Vita Caroli (překlad Karel Hrdina)/Kapitola XVIII.
| Vita Caroli Karel IV. | ||
| Kapitola XVII. | Kapitola XVIII. | Kapitola XIX. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kapitola XVIII. |
| Autor: | Karel IV. |
| Zdroj: | vydání Jana Laichtera, edice Žeň z literatur, Praha 1911 citanka.cz |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Hrdina |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Spolek proti Lucemburkům. Válka Kazimíra Polského s Mikulášem Opavským a s králem Janem. Obléhání Krakova.
Nedlouho potom, co se tyto věci staly, Ludvík Bavor, který se nazýval císařem, uzavřel mocný spolek s králem uherským, vévodou rakouským, králem krakovským, markrabětem míšeňským a vévodou svídnickým proti Janu, králi českému, a Karlovi, markraběti moravskému. Ti všichni opověděli Janovi a Karlovi v jednom týdnu svými listy nepřátelství, aby na ně vytrhli a stíhali je jako své úhlavní nepřátele. Král Jan, jsa novinami těmito postrašen, poslal zvláštní své posly, totiž pana Mikuláše z Lucemburku, svého důvěrného rádce, a pokladníka pana Jindřicha z Neuenburgu, svého nejvyššího písaře, k Ludvíkovi vyjednávati, aby se s ním sešel do jisté doby k jednání o mír nebo stanovení příměří. Ten krátce odpověděl, že nechce s ním míti žádného příměří ani se smlouvati k nějakému jednání o smír s ním. Král Jan však uslyšev to pravil: „Ve jménu Páně, čím více budeme míti nepřátel, tím více kořisti a zisku dostaneme, a já přisahám při Pánu Ježíši Kristu, že kdo z nich nás napadne, toho zdrtím tak, že se všichni ostatní zaleknou.
Nedlouhý čas potom Kazimír, král krakovský, napadl město Žary [1] , patřící Mikuláši, knížeti opavskému, a nepřátelsky je oblehl. Ten poslal hned ke králi Janovi do Prahy a žádal velmi snažně, aby mu poslal něco lidu branného, aby s jejich pomocí mohl osvoboditi město své, obléhané od krále Kazimíra. Král Jan uslyšev to pln radosti odpověděl, že nepošle žádného lidu, ale že osobně za čtyři dni přijde na pomoc s obrovským množstvím vojska. Král Jan, svolav ihned všechny pány na sněm, pravil přede všemi : "Nuže, páni urození a stateční a věrní milí, jest naší povinností hájiti království našeho i země proti nepřátelům, kteří vystupují bezprávně bojem proti nám i vám. A protože Kazimír, král krakovský, nám na potupu nepřátelsky napadl mana království českého a koruny naší, Mikuláše, knížete opavského, pokládáme tím velebnost naši za těžce uraženu, i nesmíme lehce nésti, aby trpěli těžkou pohanu ti, kdož se pro mír a pokoj poddali našemu panství. Aby tedy nebyla nám vytýkána nečinnost a lhostejnost ani vyčítána ospalost klidného odpočinku, chceme a vzkazujeme z vás každému a všem zvláště, abyste ihned vzali na se odění a následovali nás připraveni do války bez prodlení, potříti nemoudrou zpupnost toho, jenž se odvážil přepadnouti knížete nám poddaného, který požívaje ochrany naší měl by se právem těšiti klidu a míru.“
I odpověděli šlechtici ke slovům královým : „Pane králi, právem naším jest a od dávných časů bez porušení zachováváno, že nejsme povinni táhnouti do boje za hranice království, nýbrž máme pouze uvnitř hranic království podle sil svých hájiti a chrániti tohoto království proti těm, kdož se pokoušejí je nepřátelsky napadnouti.“
Král jim řekl: „Knížectví opavské jako jiná vévodství polská uznává svou příslušnost ke králi českému a ke koruně královské, a proto já se již vydávám připraven přímo na cestu a uvidím, kdo z vás bude jat takovou odvahou nesmělou a smělostí lichou, aby se odvážil zůstati doma.“
A ještě téže noci král Jan vyjel z Kutné Hory, kde měl tuto řeč k šlechticům království, a rychle spěchal dnem i nocí ke knížeti Mikulášovi. A hned za ním jeli pánové a všichni šlechtici království, a než dojel k řečenému knížeti, měl 2000 jezdců kromě střelců a jiných vojínů dobře vyzbrojených.
Ty pan Čeněk z Lipé ještě více pospíchaje předejel a počal úsilný boj s Uhry, kteří z rozkazu krále Kazimíra oblehli město toho knížete, a když se dali na útěk, stíhal je až do Krakova. Na tomto útěku zajato bylo 300 Uhrů a 60 urozených mužů. Ostatní vojsko stíhali tak zuřivě, že on i veliký díl lidu jeho vjeli rozlíceni za nimi do města. A oni spustivše mříže brány zadrželi je v městě.
Avšak král Jan nesl velmi trpce ve svém srdci, že nebyl při tomto boji, neboť by byl dobyl města beze všeho odporu. Ihned však téhož dne oblehl Krakov s velikým vojskem a leže tam poplenil velikou část země a předměstí zpustošil. Tu vzkázal Kazimír, král krakovský, králi Janovi, aby se k vyvarování hrůz válečných, jimiž stiženo bývá mnoho lidí, on sám s ním samotným zavřel v jizbě, a kdo druhého přemůže, že může s ním naložiti podle své vůle. A protože král Jan byl tehdy docela slepý, vzkázal mu, aby se dal napřed oslepiti, pak že chce se stejnou zbraní zcela rád vejíti v souboj.
Brzy potom na žádost Kazimírovu bylo umluveno příměří na tři neděle. V období tom veškeré nepřátelství bylo tak urovnáno, že Karlovi má býti úplně beze všech závazků prominut dluh 10.000 hřiven stříbra, jež mu Kazimír před časem půjčil. Tak všechno nepřátelství bylo zrušeno a mír i pokoj utvrzen a upevněn. V mír tento všechna ta knížata, která dříve králi Janovi a Karlovi, markraběti moravskému, nepřátelství opověděla, stejně byla zahrnuta.
- ↑ (Zyory, Sohrau), m. v nyn. Pruském Slezsku, sev. od Těšína