Vlastenský slovník historický/Škreta
| Vlastenský slovník historický Jakub Malý | ||
| Škorně | Škreta | ze Škvorce |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Škreta |
| Autor: | Jakub Malý |
| Zdroj: | Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 799–801. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Karel Škréta |
|
Škreta Sotnovský ze Závořic, Karel, ze vzácné patricijské rodiny Pražské, nejslavnější malíř český nov jší doby, narodil se asi r. 1604 v Praze v domě „u černého jelena“ (v Týnské ulici), o již r. 1615 ztratil otce. Kdo byl prvním jeho učitelem v umění, není známo, jenom to ví se, že již za zpoury stavovské odebral se k dalšímu se vzdělání v umění malířském do Italie. Pobyv asi 3 léta v Benátkách trávil též nějaký čas v Bononii a ve Florencii, odkudž odešel konečně r. 1634 do Říma, kde s velikou pilností a horlivostí studoval pozůstatky starého umění klasického, jakož i nesmrtelná díla slavných malířů vlaských ze XVI. století, jmenovitě Rafaela a Michelangela. Tam zdržovav se několik let byl členem spolku cizích malířů a sochařů, nazvaného „Schilderbent,“ v němž od soudruhů obdržel přezdívku „Espadon,“ protože prudké povahy jsa často z příčin dosti nepatrných hned v pračky se dával. Po celý čas svého přebývání ve Vlaších obíral se Š. také tamní krásnou literaturou, čítaje a kupuje nejlepší její díla, taktéž dělal a kupoval nejlepší otisky a odliky voskové a sádrové klasických i novějších děl sochařských, čehož všeho bohatou sbírku s sebou do vlasti přivezl. Při tom osvědčoval takovou výtečnost v umění svém, že sláva jeho po celé Italii se rozhlásila. Již však r. 1638 nacházíme Š tu zase v Praze, kde císař Ferdinand a česká šlechta poctili jej mnohými čestnými pracemi. Š. usadil se trvale v Praze, vzal tam právo městské, a ukázav své umění zhotovením krásného a velikého obrazu na hlavní oltář chrámu Týnského, přijat jest r. 1644 za úda malířského cechu Pražského. V tu dobu povolán byl ke dvoru kurfiršta Saského, kde provedl rozličné malby, jmenovitě podobizny kurfiršta Jana Jiřího, manželky a dvou synů jeho. Za obležení švédského r. 1648 byl Š. v řadě umělců, kteří s kněžstvem, šlechtou a studující mládeží v tak zvaných svobodných kompaniích měst Pražských proti nepříteli brániti pomáhali. Na památku obležení toho zdělal později Š. dva výkresy, kteréž vyryté jsou při popsání jeho v Merianově Theatrum europaeum. Roku 1652 zvolen jest Š. za prvního staršího spojeného cechu malířského, sklenářského a zlatotepeckého, avšak vzdal se později hodnosti té. Š. zemřel v posledních dnech měsíce srpna r. 1674 a pochován v slavném průvodu 1. září t. r. v kostele sv. Havla na Starém městě Pražském ve sklípku před oltářem Panny Marie, kde tělo jeho dosavad odpočívá. V malbách Š-tových jeví se horlivé snažení po pravdivosti a souměrnosti, obzvláště pak je zdobí jistá teplá a harmonická barvitost, v jakéž se mu žádný z našich českých malířů nevyrovnal. Náležíť ovšem Š. k tak zvaným eklektikům, pročež lze ve mnohých z jeho maleb pozorovati vliv, jaký na něj měli právě ta neb ona škola, ten neb onen mistr. Nápodoboval velmi rád výtečné vlaské malíře: Domenichina, Caravaggia, Lanfranka, obzvláště pak Guida Reniho, i byl při tomto následování tak šťasten, že obrazy jeho často se připisovaly některému z jmenovaných slavných malířů, což kolikráte zavdalo příčinu k rozličným omylům i anekdotám. Š. provedl veliké množství zdařilých maleb historických, církevních i světských, též podobizen, jakož i výkresů k rozličným dílům literárním, zejména k tak zvaným thesím, jaké se času toho v kolejích a vyšších školách při veřejných disputacích posluchačům rozdávaly, a k alegoriím, které se vydávaly na oslavení a památku zběhlých událostí politických, rodinných a j. Mnohé z jeho prací byly rytinou rozšířeny, a to od znamenitých umělců toho času. Největší počet obrazů Š-tových chová se nyní v Praze, hlavně ovšem po kostelích, jmenovitě v Týnském, u sv. Štěpána, u sv. Haštala, u sv. Jindřicha, u sv. Petra na Poříčí, u sv. Josefa (u Kapucínů), u sv. Bartoloměje na Novém městě, u sv. Ignacia, v klášteře Emauzském, u sv. Mikuláše na Malé Straně, u sv. Tomáše, v kostele maltezském, u sv. Víta. Kromě toho nacházely se od Š-ty obrazy v bývalých kostelích u sv. Martina, u sv. Václava, u hiberňáků a jinde; některé z obrazů těch dostaly se do Drážďan. V obrazárně přátel umění viděti též několik obrazů Š-tových, pak i galerie hraběte Nostice na Malé Straně chová několik pěkných obrazů od Š-ty. Kromě Prahy nacházejí se v Čechách ještě po mnohých kostelích, jako: v Bechyni ve františkánském klášteře, v Holanech (v bývalém Litoměřicku), v Cholticích u Chrudimi, v Kolči u Rakovníka, v Křešicích u Litoměřic, v Kutné Hoře u sv. Jakuba, v Horním Litvínově, v katedrálním chrámě Litoměřickém a tamtéž u dominikanů, v Lounech, na Mělníce, v Nepomuku, v Ostrově, v Rousinově, v děkanském chrámě Rychnovském, ve Sluhách (v bývalém Kouřimsku), v Českém Šternberku, v Strakonicích, v Teplici, v Úštěku, ve Verneřicích, na Zbraslavi, v Žirovnicích a snad ještě jinde. Též v rozličných zámcích českých se chovají krásné malby Š-tovy, historické, genrové i portrétní; ve Vídni mají obrazy Š-tovy cís. galerie Belvederská, pak Černínská a Liechtensteinská. Mimo Rakouské mocnářství nacházejí se díla Š-tova v galerii Drážďanské, v Mnichově a v zámku Schleissheimském blíž Mnichova.