Vlastenský slovník historický/Čapek

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Čadecký	Čapek	Čarodějnice

Údaje o textu
Titulek:	Čapek
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 65–66. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Jan Čapek (táborita)
Související články ve Wikipedii: Jan Čapek ze Sán

Čapek 1) Jan, farář Klatovský, později na Táboře náčelník strany výstřední, účastnil se 14. čce 1420 bitvy na Žižkově u Prahy, v níž vojsko císaře Sigmunda na hlavu bylo poraženo, i složil hned po ní píseň Dítky, Bohu zpievajme, která zpívána při procesí, jímž Pražané vítězství to slavili. Když potom roztržka mezi Prahou a Táborem více se šířila, náležel Č. spolu s Mikulášem z Pelhřimova, Korandou, Markoltem ze Zbraslavic a Martinem Houskou řečeným Loquis k ustanovitelům nauky táborské, a není pochyby, že články, které u Pražanů budily největší pohoršení, hlavně jej a Loquise za původce měly. Cokoliv psal, ve všem jevila se prudká výstřednost. O jednom jeho traktátu dí Příbram, že plnější jest krve než rybník vody. — 2) Jan Č. ze Sán, jinak Hukvaldský, vůdce Sirotků ve válkách husitských, bojoval 1427 se Slezany, od nichž jest u Náchoda do zálohy vlákán a 9. srp. s velikou ztrátou poražen. Roku 1431 účastnil se s oběma Prokopy výpravy na Slovensko; když však po dobytí Nitry Prokop Veliký pro vzniklé nevole od ostatního vojska odtrhl, Sirotci, nepříznivým počasím souženi, po deset dní (9.—18. list.) útoky Uhrů odrážeti musili, až konečně porazivše Uhry u Jihlavy s tíží a mnohou škodou do Moravy se navrátili. Po sněmu Kutnohorském vydali Č. a Otík z Lozy 8. září 1432 jmenem všech Čechů podobojích list odpovědný řádu křižovníků pruských ku pomoci králi Vladislavu Polskému. I vytrhl Č. skutečně r. 1433 do zemí pruských, a spojiv se s vojskem polským dobyl dvanáctera měst, a pleně a pále dostal se až ku břehu mořskému. Zde pasováno ke dvěma stům bojovníků na rytířství, a mnozí nabírali sobě vody mořské do láhví, jež potom do Čech na památku sobě přivezli. Na tom taženi Č. všecky zajaté Čechy, kteří křižovníkům sloužili, kázal upáliti. Po skončené válce vrátil se Č. hojně od krále Polského obdařen, mezi jinými též živým velbloudem, se zástupy svými do Čech a připojil se k Táborům Plzeň oblehajícím. Později odebral se do Prahy, kdež při dobytí Nového města (6. kv. 1434) od vojska šlechtického přišel o značnou část svého statku. Potom účastnil se Č. bitvy u Lipan, a jeho předčasnému útěku na Kolín dávána vina porážky Táborů. Na sněmě svatojanském v Praze (24. čna) poddal se Č. obecnému míru, i jest na to zvolen mezi posly k císaři Sigmundovi do Řezna, kdež ukazoval se k žádostem císařovým povolným. Po smrti Sigmundově přidal se Č. ke straně Albrechtovi odporné, roku pak 1442 sloužil v Uhřích za mzdu Polákům, načež dále se v dějinách nepřipomíná.