Vedle cesty/Překrásnou ulicí
| Vedle cesty Josef Thomayer | ||
| Z předměstského divadla pařížského | Překrásnou ulicí | Na hřbitově doma |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Překrásnou ulicí[1] |
| Autor: | Josef Thomayer |
| Zdroj: | THOMAYER, Josef. Vedle cesty. Praha : Bursík & Kohout, 1895. s. 261–267. Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1879 |
| Licence: |  PD old 70 |
Ulice vroubená po obou stranách řadou vesměs nových, pěti — šestipatrových domů, dlouhá skorem na čtvrt hodiny chůze, rovná, široká, na konci ústící v prostranství, na němž skví se nádherná stavba opery — toť avenue de l’opera v Paříži. Připomenu-li, že je na večer ozářena řadou běloskvoucích svítilen elektrických — jediná v Paříži — tu dokázal jsem, třeba bych obrazec jasný nebyl nakreslil, že avenue tato je při nejmenším ulicí nevšední.
Červené, hnědé a jinak barvené knížky cestovní shodují se také, že je a bude z nejkrásnějších ulic pařížských — až prý jen se zalidní a až v nádherných místnostech přízemí všelikých domů oněch rozbijou pařížští kupci nádherné stánky své.
Kdybych byl pozorným čtenářem, nutně bych se po slovech těchto zeptal: Což nejsou domy ty obydleny? pomohl bych tím spisovateli k vítanému pokračování v stati jeho. Poněvadž ale věru zde pokračovati chci, pomyslím si aspoň, že se někdo tak otázal, a odpovídám proto: Nejsou, spanilý tazateli. Ulice je nová, proražená řadou domů a utvořená z řady jiných uliček — tak právě jako mnohé jiné krásné ulice pařížské utvořeny byly, a nesčetné nápisy na domech: „A louer“, dokazují, že by mnohá i četná rodina dost značné požadavky zde ukonejšiti mohla.
Tu a tam nabyla sice již ulice konečného svého rázu; několik nádherných kaváren, krám světoznámé firmy Goupilovy a p. aspoň za definitivní stafáž chodníků považovati lze, však ve většině ohromných místností uhnízdil se zvláštní, ať tak dím, přelétavý druh obchodnictva pařížského, který dodává v okamžiku ulici rázu tak zvláštního, že patří procházka po avenue de l’opera k nejzábavnějším v Paříži.
Prosím, dovoltež, abych byl na okamžik ciceronem procházky takové. Ulicí se hemží hejno drožek a omnibusů, chodníky jsou plny lidí a jarní slunce dobrotivě hřeje skrze těžký svrchník, který jsme si byli v šosácké starostlivosti na sobě ponechali. Však nevšímám si ani lidí ani vozů, nýbrž jen předmětu svého — a podobá se, že jsem přehnal hořejší líčení své. Po levé a po pravé straně elegantní výkladní skříně s nádhernými předměty — však jen malý okamžik poshovte. Jedva šedesát kroků chůze a již stojíme před krámem, v jehož nezasklené výkladní skříni stojí řada skleněných zvonů, v nichž hoří svíčky. Stereotypní nápis na krámě „k pronajmutí“ svědčí, že sídlí zde vrabec v budce špačkově. Vážný muž v krámě přednáší shromážděnému množství, že vynalezl zázračnou úpravu, pomocí jejíž uspoří se svíčky a učiní se všeliké nebezpečí ohně nemožným. „Důmyslný“ přístroj ten zakládá se na kulatém plíšku, jenž ve středu proděravěn jest, položí se pak nahoru na svíčku a otvorem prostrčí se knot. Řada svíček planoucích v dotčených zvonech skleněných osvětlují den a jasný výklad pánův. — Dále —
„Krám“ s pávími péry.
„Krám“, v němž stojí vážný stařec, maje před sebou řadu kolmo napjatých provázků, z nichž na každém jest upevněn panák posunutelný. Vážný pán nemluví, nýbrž strká panáky na horu, načež tito padají dolů, točíce se kolem provázků. Jak se zdá, myšlénka výborná, lidé kolem jdoucí nosí hojně předměty tyto, poskytující zábavu nerozčilující.
— Vedle něho občan opětné s panáky — mají tu vlastnost, že když se postaví, udělají kotrmelec.
— Závod s pastmi na krysy, v prostředku visí skutečná krysa, a užitečné tyto předměty prodává děvčátko, mající připnuté na ňadrech svých veliké vyznamenání v podobě pamětního penízu.
Vedle jeden z nepochopitelných pařížských závodů, nazvaný „Salle de publicité“. Vstup volný. Vyloženy jsou v něm voňavky, sošky z terracotty, nejnovější telegramy, obrazy, piano a podobné jiné užitečné věci. Překládá se v něm ze všech jazyku do frančiny — celek však dosti nemotorná reklama.
Dále krám se šátky kapesními — nesmírná novinka — šátky potištěny jsou plánem Paříže a zeměpisnými mapami. Ale svět tváří se dosti nevděčně k osobám, jež se takto starají o osvětu. Zdá se, že se co nejdříve závod přestěhuje jinam.
Na blízku závod — s ohnivzdorným tmelem, poněkud málo imposantní řada lahviček s tekutinou, jíž natříti lze hořlavé předměty, načež prý jim oheň neuškodí. Prodavač však nedělá pokusů s vynálezem svým a proto nelze uvítati ho s velikým enthusiasmem. Avšak v sousedství jeho usadil se muž naprosto obdivuhodný.
— Krám, v němž ukazují trpaslíky. Vchod proměněn jest v předsíň, omezenou hojnými záclonami, v prostředku jest sloup s malinkou, dřevěnou budkou, do té čas ob čas zavrou trpaslíka. Právě vystrkuje jeden z nich dvěma otvory ručky své a ukazuje obecenstvu — svou košili. Vedle něho muž, jenž má na čepici zlatým písmem napsáno: „Théatre de la princesse Zuneima“. Vykládá vzletnými slovy o divech, jež lze ve vnitř za deset sous spatřiti. Za tím vedle sebe dvě krásné dámy — jedna se zove „La belle Brabençonne“ a druhá „La belle Parisienne“, každá váží asi 375 kilo, obyčejný svět platí půl franku za jich spatření, přátelé plastiky však musí vynaložiti dvacet franků. Ostatně si dělají obě dámy těsným sousedstvím svým zbytečnou konkurenci.
Pak zase závod s pastmi na krysy. Ctihodný majitel vida pozornost, již světovému jeho předmětu věnujeme, s ochotou velikou činí přednášku o vynikajících vlastnostech pastí těch, kteréž, ač jsou „vynálezem novým“, přece poněkud podezřele upomínají na naše staré vlastenecké tlučky na kuny. Výklad svůj, ač dosti jasný, provází pán demonstrací, hází totiž na pověšenou pasť kaučukovou krysu se zručností vskutku uznání hodnou a po té ukazuje vítězoslavně na zničenou krysu kaučukovou. A za ním zase panáčkové na rozličných provázcích, taktéž opice a jiné podobné skvosty. Pak „krám“ s nadpisem „Photografies artistiques et autres“. Avšak vylezeny jsou jen fotografie umělecké; ty „autres“ (jiné) prodavač neuznal za vhodné veřejné vyložit.
Však teď přicházíme k věci, před kterou se smeká. Houf lidí stojí u malého krámku, v němž postavena jest obyčejná černá školní tabule, na které jsou napsána všeliká čísla. Malý, přistárlý mužík s brejlemi stojí s křídou v ruce před publikem a činí mu výklad o rychlém počítání z paměti, o jeho užitečnosti a cennosti a končí brillantní svou řeč poukázáním na nově vynalezenou svou methodu počítání z paměti, kterouž má ovšem patentovanou a vyloženou na papíře — výtisk za jeden sous. Nad tabulí dotčenou skví se tento nápis: „Rychlé počítání z paměti má za účel probuditi (eveiller) a nikoliv uspávati intelligenci lidskou“. Všecka čest muži tomu; ale obchody jeho nejsou příliš skvělé, obecenstvo si nechce mermomocí dáti probudit svou intelligenci…
Závod s okarinami, kterýžto líbezný nástroj se vyrovná, jak známo, líbezností svou skorem píšťalám našich pastevců. V prostřed krámu je veliký jeden takový netvor, jímající aspoň hektolitr. Několik pánů v krámě — jsou Italiani z Mont Martre — Jeden z nich hraje obecenstvu — mandolinátu — O běda!…
Povýšené podium, na něm stojí elegantní pán v cylindru, vzezření tak ušlechtilého, že bych neváhal jej voliti do městské rady. Vykládá skvělou frančinou o důležitosti svých nových patentovaných brusů — kus za frank. Brusy ty jsou kovové a řežou sklo jak diamanty. „Pán“ prodávající také stále demonstruje tuto vlastnost nástroje, pak ho zase ostří a krájí jím papír. Spousty rozlitého skla a rozřezaného papíru svědčí o čilosti nevšední podnikavého tohoto pána.
Závod s knoflíky — z „or doublé“, z podloženého — ač-li překládám dobře — zlata. Čtyři za padesát sous t. j. o něco více než za 1 zl. r. m. Podložené zlato zavání, jakož zřejmo, poněkud podezřele.
Vynálezce však dělá sensací. Mezi publikem nachází se šedivý stařec s červenou stužkou na kabátě a tvrdí neustále každému do tváře, že to není drahé. Dobrá myšlénka, zvoliti si dekorovaného starce za reklamu.
A dále a dále v pestré směsici, papír na psaní, rozličné druhy zázračných tmelů, pilky na vyřezávání ozdobných předmětů, při čemž opětně jeden z prodávajících pánů sedí ve výši a celý den vyřezává pilkou ornamenty, jež druhý s obdivem obecenstvu ukazuje — mysterický závod: v krámě kočár, na kočáře elegantní dáma a prodává pěnové špičky a dýmky; — krám s alpskými rohy, což jsou skřínky, vyluzující děsné tóny atd. atd.
Konečně nádherná stavba opery!
Hle překrásná ulice!
- ↑ Roku 1879 byla ulice Avenue de l’opera sice již vystavěna, avšak až dosud jen z malé části obydlena.