Vlastenský slovník historický/z Husi

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Hus	z Husi	Husité

Údaje o textu
Titulek:	z Husi
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 212–214. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mikuláš z Husi

z Husi Mikuláš, zeman český, vlastně Mikuláš z Pístného (vsi s tvrzí u Hřebečník za Křivoklátem), ponejprv se připomíná r. 1389. Před r. 1406 stal se král. purkrabím na hradě Husi blíž Prachatic, v kterémž úřadě připomíná se také r. 1408. Ale téhož léta ještě konal za mzdu vojenské služby hejtmanu zemskému v Rakousích nad Enží Reimprechtu z Walsee proti biskupu Frisinskému. R. 1415 nazývá se Mikulášem z H. a Čichtic, a jednou okolo téhož času také Mikulášem z Prachatic, v kterémžto čase byl v nějakém záští s Budějovickými. Když král Václav, dlouho byv příznivcem snah husitských, hrozbami bratra svého Sigmunda donucen, počal se stavěti proti nim, objevuje se Mikuláš z H. v Praze co vůdce přívrženců kalicha mezi obyvateli města. Když pak král jednoho dne v červenci 1419 se dvorem svým navštívil kostel sv. Apolinářiše na Novém městě, obstoupil jej veliký zástup lidu, v jehož čele Mikuláš z H. řečnil k němu, prose o propuštění svobody přijímání pod obojí spůsobou. Král vypověděl jej za tento skutek z Prahy. Tu Mikuláš z H. stal se nejhlavnějším zřizovatelem velikých schůzí na horách, kterými strana husitská počala toho času měřiti své síly a chystati se k brannému odporu. Když brzy potom v den sv. Maří Magdaleny lid oddaný novému řádu a učení v počtu 40.000 osob sešel se na hoře Tábor řečené, pojal krále Václava strach, že se jedná o svržení jeho s trůnu a posazení na něj Mikuláše z H. Po smrti krále Václava vedl Mikuláš z H. zástupy táborské Praze na pomoc a účastnil se s nimi 11. list. 1419 útoku na Malou Stranu, potom pak jal se zakládati pevné stanoviště pro svou stranu na Zelené Hoře u Nepomuku v stejný čas, když Žižka se pokoušel učiniti z Plzně hlavní zbrojiště strany Sigmundovi odporné. Po nezdaření se těchto snah obrátili se oba konečně na Tábor, a založili tu pevné nové město. Mikuláš z H. zvolen jest tudíž za prvního mezi čtyrmi hejtmany bratrstva táborského, ale brzy zastínil jej druhý hejtman Jan Žižka válečnickou výtečností a vyšším politickým smyslem svým. Žižka řídil obranu Prahy, jíž Táboří přišli na pomoc, proti králi Sigmundovi a nesčíslným vojskům jeho a knížat německých; Mikuláš z H. pak musil odtud s oddílem vojska spěchati na pomoc Táboru, jejž byl oblehl pan Oldřich z Rožmberka, i porazil jej 30. června před obleženým městem na hlavu. Později účastnil se Mikuláš z H. obležení Vyšehradu od Pražanů, avšak jen s malým zástupem jezdců. Po druhém vítězství nad Sigmundem přede zdmi Vyšehradskými počal Mikuláš tropiti různice v straně husitské podněcováním výstřední strany mezi Tábory. Když se dle usnešení o to dříve učiněného jednalo o vypravení poselství ku králi Polskému Vladislavovi a podání jemu koruny české, Mikuláš z H. odporoval tomu, předstíraje, že Táboři nikdy nemínili jinak, než aby byl volen král z obyvatelů země. Zdá se, ze marnost jej pobádala, aby sám bažil po koruně, a že tedy prvé již obávání krále Václava nebylo zcela nedůvodné. Když odpor jeho byl marný, odebral se Mikuláš k vojsku táborskému, které dobývalo blízkých tvrzí a hradů u Prahy, posledně Řičan, kamž brzy vytáhli také Pražané. Najednou přijel Mikuláš odtamtud do Prahy a žádal na konšelích, aby, jako prvé v čas obležení města od Němců, radnice a brány osadili s polovice strážemi svými, s polovice táborskými, doufaje tím dáti posilu té části obce, která lnula k Táborům a jejich řádům náboženským; avšak nepodařilo se mu to. Po dobytí Říčan držán sjezd panstva i duchovenstva obou stran v Praze k srovnání se o věci sporné, i Žižka přijel v tom úmyslu do Prahy. Uzavřeno předně, aby kněžstvo obou stran hledělo srovnati se v náboženství veřejným hádáním v domě pana Petra Zmrzlíka ze Svojšína. Purkmistr a konšelé Staroměstští pozvali k tomu dni Mikuláše z H., Žižku a jiné přední osoby po přátelsku k obědu na radnici. Mikuláš z H., jemuž smíření toto bylo zcela proti mysli, odepřel však přijmouti pozvání, ku kterému Žižka dal se nalezti zcela ochotným. Tu odjel Mikuláš ve hněvu z Prahy, u mostu však přes Botíč na cestě k Vyšehradu spadl s koně a zlámal si nohu (10. pros.). Vrátiv se tedy proti své vůli do Prahy za příčinou léčení zemřel po 14 dnech (24. pros. 1420) v jednom z domů pánů z Rožmberka, v nějž se byl uvázal.