Vlastenský slovník historický/Vít

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Visconti	Vít	Víta sv. kostel

Údaje o textu
Titulek:	Vít
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 875-876.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Svatý Vít

Vít 1) svatý, mučeník za císaře Diokleciana, jehož rámě svatý Václav co dar Německého krále Jindřicha I. do Prahy přinesl a za tou příčinou chrám sv. V-a na hradě Pražském založil. Karel IV. získal chrámu tomu r. 1355 i ostatní tělo toho svatého, který se počítá mezi patrony české a jehož památka se slaví 15. června. — 2) V., opat Sázavský, sestřenec sv. Prokopa, jehož nástupcem v důstojenství opatském byl. Roku 1056 vypudil kníže Spitihněv mnichy slovanské i s jich opatem V-em z kláštera Sázavského, kamž navrátili se zase teprv r. 1064 z Uher, kde byli útočiště nalezli. — 3) V., děkan kapitoly Pražské ve XII. století, pocházel se zámožné rodiny české, stal se 1235 kanovníkem Pražským a r. 1250 nazývá se již kapitolním děkanem. On z vlastního jmění činil značný náklad na vyozdobení kostela Pražského a kanovnického domu při něm, jmenovitě rajský dvůr dal okrášliti stěnomalbami z dějin českých, a zemřel 1. kv. 1271. Děkan V. měl i pověst výtečného kazatele. — 4) V. zámožný soused Plzeňský a malíř, založil r. 1406 kostel ss. Jana Křtitele a Mikuláše na předměstí Plzeňském. — 5) V., slavný lékař Pražský ku konci XV. a na začátku XVI. století, nabyl jak se zdá hodnosti doktorské v Bononii, založil jednu z nejstarších lékáren v Praze, byl pro své umění lékařské na slovo brán, seděl delší čas v radě Starého města Pražského a zemřel nejspíše po roce 1517. V. zanášel se také dějinami domácími a spisoval paměti času svého, jichž napotom Lupáč ve svém Kalendáři historickém k letům 1509—16 užil.