Vlastenský slovník historický/Loket
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Lohelius | Loket | Lokšan |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Loket |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 453–454. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Loket (okres Sokolov) |
|
Loket, něm. Elbogen, někdejší krajské město v severozápadních Čechách na řece Ohři, původně hrad, založený prý r. 870 od markrabí Vohburských, jimž náležela tato krajina, která se asi za Vladislava I. dostala k Čechám a připojena jest k župě Sedlické. V XIII. století bylo podhradí Loketské již obehnáno zdí. V rozepřích mezi Václavem I. a synem jeho Přemyslem Otakarem přidržel se L. krále a odrazil několik útoků na město činěných. Když pak r. 1249 král Václav přinucen jest postoupiti vládu synovi, vymínil si L. a Most k své výživě. Týž král daroval farní kostel městský křižovníkům s červenou hvězdou. Ze zmatků, které nastaly v zemi po vyhynutí rodu Přemyslovců, byl L. majetkem královny české a pokládán za nejpevnější místo v Čechách. Roku 1319 král Jan, popuzen proti manželce své Elišce, jakoby jej ze země vyhnati a pak ve jmenu svého tříletého syna Václava (potomního Karla IV.) sama vládnouti chtěla, přepadl ji meškající na hradě Loketském a kázal ji do Mělníka odvezti, malého Václava pak zavřel se dvěma chůvami do tmavé věže na hradě, kdež je nechal celé dva měsíce. Později zastavil král Jan hrad L. i se vším příslušenstvím, Karel IV. ale vyplativ jej určil, aby L. nikdy více nebyl zastavován. Tentýž panovník nadal město znamenitými svobodami, osvobodil je ode všech daní i od obecné berně, a zřídil v Loktě zvláštní desky zemské pro jeho okršlek, který ode dávna požíval jakési samosprávy, řídě se sněmem zemským toliko v příčině daní. Václav IV. rozmnožil výsady města a opraviti dal hrad valně sešlý. Purkrabí Loketský Půta z Ilburka přidržel se po smrti Václavově bratra jeho Sigmunda, jsa odpovědným nepřítelem Husitů. Tito r. 1427 oblehli L. a spálili předměstí, města však ani hradu nedobyli. Roku 1434 zastavil Sigmund L. kancléři svému Kašparovi Šlikovi. S jeho rodinou mívali Loketští časté spory. Za krále Jiřího stavěl se Matěj Šlik v odpor proti němu, pročež jej měšťané králi věrní vyhnali. Na začátku XVI. století dospěly spory Loketských s vrchností až ke krvavým půtkám, při čemž r. 1504 město požárem zkázu vzalo. Pře vznešena na soud zemský, ku kterémuž když Šebestian Šlik se nedostavil, odsouzen jest cti a statku. Roku 1506 po učiněném narovnání s Loketskými jest mu čest sice vrácena, ale L. se vším příslušenstvím připadl koruně. Též Šebestian, osobní přítel Lutherův, uvedl učení jeho do kraje Loketského. Roku 1547 drželi Loketští se stavy odbojnými a přijali do města posádku saskou. Ale císařští brzy tuto vypudili, město přijato na milost a zastaveno r. 1551 Jindřichovi z Plavna. Po jeho smrti však zaplatilo město jeho dědicům zástavní sumu, i počalo se od těch dob zvelebovati a nabývalo pozemských statků, až r. 1598 obdrželo od císaře Rudolfa i hrad sám a povýšeno jest za město královské. Na hradě Loketském žalařován byl a roku 1606 popraven Jiří Popel z Lobkovic. V povstání českém od r. 1618 přidrželo se město stavů odbojných a přijalo posádku Mansfeldovu. Císařští oblehli město 8. dub. 1621, a posádka jeho bránila se statečně, konečně však, nevidouc odnikud pomoci, vzdala se 7. května na čestné výminky, ve kterých však nebyli měšťané zahrnuti. Proto dovoleno vojsku drancovati, sedmnáct nejčelnějších měšťanů jest zatknuto a do Prahy posláno, městu pak uložena pokuta 200.000 zl. rýn., kterážto suma však později zmírněna byla na 110.000 zl. Nad to skonfiskovány jsou městu všecky jeho statky a násilně v něm provedena protireformace. Ve válce 30leté zmocnili se 7. pros. 1631 Lokte Sasíci, ale již 14. čna 1632 jsou zase odtud vypuzeni. Roku 1638 udělil Ferdinand III. městu úplnou milost a vrátil mu statky zabavené a posud neprodané. Tentýž císař dal město dobře opevniti a staré hradby opraviti. Hrad zůstal potom vždy v držení města, a sloužil účelům rozličným. Roku 1725 utrpěl i hrad i město strašným požárem.