Vlastenský slovník historický/Plachý

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Plácel	Plachý	Plastické umění

Údaje o textu
Titulek:	Plachý
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 619.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jiří Plachý-Ferus

Plachý (Ferrus) 1) Jiří, narozen 1585 v Horšově Týně, vychován v Plzni, studoval v Praze pod jesuity, do jejichž tovaryštstva roku 1602 vstoupil, vyučoval v Praze od r. 1616 filosofii, morálce a polemice, a r. 1620 ustanoven jest českým kazatelem u sv. Salvatora, vedle čehož spravoval tiskárnu Klementinskou a od r. 1623 též bibliotéku tamější. Věnovav se horlivě studiu domácích dějin shledával Slavatovi k sepsání jeho historického díla prameny a přepisy jich obstarával, Slavata pak mu „spisování své“ ke čtení a posuzování posílal. Spolu s Kotvou a pomocí některých studentů za tmavé noci na 17. ledna 1623 sňal P. s kostela Týnského kalich a sochu krále Jiřího. Jeho kázaní byla velmi oblíbená, příklady bral nejraději z dějin českých. Poslán z Prahy do Prachatic převedl výmluvností svou drahnou část obyvatelstva do lůna církve katolické. Ale za krátko povolán zpět k sv. Salvatoru do Prahy zastával tam úřad kazatelský až do posledních svých let. Od r. 1650 žil takřka na odpočinku v Březnici, kdež zemřel 21. led. 1659 a pochován v nové koleji, jejíž stavbu sám byl řídil. P. vydal neméně než 49 spisů obsahu náboženského. — 2) Jiří P., synovec předešlého, narozen 1606 v Českých Budějovicích, vstoupil v 17. roce svého věku do řádu jesuitského, a byv vysvěcen na kněžství vyučoval po 5 let na akademii Olomoucké vědám humanitním a filosofickým, na to v Praze taktéž po 5 let jazykům východním, skripturistice a jiným předmětům theologickým. Když r. 1648 Švédové pod Königsmarkem hradu a menšího města Pražského se zmocnivše i Starého a Nového města dobývati se chystali, postavil se P. v čelo mládeže akademické, a jsa muž srdnatý, nad to pak i vysokou postavou svou (byltě 6' 6" vysoký) nad své spolubojovníky vynikaje, konal po celý čas obležení platné služby v obraně města, i byl studentstvu výborným vůdcem a rádcem. Za to došel daleko široko chvalné pověsti, i u samých nepřátel, kteří jej nazývali „dlouhým knězem“, a díků vzácných od císaře Ferdinanda III. Podobizna jeho připojena ke všelikým tiskem vydaným vypsáním obležení toho, a přílbice i rukavice jeho uloženy v universitě a nošeny drahně let při slavném průvodu, který na památku obležení švédského každoročně k soše mariánské na Staroměstském náměstí konán býval. Poslední léta svá strávil v koleji Kutnohorské, kde zemřel 19. dub. 1664. Vypravuje se o něm, že, ač byl povahy prudké a popudlivé, nicméně snášel všeliké důtky a napomínání svých představených s neobyčejnou pokorou a skroušeností. Také byl, jako strýc jeho, dobrým kazatelem.