Vlastní životopis Karla IV./Kapitola devátá

Vlastní životopis Karla IV. Karel IV.
Kapitola osmá	Kapitola devátá	Kapitola desátá

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola devátá
Podtitulek:	Kapitola devátá
Autor:	Karel IV.
Zdroj:	Císař Karel IV. Vlastní životopis. Praha: J. Otto, 1909. s. 45–50. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	autor překladu neznámý, redakčně připravil Josef Emler
Licence překlad:	PD old 70

Kterak když chtěl do Lombard jeti skrze Rakúsy, vévoda nechtěl dáti jemu provodu, i musil jeti do Uher, a tu král uherský dal jemu próvod až do moře, a kterak pak Benátčené chtěli jeho jieti a on jim divně ušel.

Po tom času po velice noci druhý den^[1] sebrachme vojsko z hrabstvie Tyrolského i vjedechme v údol Pustarie^[2] Brixienského biskupstvie na hrabi gorického, i dobychme hradu jménem hory sv. Lamberta.^[3] I tažechme dále na dřieve řečeného hrabi i poplenichme jeho země až do Klauzy, ježto slove Linc. A byli jsme na poli s dřieveřečeným vojskem tři neděle pleniec; neb bieše pomocník kniežat rakúských, našich nepřátel. Prvý den po sv. Jiří mučedlníka božieho zapudi otec náš Ottu, vévodu rakúského, přes Dunaj a doby mnoho hradóv v Rakúsech. Ale Ludvík, jenž sě nazýváše ciesařem, pomáháše kniežatóm rakúským, a tak všecka Almania i vládaři měst lombardských, a zvláště Mastin z Řebříka,^[4] vládař Berúnského města, Vindencie, Padvy, Tervize, Brixie, Parmy a Luky. Ti všickni nás a hrabstvie Tyrolské podstupovachu vší svú mocí, tak že město Tridentské a všechen údol Archyský bieše u velikém nebezpečenství; údolu pak (Jinskému) tak od Švábóv jakžtó od Bavorčicóv veliká nebezpečenstvie blížiechu sě, tak že všecko hrabstvie Tyrolské bieše u velikém nebezpečenstvie jakžto se všech stran. Toho času učinichme Mikuláše, kancléře našeho, biskupem tridenským rodem z Brna, a brixienským biskupem jménem Matěje učinichme kaplana bratra našeho. Neb oboje biskupstvie prázdno bieše toho času.

A téhož léta Ludvík, jenž sě nazýváše ciesařem, veliké vojsko se všemi kniežaty z Almanie sebral proti Jindřichovi, kniežeti bavorskému, svaku našemu, jenž tehdy s námi bieše, vévoda pak rakúský přijede na pomoc tomu Ludvíkovi skrze Pasov. Ale náš otec táh tomu Jindřichovi na pomoc, stany rozbiv podle jedné řeky blíž Landova. Tehdy přijede ten jistý Ludvík s vévodú rakúským a s jinými s vojskem velikým. Ale že pro řeku k nám přejeti nemohli, plenivše v Bavořiech jeden celý měsiec, kterakžkolivěk vojsko Jindřicha kniežete menšie bylo, však dřieveřečený Ludvík s vévodú rakúským bez naplněnie jich vóle k svému vlastniemu sě vrátili. Toho také času chtiece přijeti otci našemu a dřieveřečenému svaku na pomoc z hrabstvie Tyrolského s velikým lidem tak pěším jakžto i jiezdným, nemožechme táhnúti přes Gufštein; neb tu bieše syn Ludvíkuov,^[5] jehožto s tiem jistým lidem obležechme tak dlúhý čas, jakžto dřieveřečená kniežata proti sobě ležechu na polích. Když sě pak rozdělichu, tehdy do Tyrola vrátichme sě. Potom na svatého Michala jednáno bylo smířenie mezi otcem naším a vévodú rakúským, tak že vévoda rakúský navrátil město Znojemské, ježto otec náš dal byl jemu se dceří svú u věně, a mnoho peněz da otci našemu a některé hrady blíž řeky jménem Drávy k hrabství Tyrolskému bratru našemu. Ale kniežetstvie Korutanské sobě měl obdržeti.^[6]

Potom též zimy jedechme s otcem naším do Prus proti Litvanóm. I běchu s námi hrabě Vilém z Holandie,^[7] hrabě z Hor^[8] a hrabě mladý z Lo,^[9] a také mnoho jiných hrabí a šlechticóv.^[10] Než zima tak měkká bieše, že ledu nebylo, a proto táhnúti proti Litvanóm nemožechme, i vrátichme sě každý do své vlasti.

Když pak poče sě mezi Lombardy veliká válka, jižto jsme jednali dřieve než jsme vyjeli z Tyrola, totiž pro svázánie, ježto jsú byli učinili Benátčené, Florenští, Mediolanští, Farařští, Mantavští, Bononští a mnozí jiní proti Mastinovi,^[11] vládaři Berúnskému a Padevskému; nebo nepřietel náš bieše, jakžto jest dřieve řečeno. Téhož času měsiece Dubna jidechme skrze Moravu do Rakús, chtiece v Lombardii vjeti, tehdy vévoda rakúský. nerodi nám dáti próvodu. Tehdy vsedše na lodi, tažechme k králi uherskému, jenž z Budína da nám próvod skrze Uhry, Charvaty, Dalmacii až do města Senii, ježto jest na břehu mořském. Tu vsedechme na moře. To zvěděvše vládaři Benáčtí, kterakžkolivěk běchme jich přietelé, chtěchu nás jieti. Protož gallii naši obklíčichu gallími svými, tak že gallí naše nikterak nemožieše jich zbýti. A když devátý den přitažechme před město Gradenské, uposlúchavše rady Bartolomějovy hrabi Wegli a Senii, jenž s námi bieše v gallii, přikázachme, aby jim skrze naše řečeno bylo: Ai páni, vieme, že rukú vašich nikterakž nemuožem zbýti; račte vy napřed poslati do města a rozmluviti, kterak chcete nás přijieti do města. A když s nimi naši tak krásnými slovy mluviechu, skrze dvéřce gallii naší pustichme sě do malé bárky rybářovy s tiem jistým Bartolomějem a Janem Lipským. A tak přikryti měchy a sieťmi tažechme skrze jich koráby i připluchme k břehu mezi třtie. A tak rukú jich zbyvše, jidechme pěš až do Akvileje. Ani pak jechu naši gallii s naší vší čeledí, kteréžto několik dní drževše u vězení propustichu. A když běchme v Akvileji vznámichme sě hospodářovi našemu, a on ihned radě městské nás oznámil, a měštěné pak známost naši patriarchovi pronesechu. Patriarcha^[12] ihned do města vjed, s velikú ctí žákovstva a lidu a zvonovým zvoněním nás přijev, do své sieni vede. A tak s velikú ctí naše čeleď k nám navrátí sě z vězenie, a on se vší čeledí v své zemi čtyři neděle nás ctil a slibi nám vieru i vede nás skrze údol jménem Gad^[13] až do hrabstvie Tyrolského.

---

1. Karel vytáhl 1. dubna proti hraběti Gorickému.
2. Pusterthal.
3. Ct. Lambrechtsberg.
4. Mastinus de la Scala.
5. Ludvík, markrabí braniborský.
6. Mír uzavřen byl 9. října 1336.
7. Vilém IV., hrabě holandský.
8. Adolf IV. z Bergu.
9. Dětřich z Looz.
10. Král Jan z Čech vytáhl na konec r. 1336.
11. de la Scala.
12. Bertrand.
13. údolí Cadorské.