Vlastenský slovník historický/Huler
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Huerta | Huler | Hůlka |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Huler |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 203–204. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Hulerové z Orlíka |
|
Huler, jmeno staré vážené rodiny městské, původem z Chebu, potom v Praze usedlé, která se již v polovici XIV. století připomíná. Z ní nad jiné členy proslul 1) Sigmund H., jenž seděl již r. 1387 v radě Starého města Pražského, a 1388 se stal podkomořím království Českého. Požívaje zvláštní přízně krále Václava, a maje pod mocí král. města, jakož i král. a s části též klášterní statky, rozmnožil nesmírně své bohactví, a při tom dlouho si zachoval pověst věrného a poctivého služebníka. Rozmíšek mezi králem a arcibiskupem nastalých použil H. k tomu, aby též duchovenstvu dal svou moc ucítiti. R. 1393 byli dva kněží k rozkazu jeho uvězněni a utraceni, jeden pro sprostý zločin, a druhý, že bez povolení králova ohlašoval synody papežské. Arcibiskup marně napomínav podkomořího, aby od takového počínání upustil, dal ho generálním vikářem Janem z Pomuku obeslati před svou soudnou stolici, a když se nedostavil, vyřkl nad ním klatbu. H. spolu s jinými milci královskými pokládají se za původce utopení Jana z Pomuku (13. bř. 1393). Roku 1395 dostal H. v záměnu za hrad Boršengrýn hrad Orlík, a odtud psal se z Orlíka. Králi Václavovi tovaryšil ve vězení Vídeňském, ve kterémž zůstal o celý rok déle než král, jenž na počátku r. 1403 úřad podkomořího svěřil Mikulášovi z Okoře, po vyváznutí však H-ově z vazby opět tomuto jej dal. Avšak nezastával již H. dlouho úřadu toho, dávné jeho nepoctivé šmejdy vyšly na jevo. Bylť on zpronevěřil peníze, které král r. 1389 se byl zavázal složiti ve lhůtách knížatům Opolským k vyplacení zastavených jim korunních statkův českých, a kryl se falešnými kvitancemi; když však knížata Opolští krále opětně upomínali o zaplacení, jest podvod vyzrazen. Tu král se velice rozhněval na H-a, jejž kázal na Staroměstskou radnici odvésti, kdež ihned souzen jest a 23. června 1405 sťat. Jeho bratr 2) Ondřej H. držel po pádu Sigmundově Orlík až do r. 1408, kdež jej prodal rytíři Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína, načež se usadil v Nečtinech a Hořovicích, dle kterých statkův se také nazýval. Držel s králem Sigmundem a stranou katolickou, byl mezi obránci Karlšteina proti Husitům a přivěsil také svou pečeť ke smlouvě o příměří 8. list. 1422, v kterouž mimo Karlštein a Valdek pojata jest též tvrz Hořovice. Posledníkráte vyskytá se Ondřej H. na listině smírné z r. 1425 mezi katolickými straníky kraje Poděbradského. — Jeho buď syn, neb blízký příbuzný 3) Sigumund H. nazýval se z Chebu, a byl man katolických pánův Hanuše a Fridricha z Kolovrat. Když r. 1430 Husité oblehli Hořovice, vzdal se jim H. 20. července pod smlouvou, slíbiv budoucně býti při straně jejich. Stál v slovu, a v listopadu 1431 byl co jeden z vůdců sirotčích u Jihlavy od Uhrů na kusy rozsekán. V Chebě vymřel rod H-ův teprv r. 1460.