slyšíce krkavce, přiběhli bratrovi na pomoc; toho draka zabili, vzali drakovu hlavu a roztloukli ji — a po celém cařství udělal se bílý den. Pak jeli všickni domů. Ale Ivan tam zapomněl svých rukavic; i řekl bratřím, aby na něj počkali, a sám se vrátil pro rukavice. Když přijel k té chalupě a chtěl rukavice vzít, tu slyší, jak tam dračice a drakovy dcerky mezi sebou o něm rozmlouvaly. Ivan vyslechl všecko, co si povídaly, popadl rukavice a utekl. Potom když přišel ke svým bratřím, sedl na koně a ujížděli. Přijeli ku krásné zelené louce, podušky na ní byly hedbávné. I řekli bratří: „Popasem tu koní a sami si odpočinem.“ Ivan řekl: „Počkejte, bratří!“ Vzal palici i uhodil po těch poduškách; i tekla z nich krev. Jeli dál, a přijeli k jabloni, byla na ní zlatá i stříbrná jablíčka. I řekli bratří: „Sníme si tu po jablíčku.“ Ivan řekl: „Počkejte, bratří! zkusím to.“ Vzal palici a udeřil po té jabloni; i tekla z ní krev. Jeli dál a přijeli ke studánce. Bratří řekli: „Napijem se vody.“ A Ivan odpověděl: „Počkejte, bratří!“ Vzal palici a udeřil po studánce, a z té vody udělala se krev. Louka s hedbávnými poduškami, jabloň a ta studánka — vše to byly dcerky drakovy. Potom jel Ivan s bratřími domů; tu za nimi letí dračice, otevřela hubu od nebe až do země i chtěla Ivana pohltit. Ivan a bratří jeho jí hodili tři pudy soli. Dračice tu sůl pohltila, myslila, že to Ivan; ale potom když ji rozkousávala, shledala, že Ivan to není, i běžela znova za nimi. Ivan vida, že je zle, propustil koně a schoval se do kovárny ke Kozmovi a Damianovi za dvanácte dveří. Dračice přiletěla a řekla Kozmovi a Damianovi: „Vydejte mi Ivana Popelova.“ A oni řekli: „Prolízej jazykem dvanácte dveří a vezmi si ho!“ Dračice začala lízat dveří, a oni rozpálili železné kleště, a jakmile prostrčila jazyk do kovárny, popadli ji za jazyk a počali ji mlátit kladivama. Když ji zabili, spálili ji a popel rozsypali po větru a jeli domů. Potom byli vesele živi, dobře se měli, med a víno pili.