Vlastenský slovník historický/z Janova

Údaje o textu
Titulek: z Janova
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 257–258.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Matěj z Janova

z Janova Matěj, český bohoslovec, žák slavného Miliče z Kroměříže, syn rytíře Václava z J., studoval v Praze a v Paříži, kdež stráviv šest let stal se mistrem, pročež potom nazýván magister Parisiennis; také v Římě a v Norimberce přebýval nějaký čas. Dne 12. říj. 1381 stal se kanovníkem u sv. Vita, a od arcibiskupa Jana z Jenšteina, bývalého spolužáka jeho, vykázán mu úkol zpovědníka, kterýžto úřad zastával až do své smrti 30. pros. 1394. Maje zalíbení v životě tichém obrátil se k spisování, a ušlechtilé myšlénky své složil v dlouhé řadě spisů theologických, jež sebral pod nápisem De regulis veteris et novi testamenti, ačkoli dle obsahu vhodněji mohly by se nazvati „skoumáním o křesťanství pravém i nepravém“. Vzácné dílo toto náleží k nejvýtečnějším plodům ducha českého, ačkoliv později v nezasloužené zapomenutí upadlo. Palacký o něm dí: „Odhaliv směle a důvtipně vady a nedostatky církevní ve všech poměrech věku svého vzbudil proti sobě nedůvěru všech, kdokoli sobě libovali v zachování starého řádu, ale držev se při tom vždy podstatného základu církevní tradice, a poslušenství ku představeným církve nejen učiv ale i sám obvykav, nemohl ovšem váhy žádné míti u těch, kteří poslušenství toho zúmysla se byli vzdali.“ Jak sám v předmluvě praví, dával ve spisování větší přednost bibli než svatým otcům a přihlížel více ke skutkům křesťanským nežli k učení víry, pročež horlil na pokrytce, káral mechanické odbývání služeb božích, ba neschvaloval i ctění svatých a ostatkův jejich, zvláštní pak pozornost obracel k požívání večeře Páně, schvaluje i požívání její pod obojí spůsobou. Některé články tohoto učení svého, jmenovitě čelící proti úctě svatých a relikvií, pak jednající o večeři Páně, musil Matěj z J. později k rozkazu představených odvolati. Matěj měl veliký vliv na pozdější bohoslovce české, zvláště na Jakoubka ze Stříbra a Jana Příbrama, a počítá se mezi tak zvané předchůdce Husovy.