Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Čtvero větrů

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben
O žabce královně	Čtvero větrů	Ivan Popelov

Údaje o textu
Titulek:	Čtvero větrů
Autor:	Karel Jaromír Erben
Zdroj:	ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek II. Praha : Otto, 1906. s. 158–163.
Licence:	PD old 70

Byl jeden sedlák, měl ženu a byli velmi chudí. Ten sedlák byl tak mírný jako telátko, a žena jeho tak zlá, jako lítá saň; neustále zlořečila muži svému a bila jej pro dost malou příčinu. Jednou vyprosila ta zlá žena u souseda trochu žita na bochníček a poslala svého muže do mlýna, aby to žito semlel, a mlynář mu toho pro jeho chudobu dovolil. Když sedlák semlel, šel domů. V tom udělal se tak náramný vítr, že mu v okamžení všecku mouku s ošatky sfoukal. Sedlák přišel domů a vypravoval ženě, co se mu přihodilo; ale žena začala ho plísniti a nemilosrdně bíti, a bila jej, pokud se jí líbilo, a potom ho posílala k větru, co mu mouku rozfoukal, aby mu ji buď zaplatil, a nebo zas tolik mouky dal, co jí bylo v ošatce. Sedlák celý uplakaný šel z domova, nevěda, kudy kam, až přišel do hustého lesa. Tu ho potkala nějaká babička a tázala se ho: „Kam jdeš? co tě sem přivedlo, kam málo kdy ptáček zalítne a zvíře zaběhne?“ — „Milá matičko!“ odpověděl, „přišel jsem, že jsem musil. Byl jsem ve mlýně, semlel jsem trochu žita, mouku jsem vysypal na ošatku a šel jsem domů; v tom okamžení strhl se tak náramný vítr, že mi všecku mouku s ošatky sfoukal. Doma povídám ženě, co mi se přihodilo, a ona mně zbila a poslala k větru, aby mi mouku vrátil a nebo mi ji zaplatil. Nyní chodím a hledám větra, a nevím, kde ho najíti. „Pojď za mnou,“ řekla mu babička, „já jsem matka větrova, ale mám čtyry syny: první vítr východní, druhý polední, třetí západní a čtvrtý půlnoční. A nyní mi pověz, který vítr ti mouku rozfoukal?“ — „Polední, matičko !“ odpověděl sedlák. Babička vedla starého dále do lesa a přišla s ním do nějaké chaloupky a řekla: „Tuhle zůstávám, sedláče! vylez si na pec a dobře se zaobal, mé děti už brzy přijdou.“ — „A proč se mám zaobaliti?“ tázal se sedlák. — „Proto že můj syn, půlnoční vítr, je velmi studený; snadno bys mohl zmrznouti.“ Potom začali se babiččiny synové scházeti. Když přišel polední vítr, zavolala babička sedláka s peci a řekla svému synu: „Milý synu, polední větýrku! je tu na tě žaloba. Proč pak ubližuješ chudým lidem? tomuto sedlákovi rozfoukal jsi mouku, kterou si nesl v ošatce; nyní mu ji zaplať buď hotovými penězi a nebo něčím jiným.“ — „Dobře, matičko!“ odpověděl vítr; „já mu tu mouku zaplatím“ Potom zavolal sedláka a řekl jemu: „Slyšiž, sedláče! vezmi si tenhle košíček, je v něm všecko, nač si koli pomyslíš. A když se tobě něčeho zachce, buďto peněz, jídla neb nápoje nějakého, dobytka a nebo nač si koli zpomeneš, tehdy jen řekni: „Košíčku, dej mi to a to!“ a v okamžení ti to dá. Teď jdi domů, a tak máš svou mouku zaplacenou.“ Sedlák poděkoval větru za košíček a šel domů. Když přišel domů, dal košíček ženě a řekl: „Tuhle máš, ženo, košíček; je v něm všecko, co se ti líbí; jen ho požádej.“ Žena vzala košíček a řekla: „Košíčku! dej mi pěkné mouky na chléb.“ A košíček dal jí hned, co chtěla. I požádala ještě ledačeho, a košíček dával jí všecko v okamžení. Po několika dnech přihodilo se, že mimo sedlákovo stavení jel nějaký vzácný pán. Jakmile ho žena sedlákova spatřila, řekla svému muži: „Jdi a pozvi ho k nám hostem a nepřipravíš-li ho sem, tehdy tě na polovic utluku.“ Sedlák boje se od ženy bití, šel toho dvořenína k sobě pozvat na hody; a žena jeho zatím nabrala v košíčku všelijakých jídel a nápojů, přistrojila na stůl a sedla si k oknu, založila ruce a čekala, až ten dvořenín přijde.

Když ho sedlák po cestě dohonil a k sobě na hody pozval, podivil se tomu ten dvořenín, smál se a nechtěl k němu jeti, ale poručil lidem, které měl s sebou, aby k tomu sedlákovi jeli a potom mu pověděli, jak je uctí. Když ti lidé k sedlákovi přijeli, velmi se podivili, proto že soudíc dle stavení, musil býti velmi chudý, a dle jídel soudíc, které byly na stole, zdál se býti vzácným pánem. I sedli za stůl, jedli a pili a veseli byli; a tu zpozorovali, že sedlka, když něčeho potřebovala, na košíčku toho žádala, a košíček jí to všecko dával. I nevychodíc ani ze světnice, poslali jednoho ze svých tovaryšův, aby dal bez prodlení udělati také takový košíček, a pak aby jej hned přinesl k nim, tak aby ani sedlák, ani sedlka toho nepozorovali. Tovaryš hned běžel a dal udělati také takový košíček, a když jej přinesl, tehdy hosti sedlákův košíček tajně vzali a na to místo svůj postavili a potom všickni odtud odjeli a vypravovali pánovi, jak sedlák je uctil. Sedlka pak toho dne k večeru všecka jídla vyhodila ven, proto že na druhý den chtěla čerstvého navařiti. Ráno přišla zase ku košíčku a žádala, čeho potřebovala, a vidouc, že jí košíček ničeho již nedává, zavolala muže a řekla: „Starý plesnivče! jakýs mi to přinesl košíček? zdá se, že sloužil nám jen na čas. Jdi zase k větru a požádej ho, aby nám naši mouku vrátil, a ne-li, tedy tě utluku do smrti.“ Ubohý sedlák šel opět k větru, a když přišel k té babičce, jeho matce, stěžoval si na svou ženu. Babička mu řekla: „Počkej tu na mého syna; přijde brzy.“ Brzy potom polední vítr přišel a sedlák začal mu žalovati na svou ženu, a vítr jemu řekl: „Líto mi tebe, starý, že máš tak zlou ženu; ale já ti v tom pomohu, a žena tebe více bíti nebude. Tuhle ti dávám bečku, a když přijdeš domů a tvá žena tě bude bíti, tehdy si stoupni za bečku a řekni: „Patero z bečky, bíte mou ženu!“ a když jí dobře vymelou, tehdy řekni: „Patero zas do bečky!“ Sedlák větru poděkoval a šel domů, a doma řekl ženě: „Tuhle máš, ženo, místo košíčka bečku.“ Žena rozzlobila se na muže a řekla: „Co mi do tvé bečky? proč si nepřinesl mouky?“ a to řkouc popadla vidle a chtěla svého muže bíti. Sedlák postavil se hned za bečku a řekl: „Patero z bečky, bíte mou ženu, jak náleží!“ Tu hned vyskočilo z bečky pět chlapův a začali ženu sedlákovu bíti. Sedlák vida, že jí dost vymlátili, a ona začala ho prositi, aby se smiloval, řekl: „Patero zas do bečky!“ Od toho času byla žena jeho mírnější. Potom začal sedlák o svém košíčku přemýšleti a měl své hosty v podezření, zdali mu ho nevyměnili. I radil se o tom se svou ženou, jakby svého košíčku opět mohli dostati. Žena mu na to řekla: „Když nyní máš tak divotvornou bečku, že se můžeš spraviti neřku s jedním člověkem, ale i s mnohými tisíci, tehdy jdi a toho dvořenína vyzvi na souboj, a stůj na tom, aby ti košíček vrátil.“ Sedlák přijal to za dobrou radu, šel ke dvořenínovi a vyzval ho na souboj. Dvořenín smál se tomu bláznovství sedlákovu, aniž mu toho chtěl odepříti; i umínil si z něho udělati posměch, a proto mu poručil, aby vyšel do pole. Sedlák vzal svou bečku, šel a čekal na pána. Pán vzal s sebou mnoho lidu, a jak mile k sedlákovi přijel, poručil služebníkům, aby tomu sedlákovi žertem hodně natloukli. Sedlák vida, že si z něho dělají posměch a když už ho začali bíti, rozhněval se na dvořenína i na jeho lidi a řekl: „Hej pane! poruč, aby mi vrátili můj košíček, sic bude s vámi se všemi zle!“ A vida, že ho bíti nepřestávají, vykřikl: „Po pěti na každého z bečky! bíte pořádně!“ Tu hned vyskočilo z bečky na každého člověka po pěti chlapích a začali je všecky nemilosrdně bíti. Dvořenín boje se, aby ho nezabili, zavolal z plna hrdla: „Sedláčku! přestaň, já nařídím, aby ti vrátili tvůj košíček.“ Sedlák, slyše to, vykřikl: „Hej, hej, mládenci! všickni zas do bečky!“ Tu hned všickni chlapi nechali bití a vlezli do bečky. Dvořenín přikázal svým lidem, aby košíček vrátili a ti to hned také učinili. Sedlák vzal svůj košíček, přinesl domů, a byl potom se svou ženou velmi spokojeně a tiše živ.