Vlastenský slovník historický/Cheb

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Charváti	Cheb	Chelčický

Údaje o textu
Titulek:	Cheb
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 229–230. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Cheb

Cheb, něm. Eger, město druhdy krajské a dříve hlavni město zvláštního okresu, jenž měl poněkud zvláštní postavení v království Českém, na pravém břehu řeky Ohře, míli od hranic bavorských. Krajina na horní Ohři, totiž dnešní Vunsidelsko a Chebsko, byla původně obydlena Slovany českými, a ještě na začátku IX. století za Karla Velikého počítáno k území českému. Avšak již v polovici téhož století vidíme ji odtrženu od Čech, a činila nejspíše část tak zvaného krajiště českého, rozkládajícího se v podkraji Naby; r. 870 spojeno jest toto krajiště a krajiště srbské (v podkrají Sály) v jedno markrabství Východofrancké, v jehož držení byli nejprvé Babenberkové, od r. 906 hrabata z Vohburku, kteří se psali markrabími Chebskými, Neumarkskými a Koubskými. Když r. 973 zřízeno biskupství Pražské, bylo rozhraní politické spolu rozhraním diécesálním, a Ch. náležel k diécesi Řezenské. Roku 1149 dostalo se Chebsko (regio Egere Egrensis provincía), s rukou poslední Vohburkovny Adelaidy Fridrichovi Švábskému, později císaři, a v rukou císařů Německých zůstalo po celou první polovici XIII. století. Kdy město Ch. založeno, není známo; jmeno Ch. jest původně jmeno vrchu, na němž hrad stál; zjevně vystupuje město Ch. (Civitas Egra) teprv 1203, jsouc spravováno fojty. Roku 1265 dobyl Ch-u Přemysl Otakar II. a potvrdil mu všecky výsady, r. 1276 musil se přemožen jeho vzdáti, ale již 6. května 1277 zapsáno Chebsko v zástavu za 10.000 hřiven co věno Jutě, dceři Rudolfa Habsburského a ustanovené nevěstě Českého kralevice Václava; po pádu Otakarově však nebylo ve vyjednávání s Rudolfem již ani řeči o tom, a teprvé 12. bř. 1289 postoupeno Chebsko od císaře Rudolfa králi Václavu II. v zástavu co věno Jutino. Roku 1305 postoupen jest Ch. od krále Václava II. císaři Albrechtu. Za německé vlády se území i město Ch. docela poněmčily. Král Jan dosáhl Ch-u opět r. 1322 v zástavu od císaře Ludvíka. Císař Karel IV. udělil r. 1349 Ch-u právo raziti halíře. Za bouří husitských byl Ch. po straně německých vojsk, a r. 1430 vykoupil se Prokopovi Velikému 1700 zl., později pak, jmenovitě v únoru 1432, vyjednáváno tu o smířeni Čechů s církví. Král Jiří často meškal v Ch-u, mívaje tam důležité jednání s okolními panovníky, s kterými se přátelil. Tak jmenovitě odbýván tam v dubnu 1459 sjezd knížat, na kterém mladý vévoda Saský Albrecht přijal od krále Jiřího v léno četné zámky ke koruně České náležející, ale již dávno v držení Saských knížat vzešlé. Téhož roku pak o sv. Martině zasnoubena jest v Ch-ě témuž Albrechtovi kněžna Zdena, dcera krále Jiřího, a zároveň přijata do rodiny královské Kateřina, dcera vévody Saského Viléma, co budoucí choť nejmladšího syna králova Hynka, obě nevěsty ještě ve věku dětském. Město Ch. zůstalo povždy králi Jiřímu věrno, začež r. 1470 stíženo jest klatbou papežskou, která teprv 1473 zrušena. Za války Šmalkaldské přidržel se Ch. krále Ferdinanda, jakkoliv byl přilnul k učení Lutherovu, které v něm r. 1560 již takovou převahu mělo, že komenda řádu německých rytířů, která tam od XIII. století trvala, tehdáž zanikla, jelikož členové její buď přijali nové učení anebo se vystěhovali. Při vypuknuti 30leté války byl Ch. a okolí jeho často stanoviskem cís. vojsk. Po vyhlášení náboženského ediktu Ferdinanda II. r. 1628 vystěhovali se mnozí měšťané, ostatní přijali v prošlém čase větším dilem vyznání katolické. R. 1631 upadl Ch. v ruce Sasů, kterýmž jej však Valdštein již následujícího roku zase odňal. Dne 23. února 1634 zavražděn jest v Ch-ě Albrecht Valdštein, vévoda Fridlandský. R. 1647 dobyli Ch-u Švédové pod Wranglem, a zůstali tam až do r. 1649. Roku 1725 spojil císař Karel VI. Chebsko navždy s korunou Českou a prohlásil Ch. za město královské.