Vybouřené smutky/Moderní Betlém

Vybouřené smutky Antonín Sova
Duše a luza	Moderní Betlém	Dvě noci

Údaje o textu
Titulek:	Moderní Betlém
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Vybouřené smutky. Praha : Moderní revue, 1897. s. 17–18. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1897
Licence:	PD old 70

Zrodil se Kristus, veliký a mocný,
v moderním kdesi, novém Betlémě,
a dřív, než pohnul trůny králů, prodlel
na pouštích, které rostou v člověku…

Ty pouště dlouhé, zprahlé lidských duší,
z čel pustých davů které zívají,
ty pouště ať již hlupců bez myšlénky,
neb těch, jež v prázdno svedla myšlénka…

Ty pouště, kde jsou písky omrzení,
kde energie lepší vymřely,
ve hlavách jak ovoce nakažených,
pozdními kulturami zemdlených.

Ty sladké pouště hodovníků, v klidu
nad plným stolem kdož se křižují,
i smutné pouště otrhaných sběří,
hlad po nichž kráčí s karavanou vražd.

Pijáků pouště, kde v rozvátých stínech
chimery lezou v parách zelených
a v blátivých a rozmrazených říjnech
strhané listí padá s duše jich,…

šílenců pouště, groteskní kde tvary
a zalidnění světů neznámých,
boháčů pouště, pyramidy zlata
kde poslušní svážejí otroci…

Radostné pouště i ty černé pouště,
ty černé zoufalých a hladových,
radostné těch, kdož přišli pokupovat
vše, kněze, krále, vrahy, nevěstky,…

ty všecky pouště v tkáně mozku vryté
on procházel a všude četl v nich:
Já přišel vítězit! Já resignovat!
Já genij! Dědičný já král!… Já vrah! —

Když vyvésti chtěl z hrozných pouští všecky:
ti bídní kráčeli mu po stopách,
jich zapomenutý, uhnilý prapor
se pohnul na planinách nových snů…

Jen ti, v svých pouštích radostných a blbých
u plných stolů při pobožnostech,
v hereditárních, staroslavných zvycích,
ti nehnuli se. A ti zůstali…