Vlastenský slovník historický/z Ottersdorfu
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| z Otovaldu | z Ottersdorfu | Otto |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | z Ottersdorfu |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 589–590. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Sixt z Ottersdorfu |
|
| Související články ve Wikipedii: Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu |
|
z Ottersdorfu 1) Ambrož, rodič z Rakovníka, právník, obdařen po r. 1540 erbem a predikatem z O. spolu s bratrem svým Sixtem sloužil s počátku obci Pražské, r. 1544 povolán za písaře radního do Brna, 1554 povýšen za král. prokuratora. Byv 1550 přijat do stavu vládyckého stal se pánem rozličných zemských statků a zemřel 19. kv. 1559. Společně s bratem Sixtem přeložil Pavla Jovia knihu o věcech a spůsobech národa Tureckého (v Praze 1540), vydal dle starého rukopisu Život Karla IV. (v Olomouci 1555) a zůstavil v rukopise Výklad na zřízení markrabství Moravského (ve sbírce Cerronské). — 2) Sixt O., bratr předešlého, stal se r. 1534 bakalářem, nadán spolu s bratrem erbem a predikatem, vstoupiv do služby obce Pražské stal se r. 1546 kancléřem Staroměstským, účastnil se odporu stavů českých proti Ferdinandovi I. v příčině války s kurfirštem Saským, začež byl po vítězství Mühldorfském uvězněn v smrdutém sklípku v Černé věži a mučen, konečně však propuštěn, ale s kancléřství ssazen. Od té doby straně se politické činnosti živil se obchodem v suknech a zaměstnával spisovatelstvím. Roku 1557 zvolen byl do komise k opravě zřízení zemského. Po smrti Ferdinanda I. jmenován byl radou při soudu purkrabském, v kterémž úřadě setrval až do smrti. O sněmu r. 1575, když se jednalo o konfesi českou, stál při straně starých utrakvistů, nicméně zvolen do výboru k úpravě té konfese a vzat i mezi defensory. Sixt zemřel 25. srp. 1583. Ke cti ražen mu památný peníz s jeho poprsím a heslem: Unum necessarium. Blahoslav nazval jej r. 1570 nejlepším Čechem ze všech přítomných Pražských doktorů a mistrů. Mimo svrchu jmenovaný spis Joviův přeložil ještě více jiných do češtiny, z nichž uvádíme S. Hispalensis synonyma, rozmlouvání rozumu s člověkem (v Praze 1540, a potom ještě častěji), vydal V. Hájkem spravený text Solferna (v Praze 1553) a sepsal Akta neb knihy památné čili historie oněch dvou nepokojných let 1546 a 1547. — 3) Jan Theodor Sixt O., syn předešlého, měštěnín Starého města Pražského, muž vysoce vzdělaný, zvolen po vydání majestatu Rudolfova mezi defensory, roku pak 1618 za jednoho z direktorů. Po bitvě Bělohorské na smrt odsouzen obdržel milost na přímluvu synovce svého kanovníka Jana Arnošta Platejse z Platensteina, ale jmění jeho konfiskováno, mezi jinými dům jeho na Staroměstském náměstí, doposavad Sixtův (Sixenhaus) zvaný. Zdržovav se v Praze až do r. 1627 vystěhoval se pro náboženství ze země a zemřel v Drážďanech 1653.