Vlastenský slovník historický/Chelčický

Údaje o textu
Titulek: Chelčický
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 230–231.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související: Autor:Petr Chelčický
Heslo ve Wikipedii: Petr Chelčický

Chelčický Petr, český náboženský a filosofický spisovatel, duchovní otec Jednoty bratrské, jejíž zakladatel bratr Řehoř byl jeho žákem. Ch. pocházel z rodu vládyckého, a narodiv se okolo 1390 studoval na universitě Pražské, ale jen krátký čas, tak že jenom nedostatečně se naučil latině, načež celý život svůj trávil ve vsi Chelčicích, kde, jak se zdá, měl svobodný statek, a od které mu i jmeno dáno. Jakkoliv jeho školní vzdělání bylo jen chatrné a on také s počátku nižádného obcování neměl s lidmi učenými, jsa obmezen sám na sebe a na plody domácí literatury české, povznesl se nicméně Ch. na velikou výši spisovatelskou, i psal soudem pozoruhodným o věcech božských i lidských, o přírodě a dějinách, o poměrech církve i státu, o mravích a právích společenských. Byl to v pravdě duch tak neobyčejného nadání, že se mu asi sotva vyrovnal někdo z jeho současných krajanů. Spisové jeho, které známe, zdají se všickni psáni býti teprv mezi lety 1433 a 1443, v kteréž době obraceli naň také pozornost svou výtečníci čeští toho věku. Ochotně propůjčovali se mu současní učenci podáváním výpisů z knih vzácných, starých i nových, a mistr Petr Payne z Prahy vypovězený vzal r. 1437 k němu do Chelčic útočiště své. Znamenitější spisové Ch-ckého jsou: Replika proti M. Janovi z Rokycan (v rukopise Paříž.), Replika proti Mikuláši Biskupcovi Táborskému (rukop. Olom.), Řeč a zpráva o těle božím (tamt.), Řeč o základu zákonův lidských (tamt.), Řeč o šelmě a obrazu jejím (tamt), Síť víry (tištěna ve Velimově 1520), Postilla, čili výkladové na nedělní čtení (tištěna ve dvou dílech v Praze 1522 a 1532). Nebyly však to věroučné, nýbrž mravoučné pravdy, které hlavně zaměstnávaly mysl Ch-ckého; on neměl tolik péče o správnost nauky, jako raději o správnost života; on staral se méně o vykonávání tajemství pravd božích, nežli o poznání a zachování přikázání jeho; ba i kde se skutečně hádal o theoretické články víry, brával sobě k nim míru a pravidlo hlavně z praxi křesťanské. Ch. byl rozhodný nepřítel všeho pokrytství a holých forem, a horlení v tom směru jest hlavním obsahem i spolu známkou všech jeho spisů. Myšlénka však, která před jinými značila náuku Ch-ckého a byla jeho vlastní, bylo naprosté zamítání práva k válčení, ba i práva ke trestu smrti mezi křesťany, čímž se Ch. dělil nejen od Říma a Prahy, ale také od sekty táborské a sirotčí. Stíhaje mravní neduhy všech lidí a každého stavu, nejevil nikde vášně ani proti osobám ani proti zvláštním stavům. Ch. shromažďoval kolem sebe kruh přátel, mezi nimiž rozšiřoval své náhledy a kterým dáváno jmeno bratří Chelčických. Těchto však stoupenců jeho byl za jeho živobytí jen skrovný počet, neboť pravidla, jakými se spravovati musili, byla na mnoze nepraktická a taková, jakých v životě ve skutek uvésti nelze. Neměliť užívati moci ani přísahy, neměli přijímati žádných úřadů, ale měli snášeti všecko bezpráví a příkoří pokorně a trpělivě. Také oblekem se zevnitřně lišili, chodíce v šedých sukních, v kápích s dlouhými cípy na hlavě. Podle příkladu Chelčických počala pak tvořiti se jiná podobná bratrstva, z nichž nejznačnější bylo bratrstvo Řehořovo, první to zárodek pozdější Jednoty bratrské. Ch. zemřel asi r. 1460.