Vlastenský slovník historický/z Hradce

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Hrad	z Hradce	Hradčany

Údaje o textu
Titulek:	z Hradce
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 189–191. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páni z Hradce

z Hradce, pánové, větev mocného staročeského rodu Vítkovců. Jindřich, syn Vítkův, praotec rodu toho, který se často vyskytá v listinách z let 1205—34, vystavěl hrad, nazvaný po něm Hradec Jindřichův, dle něhož se jeho potomci nazývali z H. Pánové z H. užívali v erbu zlaté růže v modrém poli, a měli statky v jihovýchodních Čechách a na Moravě. Znamenitější členové rodu toho jsou kromě svrchu spomenutého Jindřicha syn jeho 1) Vítek} z H., 1247—49 župan Olomoucký, jenž byl r. 1254 ještě s jinými poslán do Uher učinit mír s králem Belou. Jeho syn 2) Oldřich z H. účastnil se výpravy krále Přemysla Otakara II. do Prus (1254), byl v bitvě u Kressenbrunnu (1260), jest 1266 jmenován král. podkomořím a zůstal jím až do r. 1269. Potom však bojoval proti Otakarovi ve vojště císaře Rudolfa na Moravském poli (1278). Uděliv patronát Jindřichohradecké fary řádu německých rytířů, kteří si zde zřídili komendu, zemřel teprv po roce 1306. — 3) Jindřich III. z H. požíval zvláštní přízně císaře Karla IV., který jej 1348 poslal s vojskem do Horní Falce, odkud když se vrátil, jest bohatě nadán a spolu s Joštem z Rožmberka jmenován popravcem kraje Plzeňského. V Pise přispěl 2. kv. 1355 k zachránění císaře. Rozmnoživ značně rodinné statky zemř. 1365. Jeho syn 4) Jindřich IV. zúčastnil se r. 1394 povstání jednoty panské proti králi Václavovi IV., začež statky jeho od Jana Zhořelského velice jsou popleněny. R. 1398 jmenován nejvyšším purkrabím, ale zemřel již rok na to. — 5) Jiný Jindřich z H. byl od r. 1400 mistrem Strakonickým, při vypuknutí bouří husitských byl mezi čelnými pány katolickými, a v bitvě u Sudoměře (25. bř. 1420) smrtelně raněn v krátce zemřel. — 6) Jan III. z H. byl 1413—16 nejvyšším hofmistrem v Čechách. Za vznikajících nepokojů náboženských přidržel se horlivě katolictví, a vzal v ochranu znamenitého bohoslovce Stanislava ze Znojma, který 1413 zemřel v Jindřichově Hradci. Kostnické koncilium naň upozorněno vyhlásilo jej r. 1415 za nejkřesťanštějšího pána českého, poroučejíc jeho zvláštní ochraně legata Jana Železného, biskupa Litomyšlského. Zemřel okolo r. 1423 v Telči na Moravě. Mladší jeho bratr 7) Oldřich VI. Vavák z H. stranil horlivě Husitům, podepsal protest českých pánův proti uzavřením koncilia Kostnického (2. září 1415), postavil se při vypuknutí boje rozhodně na stranu husitskou, učinil po bitvě Vyšehradské s Pražany spolek k hájení čtyř artikulův, a byl na valném sněmě Čáslavském (7. čna 1421), kdež zvolen za jednoho z dvaceti vladařů království Českého. Na sněmě Kutnohorském (4. září 1421), kdež zvolen Alexander Vitold za krále Českého, jmenován jest Oldřich nejvyšším mincmistrem, ale zemřel již 22. září t. r. na morovou ránu. — 8) Menhart z H. z vedlejší větve Velhartické, narozen asi 1390, dědil po smrti Oldřicha Vaváka panství Hradecké, a válčil s počátku proti Táborům, ale nešťastně, poražen jsa opětně od Žižky (v čci 1421), který ho jal a po nějaký čas na Přibenicích vězil, a od Bohuslava ze Švamberka (31. říj. 1425). Na to vešel ve spolek s Tábory a Sirotky, a r. 1427 táhl s nimi proti křižákům německým k Tachovu. Ale jakkoli se na oko přiznával ke straně pod obojí, neodřekl se přece nikdy sympatií katolických, a co do smýšlení politického byl rozhodný aristokrat. Všecka jeho snaha šla po obnovení starých řádů v Čechách, a k tomu konci hleděl spojiti šlechtu obou náboženských stran, což se mu také podařilo. Strana tato šlechtická, jejímž náčelníkem byl Menhart, dovedla toho na sněmě Svatomartinském 1433 v Praze, že přijaty jsou návrhy koncilia Basilejského, a jejím působením zvolen jest Aleš Vřešťovský z Risenburka za správce království Českého a markrabství Moravského. Již v lednu 1434 vrátil se Menhart ku katolictví a 30. kv. t. r. osobně bojoval v bitvě u Lipan, načež byl mezi posly vypravenými ku králi Sigmundovi, a účastnil se všech veřejných jednání tehdejších, jmenovitě byl mezi těmi, jenž volili Rokycanu za arcibiskupa (21. říj. 1435). Při tom poselstvoval ku králi Sigmundovi a na sněmě Jihlavském r. 1436 osvědčoval se Sigmundovi jmenem všech stavů českých, že jej přijímají za krále. Dne 5. října t. r. jmenován jest nejvyšším purkrabím a spolu purkrabím Karlšteinským. Po smrti Sigmundově byl v čele strany rakouské, která volila Albrechta, od něhož v Uhřích meškajícího jmenováni jsou 10. kv. 1449 Oldřich z Rožmberka a Menhart z H. nejvyššími hejtmany. Po smrti Albrechtově přičiňoval se Menhart podstatně k zachování míru v zemi, a byl r. 1440 členem komise stavovské, která zvolila za krále Albrechta Bavorského, jenž však nepřijal koruny. Když potom utvořily se rozličné strany v Čechách, stál Menhart v čele mírných podobojích, a co nejvyšší purkrabí vedl správu země. Roku 1441 zvolen do poselství ku královně Alžbětě, kteréž se potom propůjčoval k jednání s císařem Fridrichem a králem Polským Vladislavem. Též v následujících letech opět a opět posílán do Vídně k jednání o krále Ladislava. Mezi tím strana Menhartova, která čím dále tím více blížila se ke straně katolické Oldřicha z Rožmberka, a strana Poděbradská vždy příkřeji proti sobě vystupovaly, až přišlo k zjevnému boji mezi nimi. Při dobytí Prahy skrze Jiřího z Poděbrad 3. září 1448 jest Menhart zajat a odveden na Poděbrady, kdež měl býti čestně chován až do budoucího sněmu, avšak propuštěn jest od Jiřího 1. ún. 1449 pod výminkou, aby na vyzvání opět se dostavil do vězení. Ale již den na to zemřel na cestě do Karlšteina v Říčanech. Syn jeho Oldřich vinil pak Jiřího Poděbradského z otrávení otcova, ale důkazů žádných na to neměl. — 9) Oldřich z H., syn předešlého, 1448—51 purkrabí Karlšteinský, vykonal v březnu 1481 poselství do Vídně k vydání Ladislava, přijal Eneáše Sylvia a Jana Kapistrana v Hradci Jindřichově, a zemřel již 1452, nezanechav potomkův. — 10) Jindřich VII. z H. přistoupil k jednotě Zelenohorské, byl 1467 na sjezdě Vratislavském, uznal Matiáše Korvina za krále, ale již r. 1479 podrobil se Vladislavovi, r. 1485 jmenován jest nejvyšším komorníkem, 1503 nejvyšším purkrabím, a zemřel 17. led. 1507. Jeho snahou stalo se, že latinské vklady posud ve dskách obvyklé změněny v české. Syn jeho 11) Adam z H. účastnil se horlivě v uzavření smlouvy Svatováclavské (1517), r. 1523 jmenován jest nejvyšším kancléřem, 1526 odebral se s pomocným vojskem českým do Uher, přišel však již po bitvě Mohačské, a po smrti krále Ludvíka pomáhal voliti Ferdinanda Rakouského. Adam zemřel 25. čna 1531. — 12) Jáchim z H., syn předešlého, narozen 1526, stal se 1551 purkrabím Karlšteinským, 1554 nejvyšším kancléřem, požíval přízně krále Ferdinanda, obdržel 1561 od Španělského krále Filipa II. řád zlatého rouna a zahynul 12. pros. 1565 ve vlnách Dunaje. Syn jeho 13) Adam z H., narozen 1549, cestoval s arciknížaty Rudolfem a Arnoštem ve Španělích, Francii a Nizozemsku, stal se 1585 nejvyšším kancléřem a 1593 nejvyšším purkrabím, byl horlivý katolík, uvedl 1594 jesuity do Jindřichova Hradce a zemřel 24. list. 1596. Jediný jeho syn 14) Jáchim Oldřich z H., od r. 1597 cís. rada, stal se 1602 purkrabím Karlšteinským a zemřel 24. led. 1604 v Jindřichově Hradci bez potomků co poslední muž svého rodu. Jediná sestra jeho 15) Lucie Otilie z H., provdána 1603 za Viléma Slavatu, zdědila všecka panství svého rodu a zemřela 2. led. 1632 ve Vídni.