Vlastenský slovník historický/Víta sv. kostel
Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
Vít | Víta sv. kostel | Vitemberk |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Víta sv. kostel |
Autor: | Jakub Malý |
Zdroj: | Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 876-877. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha |
Víta sv. kostel na hradě Pražském, chrám metropolitní, nejvznešenější, nejbohatší a nejušlechtilejší dílo gotického slohu, s kterým se v ohledu stavitelském jen málo jiných chrámů evropských měřiti může. První chrám sv. V. vystavěl na tom místě kníže Václav svatý, jenž byl rameno toho svatého od krále Německého Jindřicha darem obdržel, v podobě kulaté, a dal jej asi r. 930 od biskupa Vircpurského posvětiti, již pak r. 938 uloženo v něm tělo zakladatelovo. Roku 973, když založeno biskupství Pražské, stal se k. sv. V. katedrálním. Prvotní tento chrám trval až do r. 1060, kdež jej kníže Spitihněv II. počal přestavovati co prostrannou románskou basiliku, kteréžto dílo bratr a nástupce jeho Vratislav, první král Český, dokonal. Roku 1142, když Konrad Moravský oblehal Prahu, zapálen jest k. sv. V. ohnivým šípem a všecek shořel, tak že napotom nově musil býti vystavěn. Přemysl Otakar I. rozmnožil znamenitě nadání chrámu sv. V., který se časem velice zvelebil, ale r. 1279 za neblahého poručnictví Oty Braniborského jest s dopuštěním jeho vladařů od nevázané roty cizích žoldnéřů ze všech pokladů svých oloupen. Basilika tato stála pak až do časů Karla IV. Karel, obdržev od papeže povýšení Pražského biskupství na arcibiskupství, umínil si vystavěti nádherný metropolitní chrám, ve kterém všecko tehdejší stavitelské umění mělo své největší oslavy dojíti. Za stavitele jeho povolal Matiáše z Arrasu, a 21. list. 1344 položen jest základní kámen nové budovy na místě mezi starou biskupskou basilikou a chrámem sv. Jiří, tak že starý kostel který stával na místě nynějšího prázdného předdvoří, teprve v posledních desetiletích XIV. století, když stavba nového chrámu od východu k západu pokračovala, dle potřeby ubourávan byl, až konečně docela zmizel. Po smrti Matiáše z Arasu r. 1352 svěřeno pokračování v stavbě Petru Parlerovi (v. t). Ten myšlénky svého předchůdce mistrovsky dále prováděl, a r. 1392 dodělal celý vysoký kůr a příční loď, ale stavba dlouhé části kostela, která se z patera lodí skládati měla, v posledních letech panování Václava IV. tak zvolna pokračovala, že ji husitská válka, která všecko další stavení překazila, jen napolo dokončenou zastihla. Veliký požár Pražský r. 1541 tuto nedostavěnou část úplně zničil a také ostatní chrám značně porouchal. Ferdinand I. dal potom na něj nové, mědí kryté krovy postaviti, a také gotickou věž novou cibulovitou bání opatřiti na velikou ujmu původního slohu. Ještě větší zohyzdění chrámu tomu hrozilo, když r. 1673 arcibiskup Zoubek z Bilenberka jal se dostavovati dlouhou část jeho ve slohu renesančním; ale na štěstí peníze brzy došly, a nedostavěné klenby a pilíře strašily napotom co novověké zříceniny až do r. 1842, v kterémž jsou odstraněny. Tak zvaný zimní král Fridrich Falcký znesvětil k. sv. V., dav všecky obrazy a jiné katolické ozdoby z něho odstraniti a jej v kalvinskou modlitebnici proměniti, tak že po bitvě Bělohorské znova musil býti posvěcen. Na důkaz někdejší slávy kostela toho budiž podotknuto, že r. 1392 počítalo se v něm 88 oltářů, 13 kaplí a ke 300 kněží při něm svou výživu mělo. Na vnitřní vyzdobení jeho vynaložil Karel IV. veliké sumy, ale ty všecky drahocenné skvosty v následujících na to válkách rozchváceny jsou.